Jak to vypadá? Řekneš-li, že byl nalezen před porážkou a nahradil jej před porážkou – to je zřejmé, k čemu potřebuji verš? Nýbrž ne-li, že byl nalezen před porážkou a nahradil jej po porážce? Vyvrácení Ravy! Je to vyvrácení.
היכי דמי אילימא שנמצא קודם שחיטה והמיר בו קודם שחיטה פשיטא למה לי קרא אלא לאו שנמצא קודם שחיטה והמיר בו אחר שחיטה תיובתא דרבא תיובתא
Řekl Šmuel: Cokoli, co u oběti za hřích umírá, se u pesachu přináší jako oběť pokojná; a cokoli, co se u oběti za hřích pase, se u pesachu také pase. A rabi Jochanan řekl: Pesach se přináší jako oběť pokojná jen tehdy, když byl nalezen po porážce, ale před porážkou ne.
אמר שמואל כל שבחטאת מתה בפסח קרב שלמים וכל שבחטאת רועה בפסח נמי רועה ורבי יוחנן אמר אין הפסח קרב שלמים אלא שנמצא אחר שחיטה אבל קודם שחיטה לא
Namítl Rav Josef: A je to [snad] pravidlo? Vždyť oběť za hřích, jíž uplynul její rok, jde na pastvu, neboť řekl rabi Šimon ben Lakiš: Na oběť za hřích, jíž uplynul její rok, se pohlíží, jako by stála na hřbitově, a pase se.
מתקיף לה רב יוסף וכללא הוא והרי חטאת שעברה שנתה דלרעיה אזלא דא"ר שמעון בן לקיש חטאת שעברה שנתה רואין אותה כאילו היא עומדת בבית הקברות ורועה
Kdežto u pesachu se v takovém případě přináší jako oběť pokojná, neboť je učeno: „Beránka“ – aby byl pesach zahrnut [co do] ocasního tuku. Když se praví „jestliže beránka“, má to zahrnout pesach, jemuž uplynul jeho rok, a oběti pokojné přinášené kvůli pesachu, do všech přikázání oběti pokojné: že vyžadují vložení rukou, úlitby a podávání hrudí a kýty. Když se praví „jestliže kozu“, přerušilo [to] téma a učí o koze, že nevyžaduje ocasní tuk.
ואילו בפסח כי האי גוונא קרב שלמים דתניא כשב לרבות את הפסח לאליה כשהוא אומר אם כשב לרבות את הפסח שעברה שנתו ושלמים הבאין מחמת פסח לכל מצות שלמים שטעונים סמיכה ונסכים ותנופת חזה ושוק כשהוא אומר אם עז הפסיק הענין לימד על העז שאין טעון אליה
A najdeš snad [takovou shodu] u ztracených? Vždyť [zvíře] ztracené v době oddělení [náhrady] jde podle rabínů na pastvu, neboť jsme se učili: Kdo oddělil svou oběť za hřích a ta se ztratila, a oddělil jinou místo ní, a pak se našla ta první, a hle, obě stojí – jedna z nich se přinese a druhá zemře; to jsou slova Rabiho. A mudrci říkají: Oběť za hřích umírá jen tehdy, byla-li nalezena poté, co majitel dosáhl smíření; avšak před tím, než majitel dosáhl smíření, se pase.
ואבוד מי משכחת לה והרי אבודה בשעת הפרשה לרבנן דלרעיה אזלא דתנן הפריש חטאתו ואבדה והפריש אחרת תחתיה ונמצאת הראשונה והרי שתיהן עומדות אחת מהן תקרב ושניה תמות דברי רבי וחכמים אומרים אין חטאת מתה אלא שנמצאת לאחר שנתכפרו בעלים הא קודם שנתכפרו בעלים רועה
Kdežto u pesachu, ztratil-li se a byl nalezen po poledni před porážkou, přináší se jako oběť pokojná. – Šmuel souhlasí s Rabim, který řekl: Ztracená jde na smrt.
ואילו בפסח היכא דאבד ונמצא אחר חצות קודם שחיטה קרב שלמים שמואל כר' סבירא ליה דאמר אבודה למיתה אזלא
Ale vždyť podle Rabiho každá ztracená umírá, kdežto u pesachu, ztratil-li se před polednem a byl nalezen před polednem, pase se! – Před polednem to není ztráta, jak [učí]Rava, neboť řekl Rava: Ztráta v noci se nenazývá ztrátou.
והא כל אבודה לרבי מתה ואילו בפסח היכא דאבד קודם חצות ונמצא קודם חצות רועה קודם חצות לאו אבוד הוא כדרבא דאמר רבא אבידת לילה לאו שמה אבידה
Originál: Pesachim 97a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.