Nida 31a נדה

Který verš [to dokládá]? „Z lůna mé matky jsi mě vyňal [gozi]“ (Ž 71,6). Odkud vyplývá, že toto „gozi“ je výraz pro přísahu? Neboť je psáno: „Ostříhej [gozi] své zasvěcení [nezer] a odhoď je“ (Jr 7,29).

A rabi Elazar řekl: Čemu se podobá plod v lůně své matky? Ořechu, který leží v míse s vodou: člověk na něj položí prst, a on se ponoří sem i tam.

Mudrci učili: První tři měsíce přebývá plod v dolní komoře, prostřední [měsíce] přebývá plod v prostřední komoře, poslední přebývá plod v horní komoře. A jakmile nadejde jeho čas vyjít, obrátí se a vyjde, a to jsou porodní bolesti ženy.

A to je, co jsme se učili: Porodní bolesti u děvčete jsou větší než u chlapce.

A rabi Elazar řekl: Který verš [to dokládá]? „…když jsem byl tvořen v skrytu, protkáván v hlubinách země“ (Ž 139,15) – není řečeno „přebýval jsem“, ale „byl jsem protkáván“.

Proč jsou porodní bolesti u děvčete větší než u chlapce? Tento přichází v poloze svého styku a tato přichází v poloze svého styku: ona obrací svou tvář [vzhůru], a on svou tvář neobrací.

Mudrci učili: První tři měsíce je styk těžký pro ženu a těžký i pro plod; prostřední [měsíce] je těžký pro ženu a dobrý pro plod; poslední [měsíce] je dobrý pro ženu a dobrý pro plod, neboť díky tomu se plod rodí čistý a čilý.

Bylo vyučováno: Kdo má styk devadesátého dne [těhotenství], je jako by prolil krev. Jak by to mohl vědět? Abaje proto řekl: Ať má styk dál, a „Hospodin střeží prostoduché“ (Ž 116,6).

Mudrci učili: Na člověku mají podíl tři společníci: Svatý, budiž požehnán, jeho otec a jeho matka. Jeho otec dává bílé semeno, z něhož jsou kosti, šlachy, nehty, mozek v jeho hlavě a bělmo oka. Jeho matka dává červené semeno, z něhož je kůže, maso, vlasy a čerň oka. A Svatý, budiž požehnán, do něj vkládá ducha a duši, rysy tváře, zrak oka, sluch ucha, řeč úst, chůzi nohou, porozumění a rozum.

A jakmile nadejde jeho čas odejít ze světa, Svatý, budiž požehnán, vezme svůj podíl a podíl jeho otce a matky položí před ně. Rav Papa řekl: To je, co lidé říkají: Setřes sůl a hoď maso psovi.

Rav Chinena bar Papa vykládal: Co je psáno: „Činí veliké věci nevyzpytatelné a divy, jimž není počtu“ (Jb 9,10)? Pojď a viz, že míra Svatého, budiž požehnán, není jako míra člověka z masa a krve. Člověk z masa a krve vloží věc do zavázaného měchu s hrdlem vzhůru – a není jisté, zda se uchová, či ne. Svatý, budiž požehnán, však utváří plod v lůně ženy, které je otevřené s ústím dolů, a on se uchová.

Jiný výklad: Člověk položí své zboží na misku vah – čím je těžší, tím níže klesá. Svatý, budiž požehnán, však – čím je plod těžší, tím výše stoupá.

Rabi Josi Galilejský vykládal: Co je psáno: „Vzdávám ti díky, že jsem tak podivuhodně utvořen; podivuhodné jsou tvé skutky a má duše to dobře ví“ (Ž 139,14)? Pojď a viz, že míra Svatého, budiž požehnán, není jako míra člověka z masa a krve. Člověk z masa a krve zasije semena do záhonu a každé vzejde podle svého druhu. Svatý, budiž požehnán, však utváří plod v lůně ženy a všechna [semena] vzejdou v jeden druh.

Jiný výklad: Barvíř vloží barviva do kotle a všechna vyjdou v jednu barvu. Svatý, budiž požehnán, však utváří plod v lůně ženy a každá [část] vyjde podle svého druhu.

Rav Josef vykládal: Co je psáno: „Děkuji ti, Hospodine, že ses na mě rozhněval; tvůj hněv se odvrací a ty mě utěšuješ“ (Iz 12,1)? O čem verš mluví?

O dvou lidech, kteří se vydali za obchodem. Jednomu z nich se zabodl trn [a nemohl jet]; začal hanět a rouhat se. Po čase uslyšel, že loď jeho druha se potopila v moři; začal děkovat a chválit. Proto je řečeno: „Tvůj hněv se odvrací a ty mě utěšuješ.“

A to je, co řekl rabi Elazar: Co je psáno: „Jenž sám činí divy, a požehnáno buď jméno jeho slávy navěky“ (Ž 72,18–19)? Ani ten, komu se stal zázrak, svůj zázrak nepozná.

Rabi Chanina bar Papa vykládal: Co je psáno: „Můj chod i mé ležení proséváš a všechny mé cesty znáš“ (Ž 139,3)? Učí, že člověk není utvořen z celé kapky, ale z jejího vybraného podílu. Ve škole rabiho Jišmaela učili: Podobenství o člověku, který převívá [obilí] na mlatech: bere jídlo a nechává odpad.

Jako [výklad] rabiho Abahua, neboť rabi Abahu poukázal na rozpor: Je psáno „Opásal jsi mě silou“ (2S 22,40) a je psáno „Bůh, jenž mě opásal silou“ (Ž 18,33). David řekl před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, prosel jsi mě a učinil jsi mě čilým.

Rabi Abahu vykládal: Co je psáno: „Kdo spočítá prach Jákobův a kdo sečte čtvrtinu Izraele?“ (Nu 23,10)? Učí, že Svatý, budiž požehnán, sedí a počítá „čtvrtiny“ [manželských styků] Izraele: kdy přijde kapka, z níž bude utvořen spravedlivý.

A kvůli této věci bylo oslepeno oko svévolného Bileáma. Řekl: Ten, kdo je čistý a svatý a jehož služebníci jsou čistí a svatí, by se díval na takovou věc? Ihned bylo jeho oko oslepeno, neboť je psáno: „Výrok muže se zavřeným okem“ (Nu 24,3).

A to je, co řekl rabi Jochanan: Co je psáno: „A ležel s ní tu noc“ (Gn 30,16)? Učí, že Svatý, budiž požehnán, pomohl při tom činu, neboť je řečeno: „Isachar je kostnatý osel“ (Gn 49,14) – osel to způsobil Isacharovi.

Rabi Jicchak řekl jménem rabiho Amiho: Vydá-li žena semeno první, porodí chlapce; vydá-li muž semeno první, porodí děvče, neboť je řečeno: „Když žena vydá semeno a porodí chlapce“ (Lv 12,2).

Mudrci učili: Zpočátku říkali: Vydá-li žena semeno první, porodí chlapce; vydá-li muž semeno první, porodí děvče. Ale mudrci tu věc nevysvětlili, dokud nepřišel rabi Cadok a nevysvětlil ji: „To jsou synové Ley, které porodila Jákobovi v Padan-aramu, a jeho dcera Dína“ (Gn 46,15) – připsal syny ženám a dcery mužům.

„Synové Ulamovi byli muži, stateční bojovníci, napínající luk, a měli mnoho synů a vnuků“ (1Pa 8,40). Cožpak je v moci člověka mít mnoho synů a vnuků? Ale protože