Pesachim 59a פסחים

[Pesach má přednost před kadidlem a lampami, neboť] ať je odložena věc, o níž je řečeno „večer“ i „za soumraku“, za věc, o níž není řečeno „večer“, ale jen „za soumraku“.

Je-li tomu tak, ať i kadidlo a lampy předcházejí pesach, [podle zásady] ať je odložena věc, o níž je řečeno „večer“ i „za soumraku“, za věc, o níž je řečeno jen „za soumraku“!

Tam je to jinak, protože Milosrdný to vyloučil slovem „to“ (oto). Neboť bylo učeno: „Od večera do rána“ (Ex 27,21) – dej jí její míru, aby hořela od večera do rána.

Jiný výklad: Není služby, která je platná od večera do rána, kromě této jediné. Z jakého důvodu? Písmo říká: „Áron a jeho synové ji (oto) uspořádají od večera do rána“ (Ex 27,21) – ji od večera do rána, a nic jiného od večera do rána.

A kadidlo je připodobněno k lampám.

A bylo učeno v baraitě podle té námitky: Tamid má přednost před kadidlem, kadidlo má přednost před lampami a lampy mají přednost před pesachem, [ač by mělo platit:] ať je odložena věc, o níž je řečeno „večer“ i „za soumraku“, za věc, o níž je řečeno jen „za soumraku“.

Ale vždyť je psáno „to“ (oto)! Toto „to“ je potřebné k vyloučení vnitřní služby – a co to je? Kadidlo. Napadlo by tě říci: protože je psáno „A když Áron rozžíná lampy za soumraku, bude ho pálit“ (Ex 30,8), řekni, že nejprve rozžehneme lampy a pak pálíme kadidlo; [proto] Milosrdný to vyloučil slovem „to“.

Ale proč tedy potřebuji „za soumraku ho bude pálit“? Takto říká Milosrdný: V době, kdy rozžíháš lampy, ať se pálí kadidlo.

Učili naši rabíni: Není nic, co předchází ranní tamid, kromě samotného kadidla, neboť je o něm řečeno „každé ráno“ (ba-boker ba-boker). Ať předchází kadidlo, věc, o níž je řečeno „každé ráno“, jak je psáno: „A Áron na něm bude pálit vonné kadidlo každé ráno“ (Ex 30,7), před věcí, o níž je řečeno jen jedno „ráno“.

A není nic, co se zdrží po tamidu za soumraku, kromě kadidla, lamp, pesachu a [oběti] toho, komu chybí smíření, v předvečer Pesachu, který se podruhé ponoří a večer jí svůj pesach.

Rabi Jišmael, syn rabiho Jochanana ben Beroky, říká: I [oběť] toho, komu chybí smíření, v ostatní dny roku, který se ponoří a večer jí svaté [obětiny].

Podle prvního tanaity je to v pořádku: ať přijde přikázání pesachu, za něž je karet, a převáží přikázání „dovršení“, za něž karet není. Ale podle rabiho Jišmaele, syna rabiho Jochanana ben Beroky, v čem je toto přikázání silnější než ono přikázání?

Řekl Ravina, řekl Rav Chisda: Zde se jedná o očistnou oběť z ptáka, z níž oltáři náleží jen její krev.

Rav Papa řekl: I kdybys řekl, že jde o očistnou oběť ze zvířete – vynese ji a nechá ji přes noc na vrcholu oltáře.

Ale je tu přece oběť za provinění! Podle Rava Papy je to tak, že ji necháme přes noc. Ale co lze říci podle Rava Chisdy? Říkají: [Jde o případ,] kdy jeho oběť za provinění již byla přinesena.

Ale je tu přece olokaust! A kdybys řekl, že olokaust nebrání [jedení svatých obětin] – vždyť bylo učeno: Rabi Jišmael, syn rabiho Jochanana ben Beroky, říká: Tak jako jeho očistná oběť a jeho oběť za provinění mu brání, tak mu brání i jeho olokaust.

A kdybys řekl, [že jde o případ,] kdy jeho olokaust již byl přinesen – smí snad být jeho olokaust přinesen před jeho očistnou obětí? Vždyť bylo učeno: „A přinese tu, která je k očistné oběti, nejprve“ (Lv 5,8). Co tím Písmo učí? Má-li to učit, že má předcházet olokaust, vždyť už je řečeno: „A z druhého připraví olokaust podle předpisu“ (Lv 5,10).

Spíše to stanoví otcovské pravidlo pro všechny očistné oběti, aby předcházely všechny olokausty, které jsou přinášeny s nimi. A je nám známo, že i očistná oběť z ptáka předchází olokaust ze zvířete.

Řekl Rava: Olokaust malomocného je jiný, neboť Milosrdný řekl: