Roš ha-šana 25a ראש השנה

a večer na západě. Řekl rabi Jochanan ben Nuri: Jsou to falešní svědci. Když přišli do Javne, Raban Gamliel je přijal.

A opět přišli dva a řekli: Viděli jsme ho ve svůj čas, a v noci [dne] jeho prodloužení spatřen nebyl; a Raban Gamliel je přijal.

Řekl rabi Dosa ben Horkinas: Jsou to falešní svědci. Jak mohou svědčit o ženě, že porodila, a nazítří má břicho mezi zuby? Řekl mu rabi Jehošua: Vidím [správnost] tvých slov. Raban Gamliel mu [rabimu Jehošuovi] vzkázal: Nařizuji ti, abys ke mně přišel se svou holí a se svými penězi v den, na který podle tvého výpočtu připadá Jom kipur.

Šel [k němu] rabi Akiva a nalezl ho soužícího se. Řekl mu: Mohu dokázat, že vše, co Raban Gamliel učinil, platí, jak je řečeno: „Toto jsou Hospodinovy svátky, svatá shromáždění, která budete [čti: vy budete] vyhlašovat“ (Lv 23,4) – ať v jejich čas, ať ne v jejich čas, nemám jiné svátky než tyto.

Přišel [rabi Jehošua] k rabimu Dosovi ben Horkinas. Ten mu řekl: Máme-li přezkoumávat soud Rabana Gamliela, musíme přezkoumávat každý soud, který povstal ode dnů Mojžíšových až dosud, jak je řečeno: „Vystoupil Mojžíš a Áron, Nadav a Avihu a sedmdesát z izraelských starších“ (Ex 24,9). A proč nejsou uvedena jména starších? Jedině proto, aby se učilo, že každá trojice, která povstala jako soud nad Izraelem, je jako soud Mojžíšův.

Vzal svou hůl a své peníze do ruky a šel do Javne k Rabanu Gamlielovi v den, na který podle jeho výpočtu připadl Jom kipur. Raban Gamliel vstal, políbil ho na hlavu a řekl mu: Vejdi v pokoji, můj mistře a můj žáku – můj mistře v moudrosti a můj žáku, neboť jsi přijal má slova.

GEMARA: Učí se: Řekl Raban Gamliel mudrcům: Tak mám přijato z domu otce mého otce: Někdy [měsíc] přichází dlouhou [cestou] a někdy přichází krátkou.

Řekl rabi Jochanan: Jaký je důvod školy Rabiho? Neboť je psáno: „Učinil měsíc pro určené časy, slunce zná svůj západ“ (Ž 104,19) – slunce zná svůj západ, měsíc svůj západ nezná.

Rabi Chija viděl měsíc, jak stojí [na obloze] ráno dvacátého devátého. Vzal hroudu a hodil ji po něm. Řekl: Večer tě chceme posvětit, a ty stojíš tady? Jdi, skryj se! Řekl Rabi rabimu Chijovi: Jdi do Ejn Tav, posvěť měsíc a pošli mi znamení: David, král Izraele, žije a trvá.

Učili naši mistři: Jednou se nebe zatáhlo mraky a dvacátého devátého dne měsíce se ukázala podoba měsíce. Lid se domníval, že je novoluní, a soud jej chtěl posvětit. Řekl jim Raban Gamliel: Tak mám přijato z domu otce mého otce: Obnovení měsíce netrvá méně než dvacet devět a půl dne, dvě třetiny hodiny a sedmdesát tři díly.

A toho dne zemřela matka Ben Zazy, a Raban Gamliel nad ní pronesl velký smuteční projev – ne proto, že by si to zasloužila, ale aby lid věděl, že soud měsíc neposvětil.

„Šel rabi Akiva (a nalezl ho) soužícího se“ atd. Otázali se jich: Kdo se soužil? Soužil se rabi Akiva, nebo se soužil rabi Jehošua? Pojď a slyš, neboť se učí: Šel rabi Akiva a nalezl rabiho Jehošuu, jak se soužil. Řekl mu: [Mistře,] proč se soužíš? Řekl mu: (Mistře) Akivo, lépe by bylo ulehnout na lůžko na dvanáct měsíců, než aby mi byl uložen tento výnos.

Řekl mu: Mistře, dovolíš mi říci před tebou jednu věc, kterou jsi mě učil? Řekl mu: Řekni. Řekl mu: Hle, [Písmo] praví „je“ (otam), „je“, „je“ – třikrát (Lv 23,2).

[Čti] „vy“ (atem) – i když se mýlíte neúmyslně; „vy“ – i když jednáte úmyslně; „vy“ – i když jste byli uvedeni v omyl. Těmito slovy mu řekl: Akivo, utěšil jsi mě, utěšil jsi mě.

„Přišel k rabimu Dosovi ben Horkinas“ atd. Učili naši mistři: Proč nejsou uvedena jména těchto starších? Aby člověk neřekl: Ten a ten je jako Mojžíš a Áron, ten a ten je jako Nadav a Avihu, ten a ten je jako Eldad a Medad.

A praví: „Řekl Šmuel lidu: Hospodin, který učinil Mojžíše a Árona“ (1S 12,6). A praví: „Hospodin poslal Jerubaala, Bedana, Jiftacha a Šmuela“ (1S 12,11). Jerubaal – to je Gidon; a proč se jmenuje Jerubaal? Protože vedl spor s Baalem. Bedan – to je Šimšon; a proč se jmenuje Bedan? Protože pocházel z [kmene] Dan. Jiftach – jak to zní.