Šabat 103b שבת

proto se praví: „jedno“. Jak tedy? Není vinen, dokud nenapíše malé jméno z velkého jména: Šem ze Šimon a Šmuel, Noach z Nachor, Dan z Danijel, Gad z Gadiel. Rabi Jehuda říká: I kdyby napsal jen dvě písmena, která tvoří jedno jméno, je vinen, například šeš, tat, rar, gag, chach.

Rabi Josi řekl: Copak je vinen kvůli psaní? Vždyť je vinen jen kvůli označování, neboť označovali desky Svatostánku, aby se vědělo, která je jejím protějškem. Proto, pokud udělal jeden vryp na dvou prknech, nebo dva vrypy na jednom prkně, je vinen.

Rabi Šimon říká: „A učiní jedno“ – mohl bych myslet, [že není vinen], dokud nenapíše celé jméno, dokud neutká celý oděv, dokud nezhotoví celé síto; proto se praví: „z jednoho“. Pokud „z jednoho“, mohl bych myslet, [že je vinen], i když napsal jen jedno písmeno, i když utkal jen jednu nit, i když zhotovil jen jedno oko v sítu; proto se praví: „jedno“. Jak tedy? Není vinen, dokud nevykoná práci, jejíž obdoba trvá.

Rabi Josi říká: „A učiní jedno“, „a učiní ty“ – někdy je vinen jednou za všechny, a někdy je vinen za každou jednotlivě.

V každém případě se učí: Rabi Jehuda říká: I kdyby napsal jen dvě písmena, která tvoří jedno jméno, je vinen! – Není to obtíž: to je jeho [vlastní názor], a to je [názor] jeho učitele. Neboť se učí: Rabi Jehuda říká ve jménu rabana Gamliela: I kdyby napsal jen dvě písmena, která tvoří jedno jméno, je vinen, například šeš, tat, rar, gag, chach.

A rabi Šimon – to je totéž co první tana! A řekneš-li, že rozdíl mezi nimi je v [případě písmen] alef, alef ve [slově] „a'azercha“ (Iz 45,5) [kde jsou dvě písmena alef vedle sebe], že první tana soudí, že za alef, alef z „a'azercha“ není vinen, a rabi Šimon soudí, že protože se to vyskytuje [jako slovo] alespoň v pergamenech, je vinen – chce se tím říci, že rabi Šimon [je] přísnější?

Vždyť se učí: Kdo vyvrtá [otvor] jakkoli malý, je vinen; kdo seškrabe jakkoli málo, kdo vydělá [kůži] jakkoli málo, kdo vytvoří tvar nástrojem jakkoli malý [je vinen]. Rabi Šimon říká: [Není vinen], dokud nevyvrtá celý [otvor], dokud neseškrabe celé, dokud nevydělá celou [kůži], dokud nevytvoří celý tvar!

Spíše nás tím rabi Šimon chce učit: dokud nenapíše celé jméno. – A můžeš to snad tak říci? Vždyť se učí: Rabi Šimon říká: „A učiní jedno“ – mohl bych myslet, dokud nenapíše celé jméno; proto se praví: „z jednoho“! – Oprav to a řekni takto: Mohl bych myslet, dokud nenapíše celý verš; proto se praví: „z jednoho“.

Rabi Josi říká: „A učiní jedno“, „a učiní ty“ – někdy je vinen jednou za všechny, a někdy je vinen za každou jednotlivě.

Rabi Josi bar rabi Chanina řekl: Jaký je důvod rabi Josiho? „Jedno“, „z jednoho“, „ty“, „z těch“, „jedno, které je těmi“ a „ty, které jsou jedním“.

„Jedno“ – Šimon; „z jednoho“ – Šem ze Šimon; „ty“ – hlavní práce; „z těch“ – odvozené práce; „jedno, které je těmi“ – úmysl ohledně Šabatu a neúmyslnost ohledně prací; „ty, které jsou jedním“ – neúmyslnost ohledně Šabatu a úmysl ohledně prací.

Rabi Jehuda řekl: Nalézáme malé jméno ve velkém jménu. Je to snad srovnatelné? Mem ve [slově] Šem je koncové [uzavřené], mem ve [jménu] Šimon je otevřené! Rav Chisda řekl: To znamená, že [pokud mělo být] uzavřené a udělal ho otevřené, je [svitek] platný.

Namítá se: „A napíšeš je“ (Dt 6,9) – aby to bylo dokonalé psaní: aby nepsal alef místo ajin, ajin místo alef, bet místo kaf, kaf místo bet, gimel místo cade, cade místo gimel, dalet místo reš, reš místo dalet, he místo chet, chet místo he, vav místo jud, jud místo vav, zajin místo nun, nun místo zajin, tet místo pe, pe místo tet,

ohnuté [písmeno] místo rovného, rovné místo ohnutého, mem místo samech, samech místo mem, uzavřené místo otevřeného, otevřené místo uzavřeného. Otevřený oddíl ať nedělá uzavřeným, uzavřený ať nedělá otevřeným. Pokud napsal [Tóru] jako báseň, nebo napsal báseň jako [obyčejný text], nebo napsal bez inkoustu, nebo napsal Boží jména zlatem – ty [svitky] se ukryjí.

On [Rav Chisda] mluví podle tohoto tany, neboť se učí: Rabi Jehuda ben Betera říká: U druhého [dne] je řečeno „a jejich úlitby“ (Nu 29,19), u šestého „a její úlitby“ (Nu 29,31), u sedmého „podle jejich předpisu“ (Nu 29,33) – to je mem, jud, mem: majim [voda]. Odtud je v Tóře náznak úlitby vody.

A z toho, že [pokud mělo být] otevřené a udělal ho uzavřené, je platný, [plyne, že] i [pokud mělo být] uzavřené a udělal ho otevřené, je platný.

Je to snad srovnatelné? [Pokud mělo být] otevřené a udělal ho uzavřené –