Pesachim 59b פסחים

„A kněz obětuje (ve-he'ela) olokaust“ (Lv 14,20) – který již obětoval.

Řekl Rav Šaman bar Aba Ravu Papovi: Podle tebe, který jsi řekl, že ji vynese a nechá přes noc na vrcholu oltáře – smíme snad stát a udělat kněžím věc, skrze niž by přišli k úrazu? Neboť by si mysleli, že je z toho dne, a přišli by ji pálit! Řekl mu: Kněží jsou horliví.

Řekl Rav Aši Ravu Kahanovi – a někteří říkají, že Rav Huna, syn Rava Natana, Ravu Papovi: Ale dokud nejsou spáleny obětní části, kněží nemohou jíst maso! Neboť bylo učeno: Mohl bys myslet, že kněží mají nárok na hrudí a kýtu před spálením obětních částí? Proto Písmo učí: „A kněz spálí tuk na oltáři“ (Lv 7,31), a teprve potom: „a hrudí bude patřit Áronovi a jeho synům“ (Lv 7,31).

A dokud kněží nejedí maso, majitelé nejsou smířeni. Neboť bylo učeno: „A budou je jíst ti, jimž jimi bylo zjednáno smíření“ (Ex 29,33) – to učí, že kněží jedí a majitelé jsou smiřováni.

Řekl mu: Protože to není možné, považovali je za takové, které se znečistily nebo ztratily. Neboť bylo učeno: Mohl bys myslet, že znečistí-li se obětní části nebo ztratí-li se, kněží nebudou mít nárok na hrudí a kýtu? Proto Písmo učí: „a hrudí bude patřit Áronovi a jeho synům“ (Lv 7,31) – v každém případě.

Rav Kahana postavil [verše] proti sobě: Je psáno: „Tuk mé sváteční oběti nezůstane přes noc do rána“ (Ex 23,18) – do rána nezůstane, ale celou noc zůstat smí. A je psáno: „a obětuje na něm tuky pokojných obětí“ (Lv 6,5) – na něm dovrš všechny oběti.

On sám to namítl a on sám to vyřešil: [Jde o případ,] kdy zbyly.

Rav Safra postavil Ravovi [verše] proti sobě: Je psáno: „Oběť svátku Pesachu nezůstane přes noc do rána“ (Ex 34,25) – do rána nezůstane, ale celou noc zůstat smí. Vždyť je psáno: „Olokaust Šabatu o jeho Šabatu“ (Nu 28,10) – a ne olokaust všedního dne o Šabatu, ani olokaust všedního dne o svátku!

Řekl mu: Tuto námitku již vznesl Rav Aba bar Chija před rabim Abahuem, a on mu odpověděl: Zde se jedná o čtrnáctý [nisan], který připadl na Šabat, neboť tuky ze Šabatu se přinášejí o svátku.

Řekl mu: Protože tuky ze Šabatu se přinášejí o svátku, máme vstát a tvrdit, že tento verš je psán o čtrnáctém, který připadl na Šabat? Řekl mu: Nech ten verš, neboť je stísněný a vysvětluje sám sebe.

MIŠNA: Pesach, který porazil ne pro jeho jméno, a přijal [krev], přenesl a pokropil ne pro jeho jméno, nebo pro jeho jméno a ne pro jeho jméno, nebo ne pro jeho jméno a pro jeho jméno, je neplatný.

Jak to [vypadá] „pro jeho jméno a ne pro jeho jméno“? Pro jméno pesachu a pro jméno pokojné oběti. „Ne pro jeho jméno a pro jeho jméno“? Pro jméno pokojné oběti a pro jméno pesachu.

GEMARA: Rav Papa se tázal: Učili jsme to o jednom úkonu služby, nebo jsme to učili o dvou úkonech služby?

Učili jsme to o jednom úkonu, a je to podle rabiho Josiho, který řekl: Člověk je vázán i koncem svých slov.

Neboť kdyby to bylo podle rabiho Meira, ten přece řekl: Drž se prvního výrazu.