Šabat 153b שבת

nepozbývá svatosti, protože jde o pochybnost.

Ptej se podle mudrců, neboť jsme se učili: Pět [osob] nemá oddělovat trumu, a oddělí-li ji, jejich truma není trumou. Jsou to: hluchoněmý, choromyslný a nezletilý, ten, kdo odděluje trumu z toho, co není jeho, a nežid, který oddělil trumu z [úrody] Izraelity – třebaže s jeho svolením, jeho truma není trumou.

Jak tedy? Dá ho hluchoněmému, protože nezletilý [jednou] dospěje k rozumu, nebo snad dá ho nezletilému, protože hluchoněmého by si [lidé] mohli splést se zdravým dospělým? Někteří říkají: dá ho hluchoněmému; někteří říkají: dá ho nezletilému.

Není-li tam ani nežid, ani osel, ani hluchoněmý, ani choromyslný, ani nezletilý – jak [postupuje]? Rabi Jicchak řekl: Byla tu ještě jiná [možnost], ale mudrci ji nechtěli odhalit. Jaká byla ta jiná [možnost]? Nese ho [pokaždé] méně než čtyři lokte. Proč ji mudrci nechtěli odhalit? Kvůli [verši]: „Slávou Boží je věc skrývat a slávou králů věc zkoumat“ (Př 25,2). A jaká je zde Boží sláva? [Aby lidé] snad nedošli k tomu, že by nesli čtyři lokte ve veřejném prostoru.

Učí se: Rabi Eliezer říká: Onoho dne přeplnili míru. Rabi Jehošua říká: Onoho dne zarovnali míru.

Učí se: Podobenství rabi Eliezera – čemu se ta věc podobá? Koši plnému okurek a dýní: člověk do něj nasype hořčici a on ji pojme. Podobenství rabi Jehošuy – čemu se ta věc podobá? Míse plné medu: vloží se do ní granátová jablka a ořechy a ona [med] vylije.

Mistr řekl: „Nemá-li s sebou nežida, položí ho na osla.“ Vždyť tím pohání [naložené zvíře], a Milosrdný řekl: „Nebudeš konat žádnou práci“ (Ex 20,10)!

Rav Ada bar Ahava řekl: Položí ho na ni [oslici], když jde. Ale není přece možné, aby se nezastavila, aby močila nebo vyprázdnila trus, a tak tu je zvednutí a položení! Když jde, položí ho na ni; když stojí, sejme ho z ní. Jestliže je tomu tak, [smí tak naložit] i na svého druha!

Rav Papa řekl: Cokoli, za co je [učiní-li to] vlastním tělem povinen obětí za hřích, je [učiní-li to] skrze jeho druha osvobozeno, ale zakázáno; cokoli, co je skrze jeho druha osvobozeno, ale zakázáno, je skrze jeho osla dovoleno předem.

Rav Ada bar Ahava řekl: Měl-li svůj náklad položený na rameni, běží s ním, dokud nedojde ke svému domu. Jen běží, ale [nejde] pomalu.

Z jakého důvodu? Protože [chůze] nemá nic, čím by se odlišila, došlo by k tomu, že by učinil zvednutí a položení. Nakonec, když dojde ke svému domu, není možné, aby se trochu nezastavil, a tak vnáší [náklad] z veřejného prostoru do soukromého! Vhodí ho tam neobvyklým způsobem.

Rami bar Chama řekl: Kdo v Šabat pohání své zvíře, je-li to omylem, je povinen obětí za hřích; je-li to úmyslně, propadá ukamenování. Z jakého důvodu? Rava řekl: Protože verš říká: „Nebudeš konat žádnou práci, ty … ani tvé dobytče“ (Ex 20,10) – jeho zvíře je obdobou jeho samého: jako on je při omylu povinen obětí za hřích a při úmyslu propadá ukamenování, tak i [za práci] jeho zvířete je při omylu povinen obětí za hřích a při úmyslu propadá ukamenování.

Rava řekl: Proti tomu jsou dvě námitky. Jedna: je psáno: „Jeden zákon bude pro vás, pro toho, kdo jedná omylem,“ a [hned dále]: „A člověk, který jedná zdviženou rukou“ (Nu 15,29–30) – celá Tóra je přirovnána k modloslužbě: jako u modloslužby jde o to, že čin vykoná vlastním tělem, tak i zde [není povinen], dokud čin nevykoná vlastním tělem.

A dále jsme se učili: „Kdo znesvětí Šabat věcí, za niž je při omylu povinen obětí za hřích a při úmyslu ukamenováním…“ Z toho plyne, že existuje věc, za niž není při omylu povinen obětí za hřích ani při úmyslu ukamenováním.

A co to je? Není to snad pohánění [zvířete]? Ne, [jsou to] šabatové hranice podle rabi Akivy a zapálení ohně podle rabi Josiho.