Šabat 112a שבת

Uzel, jímž se uvazuje k nosnímu kroužku, a uzel, jímž se uvazuje k lodnímu kruhu – vina tu není, ale zákaz tu je. A jsou [uzly], které jsou dovoleny předem; a které to jsou? Žena smí zavázat výstřih své košile.

Výstřih košile. To je zřejmé! – Je to potřeba pro případ, kdy má dva otvory [pro šňůrku]. Mohl bys říci, že jeden z nich úplně zruší; proto nás to učí.

A šňůrky síťky na vlasy. To je zřejmé! – Je to potřeba pro případ, kdy je volná. Mohl bys říci, že ji stáhne [z hlavy]; proto nás učí, že žena šetří své vlasy, a proto ji rozvazuje.

A řemínky bot a sandálů. Bylo řečeno: Rozvázal řemínky bot a sandálů – jedna [baraita] učí: je povinen obětí za hřích; druhá učí: je osvobozen, ale je to zakázáno; a třetí učí: je to dovoleno předem. Je to obtížné: bota proti botě, sandál proti sandálu!

Bota proti botě není obtížné: ta, která učí ‚je povinen obětí za hřích‘, [mluví] o [uzlu] ševců; ‚je osvobozen, ale je to zakázáno‘ – o [uzlu] učenců; ‚je to dovoleno předem‘ – o [uzlu] obyvatel Machozy.

Sandál proti sandálu není obtížné: ta, která učí ‚je povinen obětí za hřích‘, [mluví] o [sandálech] Arabů, které zavazují ševci; ‚je osvobozen, ale je to zakázáno‘ – o [sandálech] s knoflíkem, které si zavazují sami; ‚je to dovoleno předem‘ – o sandálu, v němž chodí dva, jako [v případě] Rav Jehudy. Neboť Rav Jehuda, bratr Rav Saly Zbožného, měl jeden pár sandálů: někdy v nich vycházel on, někdy v nich vycházel jeho chlapec. Přišel před Abajeho a řekl mu: Jak je to v takovém případě? Řekl mu: Je povinen obětí za hřích.

Řekl mu: Mně už dělá potíže ‚je osvobozen, ale je to zakázáno‘, a ty mi říkáš ‚je povinen obětí za hřích‘? [Abaje řekl:] Jaký je [tvůj] důvod? Řekl mu: Protože i ve všední den v nich někdy vycházím já a někdy v nich vychází chlapec. Řekl mu: Je-li tomu tak, je to dovoleno předem.

Rabi Jirmeja kráčel za rabi Abahuem v karmelitu a přetrhl se [mu] řemínek sandálu. Řekl mu: Co s ním máme udělat? Řekl mu: Vezmi čerstvé rákosí, které se hodí za krmivo pro dobytek, a ovaž ho kolem něj. Abaje stál před Rav Josefem a přetrhl se mu řemínek. Řekl mu: Co s ním mám udělat? Řekl mu: Nech ho [ležet]. – Čím se to liší od [případu] rabi Jirmeji? – Tam [místo] není střeženo, zde je střeženo. – Ale je to přece [stále] předmět, neboť kdybych chtěl, přehodil bych ho z pravé [nohy] na levou! Řekl mu: Z toho, že rabi Jochanan vykládá [učení] podle rabi Jehudy, vyplývá, že halacha je podle rabi Jehudy.

O co jde? Neboť se učí: Sandál, jemuž se utrhla obě ouška nebo obě poutka, nebo z něhož byla odstraněna celá podrážka, je čistý; [utrhlo-li se] jedno z jeho oušek nebo jedno z jeho poutek, nebo byla-li odstraněna větší část jeho podrážky, je nečistý. Rabi Jehuda říká: Utrhlo-li se vnitřní, je nečistý; vnější – je čistý. A řekl Ula, a někteří říkají Raba bar bar Chana, řekl rabi Jochanan: Jako je spor ohledně nečistoty, tak je spor ohledně Šabatu, ale ne ohledně chalicy.

A zkoumali jsme to: Podle koho [to rabi Jochanan řekl]? Řekneš-li podle mudrců – protože ohledně nečistoty je to předmět, je to předmět i ohledně Šabatu, ale ne pro chalicu, protože to [pro ni] předmět není? Vždyť jsme se učili: Vyzula-li levou [botu] z pravé [nohy], její chalica je platná! Spíše podle rabi Jehudy: protože ohledně nečistoty to není předmět, není to předmět ani ohledně Šabatu, ale ne pro chalicu, protože pro ni to předmět je.

Dejme tomu, že říkáme ‚vyzula-li levou z pravé, její chalica je platná‘ tam, kde je to pro svůj vlastní účel předmětem; zde to však pro svůj účel předmětem není, neboť rabi Jehuda přece řekl: Utrhlo-li se vnější, je čistý – tedy to předmět není! Ve skutečnosti [je to] podle rabi Jehudy, a řekni: ‚a tak i pro chalicu‘. A tím nás učí, že když říkáme ‚vyzula-li levou z pravé, její chalica je platná‘, [platí to]