Pesachim 117b פסחים

Nepřou se snad v tomto? Ten, kdo říká „do radostná matka synů“, zastává názor, že „halelujah“ je začátek žalmu; a ten, kdo říká „do Když Izrael vycházel“, zastává názor, že „halelujah“ je konec žalmu.

Rav Chisda to vysvětluje podle svého názoru: Všichni zastávají názor, že „halelujah“ je konec žalmu. Podle toho, kdo říká „do Když Izrael vycházel“, je to v pořádku; a ten, kdo říká „do radostná matka synů“ – „do“ a včetně.

Ať tedy řekne „do halelujah“! A kdybys řekl, že bychom nevěděli, které „halelujah“ – ať řekne „halelujah u radostná matka synů“! Je to obtíž.

Raba bar Rav Huna to vysvětluje podle svého názoru: Všichni [zastávají názor, že] „halelujah“ je začátek žalmu. Podle toho, kdo říká „do radostná matka synů“, je to v pořádku; a ten, kdo říká „do Když Izrael vycházel“, zastává názor: „do“, a ne včetně.

Ať tedy řekne „do halelujah“! A kdybys řekl, že bychom nevěděli, které „halelujah“ – ať řekne „do halelujah u Když Izrael vycházel“! Je to obtíž.

„A uzavírá [požehnáním] o vykoupení“: Rava řekl: [Po] Šema a Halelu [se říká] „který vykoupil [ga’al] Izrael“, [v] Amidě „Vykupitel [go’el] Izraele“. Z jakého důvodu? Protože je to prosba o slitování.

Rabi Zera řekl: V kiduši [se říká] „který nás posvětil svými přikázáními a přikázal nám“, v Amidě „posvěť nás svými přikázáními“. Z jakého důvodu? Protože je to prosba o slitování.

Rav Acha bar Jaakov řekl: A je třeba zmínit východ z Egypta v posvěcení dne. Zde je psáno: „Abys pamatoval na den“ (Dt 16,3), a tam je psáno: „Pamatuj na den šabatu, abys ho světil“ (Ex 20,8).

Raba bar Šila řekl: V Amidě [se říká] „který dává vzejít rohu spásy“, v haftaře „Štít Davidův“.

„A učiním ti velké jméno jako jméno velikých“ (2S 7,9) – Rav Josef učil: To je to, co se říká „Štít Davidův“.

Rabi Šimon ben Lakiš řekl: „Učiním z tebe velký národ“ (Gn 12,2) – to je to, co se říká „Bůh Abrahamův“; „a požehnám ti“ – to je to, co se říká „Bůh Izákův“; „a učiním velkým tvé jméno“ – to je to, co se říká „Bůh Jákobův“.

Mohl bys myslet, že se uzavírá [požehnáním] u všech [tří]? Proto Písmo říká: „A budeš požehnáním“ – tebou se uzavírá, a neuzavírá se všemi.

Rava řekl: Našel jsem starce z Pumbedity, jak sedí a říkají: O šabatu, ať v Amidě, či v kiduši, [se říká] „který posvěcuje šabat“; o svátku, ať v Amidě, či v kiduši, „který posvěcuje Izrael a doby“. A já jsem jim řekl: Právě naopak: V Amidě, ať o šabatu, či o svátku, „který posvěcuje Izrael“; v kiduši na šabat „který posvěcuje šabat“, o svátku „který posvěcuje Izrael a doby“.

A já řeknu svůj důvod i váš důvod. Váš důvod: Šabat je stanovený a trvalý, proto ať v Amidě, či v kiduši, „který posvěcuje šabat“; svátek stanovuje Izrael, neboť prodlužuje měsíce a stanovuje [přestupné] roky, proto „který posvěcuje Izrael a doby“.

Můj důvod: Amida se koná v obci, proto „který posvěcuje Izrael“; kiduš se koná jednotlivcem, proto o šabatu „který posvěcuje šabat“, o svátku „který posvěcuje Izrael a doby“.

Ale tak to není: Copak se Amida nekoná i jednotlivcem a kiduš i v obci? A Rava zastává názor: Řiď se tím hlavním.

Ula bar Rav sestoupil [k pultu] před Ravou a řekl [požehnání] jako starci z Pumbedity, a [Rava] mu neřekl vůbec nic. Zjevně Rava od svého názoru ustoupil. Rav Natan, otec Rav Huny, syna Rav Natana, sestoupil [k pultu] před Rav Papou a řekl jako starci z Pumbedity, a Rav Papa ho pochválil.

Ravina řekl: Přišel jsem do Sury před Meremara; sestoupil před ním předříkávač obce a řekl jako starci z Pumbedity, a všichni ho umlčovali. [Meremar] jim řekl: Nechte ho, halacha je podle starců z Pumbedity. A [už] ho neumlčovali.

MIŠNA: Nalili mu třetí pohár; požehná nad svým jídlem. Čtvrtý – dokončí nad ním Halel a řekne nad ním požehnání písně. Mezi těmito poháry, chce-li pít, ať pije; mezi třetím a čtvrtým ať nepije.

GEMARA: Rav Chanan řekl Ravovi: Z toho plyne, že požehnání po jídle vyžaduje pohár. Řekl mu: Čtyři poháry ustanovili rabíni jako projev svobody; s každým jednotlivým vykonáme nějaké přikázání.

„Čtvrtý – dokončí nad ním Halel a řekne nad ním požehnání písně“: