Pesachim 117a פסחים

Rav Chisda řekl jménem rabi Jochanana: „Halelujah“, „kesjah“ a „jedidjah“ jsou [každé] jedním [slovem]. Rav řekl: „Kesjah“ a „merchavjah“ jsou jedním [slovem]. Raba řekl: Jen „merchavjah“.

Byla jim položena otázka: „Merchav jah“ podle Rav Chisdy – jak je to? Zůstává to nerozhodnuto.

Byla jim položena otázka: „Jedidjah“ podle Rava – jak je to? Pojď a slyš, neboť Rav řekl: „Jedidjah“ se dělí na dvě [slova]; proto je „jedid“ všední a „jah“ svaté.

Byla jim položena otázka: „Halelujah“ podle Rava – jak je to? Pojď a slyš, neboť Rav řekl: Viděl jsem žaltáře v domě Chaviby, v nichž bylo napsáno „halelu“ na jedné straně [řádku] a „jah“ na druhé straně.

A to se liší od rabi Jehošuy ben Levi, neboť rabi Jehošua ben Levi řekl: Co znamená „halelujah“? Chvalte ho mnoha chválami.

A [rabi Jehošua ben Levi] si tu odporuje sám sobě, neboť rabi Jehošua ben Levi řekl: Kniha žalmů byla vyslovena deseti výrazy chvály: „nicuach“, „nigun“, „maskil“, „mizmor“, „šir“, „ašrej“, „tehila“, „tefila“, „hodaja“, „halelujah“. Největší ze všech je „halelujah“, které v sobě zahrnuje Jméno i chválu najednou.

Rav Jehuda řekl jménem Šmuela: Píseň, která je v Tóře, zpívali Mojžíš a Izrael, když vystoupili z moře. A tento Halel – kdo ho řekl? Proroci mezi nimi ustanovili Izraeli, aby ho říkali při každé příležitosti a při každé tísni, kéž na ně nepřijde, a když jsou vykoupeni, říkají ho za své vykoupení.

Učí se: Rabi Meir říkával: Všechny chvály, které jsou řečeny v knize žalmů, všechny řekl David, jak je řečeno: „Skončily [kalu] modlitby Davida, syna Jišajova“ (Ž 72,20) – nečti „kalu“, ale „kol elu“ [všechny tyto].

Tento Halel – kdo ho řekl? Rabi Josi říká: Můj syn Elazar říká, že ho řekli Mojžíš a Izrael, když vystoupili z moře. A jeho druhové s ním nesouhlasí a říkají, že ho řekl David. A jeho slova se zdají [správnější] než jejich slova: Je možné, že by Izrael porážel své pesachové oběti a bral své lulavy, a nezpíval píseň?

Jiný výklad: Socha Michova stála v Bochim, a Izrael by říkal Halel?

Učili rabíni: Všechny písně a chvály, které David řekl v knize žalmů – rabi Eliezer říká: Řekl je za sebe. Rabi Jehošua říká: Řekl je za obec. A mudrci říkají: Některé z nich za obec a některé z nich za sebe; ty, které jsou řečeny v jednotném čísle, za sebe, a ty, které jsou řečeny v množném čísle, za obec.

„Nicuach“ a „nigun“ – pro budoucí věk. „Maskil“ – prostřednictvím tlumočníka. „Le-David mizmor“ – učí, že na něm spočinula Šechina a potom zpíval píseň; „mizmor le-David“ – učí, že zpíval píseň a potom na něm spočinula Šechina.

To tě učí, že Šechina nespočívá [na člověku] ze zahálky, ani ze smutku, ani ze smíchu, ani z lehkomyslnosti, ani z prázdných řečí, nýbrž z radosti přikázání, jak je řečeno: „A nyní mi přiveďte hudebníka. A když hudebník hrál, spočinula na něm ruka Hospodinova“ (2Kr 3,15).

Rav Jehuda řekl jménem Rava: A tak i pro výrok halachy. Rav Nachman řekl: A tak i pro dobrý sen.

