Nida 45b נדה

Až dospěje, bude [s ní] obcovat, a [chce-li se s ní rozvést], dá rozlukový list.

MIŠNA: Dívka stará jedenáct let a jeden den – její sliby se zkoumají; stará dvanáct let a jeden den – její sliby platí; a zkoumá se po celý dvanáctý [rok].

Chlapec starý dvanáct let a jeden den – jeho sliby se zkoumají; starý třináct let a jeden den – jeho sliby platí; a zkoumá se po celý třináctý [rok].

Před touto dobou, i když řekli: „Víme, komu jsme slíbili a komu jsme zasvětili,“ jejich slib není slibem a jejich zasvěcení není zasvěcením. Po této době, i když řekli: „Nevíme, komu jsme slíbili a komu jsme zasvětili,“ jejich slib je slibem a jejich zasvěcení je zasvěcením.

GEMARA: Když [tana] učil „dívka stará jedenáct let a jeden den – její sliby se zkoumají“, k čemu je mi „stará dvanáct let a jeden den – její sliby platí“? Mohlo by tě napadnout, že se zkoumají navždy; proto nás to učí.

A když učil „stará dvanáct let a jeden den – její sliby platí“, k čemu je mi „zkoumá se po celý dvanáctý [rok]“? Mohlo by tě napadnout říci: Protože mistr řekl, že třicet dní v roce se počítá za rok, tam, kde jsme zkoumali třicet [dní] a ona nevěděla, jak [slib] vyjádřit, bych řekl, že se už dále nezkoumá; proto nás to učí.

Ať tedy učí tyto dvě věty: „Stará dvanáct let a jeden den – její sliby platí, a zkoumá se po celý dvanáctý [rok]“; k čemu je mi „stará jedenáct let a jeden den – její sliby se zkoumají“?

Bylo to potřeba. Mohlo by tě napadnout, že obvykle je ve dvanáctém [roce] potřeba zkoumání a v jedenáctém zkoumání potřeba není, ale tam, kde vidíme, že je velmi bystrá, ať je zkoumána [už] v jedenáctém; proto nás to učí.

K čemu je mi „před touto dobou“ a „po této době“? Mohlo by tě napadnout, že to platí tam, kde sami nic neříkají, ale tam, kde sami [něco] říkají, ať se na ně spoléháme; proto nás to učí.

Učili naši mistři: To jsou slova Rabiho. Rabi Šimon ben Elazar říká: Co je řečeno o dívce, platí o chlapci, a co je řečeno o chlapci, platí o dívce.

Řekl Rav Chisda: Jaký je důvod Rabiho? Neboť je psáno: „I vystavěl Hospodin Bůh to žebro [v ženu]“ (Gn 2,22) – učí, že Svatý, budiž požehnán, dal ženě více rozumu než muži.

A druhý? Ten [verš] potřebuje k tomu, co [řekl] Reš Lakiš, neboť řekl Reš Lakiš jménem rabiho Šimona ben Menasji: „I vystavěl Hospodin Bůh to žebro, které vzal z člověka, v ženu a přivedl ji k člověku“ (Gn 2,22) – učí, že Svatý, budiž požehnán, zapletl Evě vlasy a přivedl ji k prvnímu člověku, neboť v přímořských městech nazývají pletení copů „stavbou“.

A jaký je důvod rabiho Šimona ben Elazara? Řekl Rav Šmuel bar Rav Jicchak: Protože chlapec často pobývá v domě svého učitele, vstoupí do něj bystrost dříve.

Byla jim položena otázka: Je [doba] uvnitř období jako před obdobím, nebo jako po období?

Pro jakou halachu? Jde-li o sliby, není to jako před obdobím ani jako po období [neboť se zkoumají].

Spíše pro tresty. Jak to je? Rav a rabi Chanina oba říkají: [Doba] uvnitř období je jako před obdobím. Rabi Jochanan a rabi Jehošua ben Levi oba říkají: [Doba] uvnitř období je jako po období.

Řekl Rav Nachman bar Jicchak: A tvá mnemotechnická pomůcka: „A toto bylo dříve v Izraeli“ (Rt 4,7).

Namítl Rav Hamnuna: „Po této době, i když řekli: Nevíme, komu jsme slíbili a komu jsme zasvětili, jejich slib je slibem a jejich zasvěcení je zasvěcením“ – z toho plyne, že [doba] uvnitř období je jako před obdobím.

Řekl mu Rava: Řekni [i] první část: „Před touto dobou, i když řekli: Víme, komu jsme slíbili a komu jsme zasvětili, jejich slib není slibem a jejich zasvěcení není zasvěcením“ – z toho plyne, že [doba] uvnitř období je jako po období.

Ale tak to není. Rava se zmýlil: myslel si, že Rav Hamnuna vyvozuje z nadbytečné [věty] mišny, a [proto namítl]: jestliže vyvozuje ze závěru, ať vyvozuje [i] ze začátku.

Ale tak to není: Rav Hamnuna vyvozuje ze samotné podstaty mišny. „Po této době“ – jak to vypadá? Jestliže nepřinesl dva chlupy, je nezletilý. Spíše [jde jistě o případ], kdy přinesl dva chlupy;