Moed katan 20a מועד קטן

neboť se jím už zabývala během svátku. Pravidlo zní: Vše, co je kvůli truchlícímu, svátek přerušuje; a vše, co je záležitostí veřejnosti, svátek nepřerušuje.

Pohřbil-li ho tři dny před koncem svátku, počítá sedm [dní] po svátku. Během prvních čtyř dnů se jím veřejnost zabývá, během posledních tří dnů se jím veřejnost nezabývá, neboť se jím už zabývala během svátku. A svátek se mu započítává.

Neplatí to snad o závěru [tj. o případu, kdy pohřbil během svátku]? Ne, o začátku [tj. o pohřbu před svátkem].

Namítl mu: Svátek se mu započítává do počtu třiceti. Jak to? Pohřbil-li ho na začátku svátku, počítá sedm [dní] po svátku; jeho práci za něj konají jiní, jeho otroci a otrokyně pracují skrytě v jeho domě, a veřejnost se jím nezabývá, neboť se jím už zabývala během svátku. A svátek se mu započítává. To je vyvrácení.

Když přišel Ravin, řekl, že rabi Jochanan řekl: [Svátek se započítává,] i když ho pohřbil během svátku. A tak rozhodl i rabi Elazar svému synovi rabimu Pedatovi: I když ho pohřbil během svátku.

Rabíni učili: Dodržoval-li převrácení lože tři dny před svátkem, nemusí je převracet po svátku; to jsou slova rabiho Eliezera. A mudrci říkají: I [dodržoval-li je] jeden den, a dokonce jedinou hodinu.

Rabi Elazar, syn rabiho Šimona, řekl: To jsou právě slova Bejt Šamaj a to jsou právě slova Bejt Hilel; neboť Bejt Šamaj říkají: tři dny, a Bejt Hilel říkají: i jeden den.

Rav Huna řekl, že rabi Chija bar Aba řekl, že rabi Jochanan řekl – a někteří říkají, že rabi Jochanan řekl rabimu Chijovi bar Abovi a Ravu Hunovi: I jeden den, i jednu hodinu. Rava řekl: Halacha je podle tanaity naší [baraity], který říká: tři [dny].

Ravina přišel do Sury na Eufratu. Rav Chaviva řekl Ravinovi: Jaká je halacha? Odpověděl mu: I jeden den, i jednu hodinu.

Rabi Chija bar Aba, rabi Ami a rabi Jicchak Kovář seděli na zápraží rabiho Jicchaka ben Elazara. Vyšla mezi nimi otázka: Odkud víme, že smutek trvá sedm [dní]? Neboť je psáno: „A obrátím vaše svátky ve smutek“ (Am 8,10) – jako svátek [trvá] sedm [dní], tak i smutek sedm.

Ať tedy řeknu: [jako] Šavuot, který trvá jeden den! Ten [verš] je potřebný pro to, co řekl Reš Lakiš; neboť Reš Lakiš řekl jménem rabiho Jehudy Nesiji: Odkud víme, že vzdálená zpráva [o úmrtí] se dodržuje jen jeden den? Neboť je psáno: „A obrátím vaše svátky ve smutek“ – a našli jsme Šavuot, který trvá jeden den a je nazýván svátkem.

Rabíni učili: Blízká zpráva [o úmrtí] se dodržuje sedm a třicet [dní]; vzdálená zpráva se dodržuje jen jeden den. Která je blízká a která vzdálená? Blízká – do třiceti [dní], vzdálená – po třiceti; to jsou slova rabiho Akivy. A mudrci říkají: Ať blízká, ať vzdálená zpráva, dodržuje se sedm a třicet [dní].

Raba bar bar Chana řekl, že rabi Jochanan řekl: Všude, kde najdeš, že jednotlivec zmírňuje a většina zpřísňuje, je halacha podle většiny – kromě tohoto [případu], kde přestože rabi Akiva zmírňuje a mudrci zpřísňují, je halacha podle rabiho Akivy. Neboť Šmuel řekl: Halacha je podle slov toho, kdo zmírňuje, u truchlícího.

Rav Chanina dostal z Bejt Chozaj zprávu o [smrti] svého otce. Přišel před Rava Chisdu. Ten mu řekl: Vzdálená zpráva se dodržuje jen jeden den. Rav Natan bar Ami dostal z Bejt Chozaj zprávu o [smrti] své matky. Přišel před Ravu. Ten mu řekl: Hle, řekli: Vzdálená zpráva se dodržuje jen jeden jediný den.

Namítl mu: Kdy se to říká? U pěti zemřelých, za něž je to přikázáním [truchlit]; ale za svého otce a za svou matku [truchlí] sedm a třicet [dní].

Odpověděl mu: To je ojedinělý názor a nezastáváme ho. Neboť se učí: Stalo se, že zemřel otec rabiho Cadoka v Ginzaku, a oznámili mu to po třech letech. Přišel a otázal se Elíši ben Avuji a starších, kteří byli s ním, a řekli: Dodržuj sedm a třicet [dní]. A když zemřel syn rabiho Achaji v diaspoře, seděl za něj [smutek] sedm a třicet [dní].

Je tomu tak? Vždyť Rav, syn bratra rabiho Chiji, který byl i synem sestry rabiho Chiji – když přišel tam [do země Izraele], [rabi Chija] se ho zeptal: Žije otec?