Je to tak? Vždyť Rav Gidel řekl jménem Rava: Každý učenec, který sedí před svým učitelem a jehož rty nekapou hořkostí, ať je spálen, jak je řečeno: „Jeho rty jsou lilie, kapou plynoucí myrhou“ (Pís 5,13) – nečti „šošanim“ [lilie], ale „še-šonim“ [kteří studují]; nečti „mor over“ [plynoucí myrha], ale „mar over“ [plynoucí hořkost].

To není obtíž: tohle se týká učitele, tohle žáka.

A chceš-li, řekni: Obojí se týká učitele, a není to obtíž: tohle před tím, než začne [výklad], a tohle poté, co začne. Jako Raba, který před tím, než začal [výklad] pro rabíny, řekl něco žertovného, a rabíni se rozveselili; a nakonec seděl v bázni a začal s halachou.

Učili rabíni: Tento Halel – kdo ho řekl? Rabi Eliezer říká: Mojžíš a Izrael ho řekli, když stáli u moře. Oni řekli: „Ne nám, Hospodine, ne nám“ (Ž 115,1), a duch svatosti jim odpověděl a řekl: „Kvůli sobě, kvůli sobě to učiním“ (Iz 48,11). Rabi Jehuda říká: Jozue a Izrael ho řekli, když proti nim povstali kenaanští králové. Oni řekli: „Ne nám“, a [duch svatosti] odpověděl atd.

Rabi Elazar z Modiinu říká: Debora a Barak ho řekli, když proti nim povstal Sisera. Oni řekli: „Ne nám“, a duch svatosti odpověděl a řekl jim: „Kvůli sobě, kvůli sobě to učiním.“ Rabi Elazar ben Azarja říká: Chizkijáš a jeho druhové ho řekli, když proti nim povstal Sancheriv. Oni řekli: „Ne nám“, a [duch svatosti] odpověděl atd. Rabi Akiva říká: Chananja, Mišael a Azarja ho řekli, když proti nim povstal zlovolný Nevúkadnecar. Oni řekli: „Ne nám“, a [duch svatosti] odpověděl atd. Rabi Josi Galilejský říká: Mordechaj a Ester ho řekli, když proti nim povstal zlovolný Haman. Oni řekli: „Ne nám“, a [duch svatosti] odpověděl atd.

A mudrci říkají: Proroci mezi nimi ustanovili Izraeli, aby ho říkali při každé příležitosti a při každé tísni, kéž na Izrael nepřijde, a když jsou vykoupeni, říkají ho za své vykoupení.

Rav Chisda řekl: „Halelujah“ je konec žalmu. Raba bar Rav Huna řekl: „Halelujah“ je začátek žalmu. Rav Chisda řekl: Viděl jsem žaltáře v domě Rav Chanina bar Rava, v nichž bylo „halelujah“ napsáno uprostřed [mezi] žalmy; zjevně si tím nebyl jistý.

Rav Chanin bar Rava řekl: Všichni souhlasí, [že po verši] „Má ústa budou mluvit chválu Hospodinovu a všechno tělo bude žehnat jeho svatému jménu navždy a na věky“ (Ž 145,21) je následující „halelujah“ začátkem žalmu; [po verši] „Svévolník to uvidí a rozhněvá se, bude skřípat zuby a rozplyne se; touha svévolníků zanikne“ (Ž 112,10) je následující „halelujah“ začátkem žalmu; [po verši] „Kteří stojíte v domě Hospodinově“ (Ž 135,2) je následující „halelujah“ začátkem žalmu.

Znalci Písma přidávají i tyto: [Po verši] „Z potoka na cestě se napije, proto pozvedne hlavu“ (Ž 110,7) je následující „halelujah“ začátkem žalmu; [po verši] „Počátkem moudrosti je bázeň Hospodinova, dobrý rozum mají všichni, kdo je plní“ (Ž 111,10) je následující „halelujah“ začátkem žalmu.

Řekněme, že je to jako spor tanaitů: Kam až říká [Halel]? Bejt Šamaj říkají: Do „radostná matka synů“ (Ž 113,9). A Bejt Hilel říkají: Do „křemen v pramen vod“ (Ž 114,8). A učí se jinde: Kam až říká? Bejt Šamaj říkají: Do „Když Izrael vycházel z Egypta“ (Ž 114,1). A Bejt Hilel říkají: Do „Ne nám, Hospodine, ne nám“ (Ž 115,1).