Šabat 11b שבת

A totéž [platí] u lisu.

Byli tázáni: Jak je tomu u karmelitu? Řekl Abaje: To je totéž. Rava řekl: To samo je [rabínské] nařízení, a my máme jít a vydat nařízení k nařízení?

Řekl Abaje: Odkud to říkám? Z toho, že se učí: „A totéž u lisu.“ O jaký lis jde? Jde-li o soukromou oblast – to jsme se již učili; jde-li o veřejnou oblast – to jsme se již učili. Nýbrž ne snad o karmelit?

Rava řekl: „A totéž u lisu“ – co se týče desátku. A tak řekl i rav Šešet: „A totéž u lisu“ – co se týče desátku. Neboť jsme se učili: Pije se u lisu [víno smíšené] s teplou i se studenou [vodou] a je [od desátku] osvobozen – to jsou slova rabiho Meira. Rabi Elazar bar Cadok činí povinným. A mudrci říkají: S teplou je povinen, se studenou osvobozen, protože zbytek vrací [do lisu].

Učili jsme se: „Ať krejčí nevychází se svou jehlou krátce před setměním, aby nezapomněl a nevyšel.“ Ne snad [jde o jehlu], která je mu zapíchnutá v oděvu? – Ne, [jde o jehlu], kterou drží v ruce.

Pojď a slyš: Ať krejčí nevychází se svou jehlou zapíchnutou v oděvu. Ne snad [jde o] předvečer Šabatu? – Ne, to se učí o [samotném] Šabatu. Vždyť se ale učí: Ať krejčí nevychází se svou jehlou zapíchnutou v oděvu v předvečer Šabatu, když se stmívá! – Kdo je [autorem] tohoto? Je to rabi Jehuda, který říká: Řemeslník, [který vynáší] způsobem svého řemesla, je povinen.

Neboť se učí: Ať krejčí nevychází se svou jehlou zapíchnutou v oděvu, ani tesař s třískou za uchem, ani česač [vlny] se šňůrou za uchem, ani tkadlec s chomáčkem [vlny] za uchem, ani barvíř se vzorkem na krku, ani penězoměnec s denárem za uchem. A vyšel-li, je osvobozen, ale je to zakázáno – to jsou slova rabiho Meira. Rabi Jehuda říká: Řemeslník [vynášející] způsobem svého řemesla je povinen, a všichni ostatní lidé jsou osvobozeni.

Jedna [barajta] učí: Ať muž s výtokem nevychází se svým váčkem, a vyšel-li, je osvobozen, ale je to zakázáno. A druhá učí: Ať nevychází, a vyšel-li, je povinen obětí za hřích.

Řekl rav Josef: Není to obtížné: toto je [podle] rabiho Meira, toto [podle] rabiho Jehudy.

Řekl mu Abaje: Dejme tomu, že jsi slyšel rabiho Meira [osvobozovat] u věci, která není jeho obvyklým způsobem; ale slyšel jsi ho u věci, která je jeho obvyklým způsobem? Neboť neřekneš-li tak, pak by tedy laik, který o Šabatu vyhloubí jámu [velikosti] kabu v pláni, podle rabiho Meira rovněž nebyl povinen?

Nýbrž řekl rav Hamnuna: Není to obtížné: zde jde o muže s výtokem, který měl dvě zjevení [výtoku], zde o muže s výtokem, který měl tři zjevení.

Čím se liší muž se dvěma zjeveními, že je povinen? Tím, že [váček] potřebuje ke kontrole [zda má třetí]. Ale muž se třemi [zjeveními] ho také potřebuje k počítání [čistých dnů]! – Bylo to třeba jen pro týž den.

Vždyť ho ale potřebuje, aby si neušpinil oděv! Řekl rabi Zejra: Tento Tanaita je ten, který říká, že nic, co slouží k zabránění znečištění, nepočítá. Neboť jsme se učili: Kdo položí mísu obráceně ke zdi – jestliže proto, aby se mísa opláchla, je to [zahrnuto] pod „bude-li dána [voda]“; jestliže proto,