Šabat 153a שבת

a duše vystoupí a již nesestupuje.

Rav Jehuda, syn Rav Šmuela bar Šilata, řekl jménem Rava: Podle smuteční řeči nad člověkem se pozná, zda je synem budoucího světa, či nikoli. Je tomu tak? Vždyť Rav řekl Rav Šmuelovi bar Šilatovi: Rozehřej [srdce lidí] při smuteční řeči nade mnou, neboť tam budu stát! To není rozpor: zde, když ho [řečník] rozehřívá a [lid] se rozehřeje; tam, když ho rozehřívá, a [lid] se nerozehřeje.

Abaje řekl Rabovi: Například pán, kterého nenávidí všichni obyvatelé Pumbedity – kdo rozehřeje [lid] smuteční řečí? Řekl mu: Postačíš ty a Raba bar Rav Chanan.

Rabi Elazar se otázal Rava: Kdo je synem budoucího světa? Řekl mu: „A tvé uši uslyší za tebou slovo: Toto je cesta, choďte po ní, ať se dáte napravo, nebo nalevo“ (Iz 30,21). Rabi Chanina řekl: Každý, s nímž je mysl našich učitelů spokojena. „A po ulici budou obcházet truchlící“ (Kaz 12,5): Galilejští říkají: Konej [skutky hodné chvály] před svými márami; Judejští říkají: Konej [skutky hodné chvály, o nichž se bude mluvit] za svými márami. A nerozcházejí se: jeden [mluví] podle zvyku svého místa a druhý podle zvyku svého místa.

Tam jsme se učili: Rabi Eliezer říká: Čiň pokání jeden den před svou smrtí. Jeho žáci se rabi Eliezera zeptali: Copak člověk ví, kterého dne zemře? Řekl jim: Tím spíše ať činí pokání dnes, neboť snad zítra zemře; a tak budou všechny jeho dny v pokání. A také Šalomoun řekl ve své moudrosti: „V každý čas ať jsou tvé šaty bílé a olej ať na tvé hlavě nechybí“ (Kaz 9,8).

Raban Jochanan ben Zakaj řekl: Podobenství o králi, který pozval své služebníky na hostinu a neurčil jim čas. Rozumní z nich se vyzdobili a posadili se u vchodu do královského domu; řekli: Chybí snad v královském domě něco? Hloupí z nich šli za svou prací; řekli: Copak je hostina bez [dlouhé] přípravy?

Náhle si král vyžádal své služebníky. Rozumní z nich před něj vešli vyzdobeni a hloupí před něj vešli ušpiněni. Král měl radost z rozumných a rozhněval se na hloupé. Řekl: Ti, kdo se na hostinu vyzdobili, ať se posadí a jedí a pijí; ti, kdo se na hostinu nevyzdobili, ať stojí a dívají se.

Zeť rabi Meira řekl jménem rabi Meira: I tak by vypadali jako ti, kdo obsluhují. Spíše jedni i druzí sedí; ti jedí a oni hladovějí, ti pijí a oni žízní, jak je řečeno: „Tak praví Hospodin: Hle, moji služebníci budou jíst, a vy budete hladovět; hle, moji služebníci budou pít, a vy budete žíznit… hle, moji služebníci budou plesat z dobrého srdce, a vy budete křičet z bolesti srdce“ (Iz 65,13–14).

Jiný výklad: „V každý čas ať jsou tvé šaty bílé“ – to jsou cicit; „a olej ať na tvé hlavě nechybí“ – to jsou tefilin.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Kdo si vypůjčuje“.

MIŠNA: Komu se setmí na cestě [v předvečer Šabatu], dá svůj měšec nežidovi; a nemá-li s sebou nežida, položí ho na osla. Když dojde do vnějšího dvora, sejme [z osla] předměty, které se v Šabat smějí přenášet; a u těch, které se v Šabat přenášet nesmějí, rozváže provazy a pytle spadnou samy.

GEMARA: Z jakého důvodu mu mudrci dovolili dát svůj měšec nežidovi? Mudrci věděli, že člověk se neovládne, jde-li o jeho majetek; kdybys mu to nedovolil, došlo by k tomu, že by jej nesl čtyři lokte ve veřejném prostoru.

Rava řekl: Jen svůj měšec, ale ne nalezenou věc. To je přece zřejmé, učili jsme se „svůj měšec“! Mohl bys říct, že totéž platí i o nálezu a že [Mišna] uvádí „svůj měšec“ jen podle obvyklého běhu věcí; proto nás to učí. A to jsme řekli jen tehdy, když [nález] ještě nepřišel do jeho rukou; přišel-li však do jeho rukou, je jako jeho měšec.

Někteří říkají: Rava se tázal: Jak je tomu s nálezem, který přišel do jeho rukou? Je jako jeho měšec, protože už přišel do jeho rukou, nebo snad není jako jeho měšec, protože se o něj nenamáhal? Zůstává to nerozhodnuto.

„Nemá-li s sebou nežida“: Důvodem je, že nemá s sebou nežida; z toho plyne, že má-li s sebou nežida, dá ho nežidovi. Z jakého důvodu? Za odpočinek osla odpovídáš, za odpočinek nežida neodpovídáš.

[Je-li tu] osel a hluchoněmý, choromyslný či nezletilý – položí ho na osla, a hluchoněmému, choromyslnému či nezletilému ho nedá. Z jakého důvodu? Tito jsou lidé, onen není člověk. [Je-li tu] hluchoněmý a choromyslný – [dá ho] choromyslnému; choromyslný a nezletilý – choromyslnému.

Bylo jim otázkou: [Je-li tu] hluchoněmý a nezletilý, jak [postupuje]? Podle rabi Eliezera se neptej, neboť se učí: Rabi Jicchak říká jménem rabi Eliezera: Truma [oddělená] hluchoněmým