Moed katan 20b מועד קטן

[Rav] mu odpověděl: Žije matka? [Rabi Chija] se zeptal: Žije matka? [Rav] mu odpověděl: Žije otec? [Rabi Chija] řekl svému sluhovi: Zuj mi obuv a nes mi za mnou věci do lázně.

Plynou z toho tři věci: Plyne z toho, že truchlícímu je zakázáno obouvat si sandály; a plyne z toho, že vzdálená zpráva se dodržuje jen jeden den; a plyne z toho, že část dne je jako celý den.

Rabi Chija je jedna věc a rabi Achaja jiná [– zastávali různé názory].

Rabi Josi bar Avin řekl: Uslyšel-li blízkou zprávu o svátku a po skončení svátku se stala vzdálenou, [svátek] se mu započítává a dodržuje [smutek] jen jeden den. Rabi Ada z Cesareje učil před rabim Jochananem: Uslyšel-li blízkou zprávu o Šabatu a po skončení Šabatu se stala vzdálenou, dodržuje [smutek] jen jeden den.

Trhá si oděv, nebo netrhá? Rabi Mani řekl: Netrhá. Rabi Chanina řekl: Trhá. Rabi Mani řekl rabimu Chaninovi: Podle mne, když říkám, že netrhá, je to v pořádku, protože tu není smutek sedmi dnů. Ale podle tebe, když říkáš, že trhá – existuje snad trhání oděvu bez sedmi [dnů smutku]?

A neexistuje? Vždyť Isi, otec rabiho Zejry – a někteří říkají bratr rabiho Zejry – učil před rabim Zejrou: Kdo nemá oděv, který by roztrhl, a naskytne se mu během sedmi [dnů], trhá; po sedmi [dnech] netrhá.

Rabi Zejra po něm odpověděl: Kdy se to říká? U pěti zemřelých, za něž je to přikázáním [truchlit]; ale za svého otce a za svou matku trhá, kdykoli [se mu oděv naskytne].

Když se učí ono [trhání bez smutku], je to kvůli úctě k jeho otci a matce.

Rabíni učili: Za všechny, o nichž se mluví v oddíle o kohanim, že se kohen kvůli nim smí stát nečistým, truchlící truchlí. A to jsou: jeho žena, jeho otec a matka, jeho bratr a sestra, jeho syn a dcera. Připojili k nim: jeho bratra a sestru pannu z matčiny strany a jeho vdanou sestru, ať z otcovy, ať z matčiny strany.

A jako za ně truchlí, tak truchlí i za jejich [příbuzné] druhého stupně; to jsou slova rabiho Akivy. Rabi Šimon ben Elazar říká: Truchlí jen za vnuka a za děda z otcovy strany. A mudrci říkají: Za každého, za koho [jeho příbuzný] truchlí, truchlí s ním.

Mudrci – to je přece první tanaita! Rozdíl mezi nimi je [v tom, zda truchlí jen,] když je s ním v domě. Jako když Rav řekl svému synovi Chijovi, a stejně Rav Huna řekl svému synovi Rabovi: V její přítomnosti dodržuj smutek; mimo její přítomnost smutek nedodržuj.

Mar Ukvovi zemřel syn jeho tchána. Zamýšlel za něj sedět sedm a třicet [dní]. Rav Huna k němu přišel a zastihl ho. Řekl mu: Chceš snad jíst smuteční pokrmy? Řekli [truchlit] kvůli úctě k manželce jen za jeho tchána a tchyni.

Neboť se učí: Komu zemřel tchán nebo tchyně, ten nesmí nutit svou ženu, aby si líčila oči a nanášela rouge; nýbrž převrátí své lože a dodržuje s ní smutek. A stejně ona, které zemřel tchán nebo tchyně, nesmí si líčit oči a nanášet rouge, nýbrž převrátí své lože a dodržuje s ním smutek.

A učí se v jiné [baraitě]: Přestože řekli, že nesmí nutit svou ženu, aby si líčila oči a nanášela rouge, ve skutečnosti řekli: Nalévá mu pohár, stele mu lůžko a myje mu obličej, ruce a nohy. Ty [baraity] si navzájem odporují!

Neplyne z toho snad, že tato [mluví] o jeho tchánovi a tchyni, a ona o ostatních příbuzných? Plyne to z toho. Učí se také tak: Řekli [truchlit] kvůli úctě k manželce jen za jeho tchána a tchyni.

Amejmarovi zemřel vnuk. Roztrhl si kvůli němu oděv. Přišel jeho syn, a roztrhl si [znovu] před ním. Vzpomněl si, že si oděv roztrhl vsedě; vstal a roztrhl si ho vestoje.

Rav Aši řekl Amejmarovi: Odkud víme o trhání oděvu vestoje? Neboť je psáno: „I vstal Job a roztrhl svůj plášť“ (Jb 1,20).