Šabat 138b שבת

Svatební závěs – je dovoleno jej rozprostřít a je dovoleno jej rozebrat.

Rav Šešet, syn Rava Idiho, řekl: To jsme řekli jen tehdy, když jeho střecha nemá šířku jedné pídě; ale má-li jeho střecha šířku pídě, je to zakázáno. A i když jeho střecha nemá šířku pídě, řekli jsme to jen tehdy, když ve výšce do tří [pídí] pod střechou nemá šířku pídě; ale má-li ve výšce do tří [pídí] pod střechou šířku pídě, je to zakázáno. A řekli jsme to jen tehdy, když jeho svah nemá šířku pídě; ale má-li jeho svah šířku pídě, [je to zakázáno], neboť svahy stanů jsou jako stany. A řekli jsme to jen tehdy, když nesahá o píď níže než lůžko; ale sahá-li o píď níže než lůžko, je to zakázáno.

A Rav Šešet, syn Rava Idiho, řekl: Tento plstěný klobouk je dovolen. Vždyť bylo řečeno: Plstěný klobouk je zakázán! To není rozpor: tento [má krempu] o šířce pídě, onen nemá [krempu] o šířce pídě.

Pak by ale [ten, kdo] nechá přečnívat plášť o píď, měl být rovněž povinen! Spíše to není rozpor: tento [klobouk] je pevný, onen není pevný.

Rami bar Jechezkel vzkázal Ravu Hunovi: Řekni nám, jaké jsou ty skvělé věci, které jsi nám řekl jménem Rava – dvě o Šabatu a jednu o Tóře?

Vzkázal mu: [První je] to, co se učí v baraitě: Kožený měch s kruhovým otvorem je dovoleno roztáhnout v Šabat. Rav řekl: To učili jen [když jde o] dva lidi, ale [jde-li o] jednoho člověka, je to zakázáno.

Abaje řekl: A závěs nad lůžkem je zakázán i [když jde o] deset lidí, protože není možné, aby se trochu nenapnul.

Co je ta druhá? Neboť se učí v baraitě: Kamna, z nichž se uvolnila jedna z jejich noh, je dovoleno přenášet; [uvolnily-li se] dvě, je to zakázáno. Rav řekl: I [uvolnila-li se] jedna, je to zakázáno – [je to] preventivní nařízení, aby [ji] snad nezasadil [zpět].

[A ta o] Tóře: Neboť Rav řekl: Tóra bude jednou zapomenuta v Izraeli, jak je řečeno: „A Hospodin učiní tvé rány podivuhodnými“ (Dt 28,59). Nevím, co je tato „podivuhodnost“; když však říká: „Proto hle, já budu dále jednat s tímto lidem podivuhodně, podivuhodně a divně“ (Iz 29,14), řekni tedy, že tato podivuhodnost je Tóra.

Naši mistři učili: Když naši mistři vstoupili do Vinice v Javne, řekli: Tóra bude jednou zapomenuta v Izraeli, jak je řečeno: „Hle, přicházejí dny, je výrok Pána Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových“ (Am 8,11). A je psáno: „Budou se potácet od moře k moři, od severu na východ budou pobíhat, aby hledali slovo Hospodinovo, a nenaleznou“ (Am 8,12).

„Slovo Hospodinovo“ – to je halacha; „slovo Hospodinovo“ – to je [vědění o] konci [dnů]; „slovo Hospodinovo“ – to je proroctví.

A co znamená „budou pobíhat, aby hledali slovo Hospodinovo“? Řekli: Jednou bude žena brát bochník terumy a obcházet synagogy a domy studia, aby se dozvěděla, zda je nečistý, či čistý, a nikdo nebude rozumět.

Zda je čistý, či nečistý? To je v ní výslovně psáno: „Každý pokrm, který se jí, [na nějž přijde voda, bude nečistý]“ (Lv 11,34). Spíše: aby se dozvěděla, zda je [nečistý] prvního, či druhého stupně, a nikdo nebude rozumět.

I to je [výslovně v] Mišně, jak jsme se učili: Plaz, který byl nalezen v peci – chléb v ní je druhého [stupně], protože pec je prvního.

[Spíše] budou na pochybách ohledně toho, co řekl Rav Ada bar Ahava Ravě: Ať se na tuto pec pohlíží, jako by byla plná nečistoty, a chléb ať je prvního [stupně].

Řekl mu: Neříkáme, že se na tuto pec pohlíží, jako by byla plná nečistoty. Neboť se učí v baraitě: Mohl bys myslet, že všechny nádoby se stávají nečistými ve vnitřním prostoru hliněné nádoby; proto se učí: „Vše, co je v ní, bude nečisté … každý pokrm, který se jí“ (Lv 11,33–34) – pokrmy se stávají nečistými ve vnitřním prostoru hliněné nádoby, ale nádoby se nestávají nečistými ve vnitřním prostoru hliněné nádoby.

Učí se v baraitě: Rabi Šimon ben Jochaj říká: Chraň Bůh, aby Tóra byla zapomenuta v Izraeli, neboť je řečeno: „Neboť nebude zapomenuta v ústech jeho potomstva“ (Dt 31,21). Jak tedy naplním [verš] „budou pobíhat, aby hledali slovo Hospodinovo, a nenaleznou“? Že nenaleznou