Moed katan 27b מועד קטן

na prostých márách; a chudí se styděli. Ustanovili, aby všechny vynášeli na prostých márách, kvůli cti chudých.

Dříve kladli kadidlo pod [zemřelé] nemocné střevní chorobou, a živí nemocní střevní chorobou se styděli. Ustanovili, aby se kladlo pod všechny, kvůli cti živých nemocných střevní chorobou.

Dříve ponořovali [k očištění] nádoby [použité] zemřelými ženami v nečistotě měsíčků, a živé ženy v nečistotě měsíčků se styděly. Ustanovili, aby se ponořovaly [nádoby] po všech ženách, kvůli cti živých žen v nečistotě měsíčků. Dříve ponořovali [nádoby] po zemřelých mužích s výtokem, a živí muži s výtokem se styděli. Ustanovili, aby se ponořovaly [nádoby] po všech, kvůli cti živých mužů s výtokem.

Dříve bylo vynesení mrtvého pro jeho příbuzné těžší než jeho smrt, až jej jeho příbuzní nechávali a utíkali. Až přišel Raban Gamliel, nedbal na svou důstojnost a nechal se vynést v lněném oděvu; a lid se po něm zařídil a vynášel [mrtvé] v lněném oděvu. Rav Papa řekl: A dnes je zvykem [pohřbívat] i v hrubém plátně za zuz.

„Máry se nekladou na ulici.“ Rav Papa řekl: Polosvátek neplatí před [zemřelým] učencem, a tím spíše [neplatí] Chanuka a Purim.

To však platí jen v jeho přítomnosti, ale ne v jeho nepřítomnosti. Je tomu tak? Vždyť Rav Kahana pronesl smuteční řeč za Rava Zevida z Nehardei v Pum Nahara! Rav Papi řekl: Byl to den, kdy přišla zpráva [o smrti], a to je jako v jeho přítomnosti.

Ula řekl: Smuteční nářek – [bití se] do srdce, jak je psáno: „Bijí se do prsou“ (Iz 32,12); tleskání – rukou; podupávání – nohou.

Rabíni učili: Kdo podupává, ať nepodupává v sandálu, ale v botě, kvůli nebezpečí.

Rabi Jochanan řekl: Jakmile truchlící pokývá hlavou, utěšitelé již nesmějí u něho sedět.

A rabi Jochanan řekl: Všichni jsou povinni vstát před nasim, kromě truchlícího a nemocného. A rabi Jochanan řekl: Všem se říká: Posaďte se – kromě truchlícího a nemocného.

Rav Jehuda řekl jménem Rava: Truchlící nesmí první den jíst svůj vlastní chléb, jak řekl Milosrdný Ezechielovi: „A nejez chléb [od] lidí“ (Ez 24,17). Raba a Rav Josef si navzájem vyměňovali svá jídla.

A Rav Jehuda řekl jménem Rava: Je-li ve městě mrtvý, mají všichni obyvatelé města zakázáno pracovat.

Rav Hamnuna přišel do Daromty. Uslyšel zvuk šofaru ohlašující úmrtí a viděl tam lidi, kteří pracovali. Řekl jim: Ať jsou tito lidé v klatbě! Což není ve městě mrtvý? Řekli mu: Ve městě jsou [pohřební] spolky. Řekl jim: Jestliže je tomu tak, je vám to dovoleno.

A Rav Jehuda řekl jménem Rava: Kdo se nad svým mrtvým trápí přespříliš, bude plakat nad jiným mrtvým. Jedna žena v sousedství Rava Huny měla sedm synů. Jeden z nich zemřel a ona nad ním plakala přespříliš. Rav Huna jí vzkázal: Nedělej to. Nevšímala si ho. Vzkázal jí: Uposlechneš-li, dobře; a ne-li, připrav si zaopatření pro dalšího mrtvého. A zemřeli všichni. Nakonec jí řekl: Připrav si zaopatření pro sebe. A zemřela.

„Neplačte pro mrtvého a nekývejte nad ním [hlavou]“ (Jr 22,10) – neplačte pro mrtvého přespříliš a nekývejte nad ním nad míru. Jak tedy? Tři dny pro pláč, sedm pro smuteční nářek a třicet pro [zákaz] žehlení [oděvů] a stříhání vlasů. Odtud dále říká Svatý, budiž požehnán: Nejste k němu milosrdnější než já.

„Plačte, jen plačte pro toho, kdo odchází“ (Jr 22,10). Rav Jehuda řekl: Pro toho, kdo odchází bez synů. Rabi Jehošua ben Levi chodil do domu truchlícího jen za tím, kdo odešel bez synů, jak je psáno: „Plačte, jen plačte pro toho, kdo odchází, neboť se již nevrátí a neuzří svou rodnou zemi.“ Rav Huna řekl: To je ten, kdo spáchal přestupek a opakoval jej.

Rav Huna je v souladu se svým názorem, neboť Rav Huna řekl: Jakmile člověk spáchá přestupek a opakuje jej, je mu dovolen. – „Je mu dovolen“, to tě napadlo? Řekni spíše: stává se pro něj jakoby dovoleným.

Rabi Levi řekl: Truchlící se má první tři dny považovat, jako by měl meč položený mezi stehny; od třetího do sedmého [dne], jako by ležel naproti němu v koutě; odtud dále, jako by kolem něho procházel na trhu.

„A máry žen nikdy, kvůli důstojnosti.“ Nehardejští řekli: Neučili [to]