Pesachim 116b פסחים

o Pesachu tyto tři věci, nesplnil svou povinnost, a jsou to tyto: pesach, maces a hořké byliny. Pesach – proto, že Všudypřítomný přeskočil domy našich otců v Egyptě, [jak je řečeno: „Řeknete: Je to pesachová oběť Hospodinu, který přeskočil…“ (Ex 12,27)].

Maces – proto, že naši otcové byli vykoupeni z Egypta, [jak je řečeno: „Napekli z těsta, které vynesli z Egypta…“ (Ex 12,39)]. Hořké byliny – proto, že Egypťané ztrpčovali život našich otců v Egyptě, jak je řečeno: [„Ztrpčovali jim život…“ (Ex 1,14)].

V každém pokolení je člověk povinen vidět sám sebe, jako by vyšel z Egypta, jak je řečeno: „Vyprávěj svému synovi v onen den: Kvůli tomu to Hospodin učinil pro mne, když jsem vycházel z Egypta“ (Ex 13,8).

Proto jsme povinni děkovat, oslavovat, chválit, velebit, vyvyšovat, ctít, žehnat, povznášet a opěvovat Toho, který pro naše otce i pro nás učinil všechny tyto zázraky: vyvedl nás z otroctví ke svobodě, ze žalu k radosti, ze smutku ke svátku, z temnoty k velikému světlu a z porobení k vykoupení. A řekněme před ním: Haleluja!

Kam až říká [Halel]? Bejt Šamaj říkají: Do „radostná matka synů“ (Ž 113,9). A Bejt Hilel říkají: Do „křemen v pramen vod“ (Ž 114,8). A uzavírá [požehnáním] o vykoupení. Rabi Tarfon říká: „…který vykoupil nás a vykoupil naše otce z Egypta“, a nezakončoval [požehnáním].

Rabi Akiva říká: „…tak, Hospodine, náš Bože a Bože našich otců, dej nám dospět k dalším svátkům a poutním slavnostem, které k nám přicházejí, v pokoji, radujícím se ze stavby tvého města a veselícím se ve tvé službě, a budeme tam jíst (z pesachových obětí a z obětí)…“ atd., až po „Požehnaný jsi, Hospodine, který vykoupil Izrael.“

GEMARA: Rava řekl: Musí říct: „A nás odtamtud vyvedl.“ Rava řekl: Maces je třeba pozvednout a hořké byliny je třeba pozvednout; maso není třeba pozvednout, a nejen to, ale vypadalo by to, jako by jedl obětní maso venku [mimo Chrám].

Rav Acha bar Jaakov řekl: Slepý je osvobozen od říkání hagady. Zde je psáno: „Kvůli tomuto“, a tam je psáno: „Tento náš syn“ (Dt 21,20); jako tam je slepý vyloučen, tak i zde jsou slepí vyloučeni.

Je to tak? Vždyť Meremar řekl: Zeptal jsem se rabínů v domě Rav Josefa: Kdo říká hagadu v domě Rav Josefa? Řekli: Rav Josef. Kdo říká hagadu v domě Rav Šešeta? Řekli: Rav Šešet. [Ti] rabíni zastávají názor, že maces je v dnešní době [přikázáním] rabínů.

Z toho plyne, že Rav Acha bar Jaakov zastává názor, že maces je v dnešní době [přikázáním] z Tóry? Vždyť je to právě Rav Acha bar Jaakov, kdo řekl, že maces je v dnešní době [přikázáním] rabínů! Zastává názor, že vše, co rabíni ustanovili, ustanovili podobně jako [přikázání] z Tóry.

Pak i podle Rav Šešeta a Rav Josefa platí jistě, že vše, co rabíni ustanovili, ustanovili podobně jako [přikázání] z Tóry!

Jak to srovnáváš? Tam, protože mohlo být napsáno „náš syn je“, a je napsáno „tento náš syn“, plyne z toho, že to přichází vyloučit slepé. Ale zde, kdyby nebylo [napsáno] „kvůli tomuto“, co by se napsalo? Přichází to jen [poukázat] na maces a hořké byliny.

„Proto jsme povinni“: