Roš ha-šana 25b ראש השנה

A praví: „Mojžíš a Áron mezi jeho kněžími a Šmuel mezi těmi, kdo vzývají jeho jméno“ (Ž 99,6). Písmo postavilo na roveň tři nejlehčí světa a tři nejvážnější světa,

aby ti řeklo: Jerubaal ve své generaci je jako Mojžíš ve své generaci, Bedan ve své generaci jako Áron ve své generaci, Jiftach ve své generaci jako Šmuel ve své generaci. To tě učí, že i nejlehčí z lehkých, je-li ustanoven představeným nad pospolitostí, je jako nejmocnější z mocných.

A praví: „Přijdeš ke kohanim, levitům, a k soudci, který bude v těch dnech“ (Dt 17,9). Napadlo by tě snad, že člověk půjde k soudci, který nežil v jeho dnech? Nemusíš tedy jít k nikomu jinému než k soudci, který je v tvých dnech. A praví: „Neříkej: Jak to, že dřívější dny byly lepší než tyto?“ (Kaz 7,10).

„Vzal svou hůl a své peníze do ruky.“ Učili naši mistři: Jakmile ho [Raban Gamliel] uviděl, vstal ze svého křesla, políbil ho na hlavu a řekl mu: Pokoj tobě, můj mistře a můj žáku – můj mistře, neboť jsi mě veřejně učil Tóru, a můj žáku, neboť ti ukládám výnos a ty jej plníš jako žák. Šťastná generace, v níž velcí poslouchají malé – tím spíše malí velké!

„Tím spíše“? Vždyť je to povinnost! Nýbrž: protože velcí poslouchají malé, usuzují malí sami pro sebe tím spíše.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] Neznají-li ho.

MIŠNA: Spatřil-li jej soud a celý Izrael, byli vyslechnuti svědci, ale nestihli říci „posvěceno“, dokud se nesetmělo – ten [měsíc] je prodloužen.

Spatřil-li jej jen soud, ať se dva [z nich] postaví a svědčí před nimi [ostatními], a ti ať řeknou: Posvěceno, posvěceno! Spatřili-li jej tři, kteří tvoří soud, ať se dva postaví a ať přisednou někteří z jejich druhů k tomu jednomu, a ať svědčí před nimi, a ti ať řeknou: Posvěceno, posvěceno! Neboť jednotlivec není věrohodný sám o sobě.

GEMARA: Proč je třeba učit „spatřil-li jej soud a celý Izrael“? Bylo to třeba: Napadlo by tě říci, že protože jej spatřil soud a celý Izrael, je to veřejně známo, a ať jej neprodlužují. Proto nás to učí.

A když už učí „spatřil-li jej soud a celý Izrael“, proč je třeba [učit] „byli vyslechnuti svědci“? Takto to říká: Nebo také: byli vyslechnuti svědci, ale nestihli říci „posvěceno“, dokud se nesetmělo – ten [měsíc] je prodloužen.

A když už učí „dokud se nesetmělo – ten je prodloužen“, proč je vůbec třeba učit o výslechu svědků?

Bylo to třeba: Napadlo by tě říci, že výslech svědků je jako začátek soudu a „posvěceno, posvěceno“ jako konec soudu, a ať tedy posvěcují v noci, podobně jako u majetkových sporů, neboť jsme se učili: Majetkové spory se soudí ve dne a dokončují se v noci – tak ať i zde posvěcují v noci. Proto nás to učí.

A řekni, že je tomu skutečně tak! – Verš říká: „Neboť je to ustanovení pro Izrael, soud Boha Jákobova“ (Ž 81,5). Kdy je to ustanovení? Při konci soudu, a Milosrdný to nazývá „soud“: jako soud je ve dne, tak i toto ve dne.

„Spatřil-li jej soud, ať se dva postaví a svědčí před nimi.“ Ale proč? Ať není slyšení víc než vidění!

Řekl rabi Zera: Například spatřili-li jej v noci.

„Spatřili-li jej tři, kteří tvoří soud, ať se dva postaví a ať přisednou někteří z jejich druhů k tomu jednomu.“ Proč? Řekněme i zde: Ať není slyšení víc než vidění! A řekneš-li, že i zde jde o případ, kdy jej spatřili v noci – to je přece totéž!

Bylo třeba [učit] závěr: „neboť jednotlivec není věrohodný sám o sobě“. Napadlo by tě totiž říci: protože (jsme se učili, že) majetkové spory [soudí] tři, a je-li [soudce] uznávaným odborníkem pro mnohé, soudí i sám – ať tedy i zde posvěcuje sám. Proto nás to učí.

A řekni, že je tomu i zde tak! – Není v Izraeli většího uznávaného odborníka pro mnohé než Mojžíš, náš učitel, a Svatý, budiž požehnán, mu řekl: [Ne,] dokud s tebou nebude Áron, jak je psáno: „Řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi: … Tento měsíc bude pro vás“ (Ex 12,1–2).

Má se tím říci, že svědek se může stát soudcem? Řekněme, že naše mišna není podle rabiho Akivy, neboť se učí: Sanhedrin, který viděl někoho zabít člověka –