Šabat 120a שבת

věci, kterým lidé neporozumí, dokud v nich neklopýtnou, máš pod svou rukou; „buď nám vůdcem“. „Onoho dne pozdvihne [hlas] a řekne: Nebudu ošetřovatelem [chovéš]…“ (Iz 3,7) – „pozdvihne“ [jisa] není nic jiného než výraz přísahy, a tak se říká: „Nevezmeš [lo tisa] jméno Hospodina [nadarmo]“ (Ex 20,7). „Nebudu chovéš“ – nebudu z těch, kdo se zavírají v domě studia; „a v mém domě není chleba ani pláště“ – neboť nemám v ruce ani Písmo, ani Mišnu, ani Gemaru. A odkud [víš, že to dokazuje jeho poctivost]? Snad je to tam jinak, protože kdyby jim řekl „studoval jsem“, řekli by mu „pověz nám [tedy]“. [Odpověď:] Mohl říci „studoval jsem a zapomněl“; co [znamená] „nebudu chovéš“ vůbec? [Že nechtěl lhát.] Není to rozpor: zde jde o slova Tóry, tam o obchod.

MIŠNA: Zachraňují [před požárem] koš plný bochníků, i když je v něm [dost na] sto jídel, a koláč lisovaných fíků a soudek vína. A [majitel] říká ostatním: Pojďte a zachraňte si [pro sebe]. A jsou-li moudří, vyrovnají se s ním po Šabatu.

Kam je zachraňují? Do dvora spojeného eruvem. Ben Betera říká: I do nespojeného. A tam vynáší všechny své užitkové předměty, obléká si vše, co může obléci, a zahaluje se vším, čím se může zahalit. Rabi Josi říká: Osmnáct kusů oděvu. A znovu si obléká a vynáší a říká ostatním: Pojďte a zachraňujte se mnou.

GEMARA: Vždyť [Tana] to už učil v první části: tři jídla a nic víc! Rav Huna řekl: Není to rozpor: zde jde o toho, kdo přichází zachraňovat, tam o toho, kdo přichází sbírat. Kdo přichází zachraňovat, zachrání všechno; kdo přichází sbírat, sebere jen potravu na tři jídla. Rabi Aba bar Zavda řekl, že Rav řekl: V obou případech jde o toho, kdo přichází sbírat, a není to rozpor: zde [jde-li] do téhož dvora, tam do jiného dvora. Rav Huna, syn Rava Jehošuy, se otázal: Rozprostřel svůj plášť, nasbíral [do něj] a odložil, nasbíral a odložil – jak je to? Je to jako ten, kdo přichází zachraňovat, nebo jako ten, kdo přichází sbírat?

Z toho, že Rava řekl: Rav Šizbi uvedl Rava Chisdu v omyl a on veřejně vyložil: „jen ať nepřinese nádobu, která pojme víc než tři jídla“, plyne, že je to jako ten, kdo přichází zachraňovat, a je to dovoleno. Rav Nachman bar Jicchak se zeptal Ravy: V čem byl ten omyl? Odpověděl mu: Neboť se učí: „jen ať nepřinese jinou nádobu, nesbírá do jiné nádoby a nepřipojí jinou nádobu“ – to je zakázáno, ale v téže nádobě zachraňuje, kolik chce.

„A koláč lisovaných fíků…“: K čemu je vyrovnání? Vždyť nabývají z opuštěného majetku! Rav Chisda řekl: Učili zde o míře zbožnosti. Rava namítl: To by zbožní brali mzdu za Šabat? Rava tedy řekl: Zde jde o bohabojného člověka, který nechce mít užitek od jiných, a nechce ani, aby se [druzí] namáhali zadarmo. A takto [Mišna] říká: Jsou-li moudří a vědí, že v takovém případě to není mzda za Šabat, vyrovnají se s ním po Šabatu.

„A kam je zachraňují…“: Proč zde učí „pro sebe“ a proč tam učí „se mnou“? Říkají: U potravin učí „pro sebe“, protože se [jemu] hodí jen potrava na tři jídla; ale u oděvů učí „se mnou“, protože se mu hodí po celý den.

Rabíni učili: Obleče, vynese a svleče, a znovu obleče, vynese a svleče, a to třeba celý den – to jsou slova rabiho Meira. Rabi Josi říká: Osmnáct kusů oděvu. A toto je osmnáct kusů oděvu: plášť, svrchní kabát, opasek s kapsou, lněná košile, tunika, svrchní roucho, šátek, dva návleky, dva střevíce, dvě plstěné punčochy, dvoje spodky, pás kolem beder, čepice na hlavě a šátek kolem krku.

MIŠNA: Rabi Šimon ben Nanas říká: Rozprostírají kozí kůži na truhlu, skříňku nebo skříň, kterých se chytil oheň, protože [kůže] jen doutná. A dělají přepážku ze všech nádob, plných i prázdných, aby požár nepřešel [dál]. Rabi Josi zakazuje nové hliněné nádoby plné vody, protože nesnesou oheň, prasknou a uhasí požár.

GEMARA: Rav Jehuda řekl, že Rav řekl: Na plášť, kterého se z jedné strany chytil oheň, dávají vodu z druhé strany, a uhasne-li, ať uhasne. Namítali: Plášť, kterého se z jedné strany chytil oheň, [člověk] svleče a přikryje se jím, a uhasne-li, ať uhasne. A podobně svitek Tóry, kterého se chytil oheň, rozvine a čte z něj, a uhasne-li, ať uhasne.