Šabat 154a שבת

Rav Zevid to učil takto: Rami bar Chama řekl: Kdo v Šabat pohání zvíře, při omylu není povinen obětí za hřích, při úmyslu propadá ukamenování.

Rava namítl: „Kdo znesvětí Šabat věcí, za niž je při omylu povinen obětí za hřích, je při úmyslu povinen ukamenováním“ – z toho plyne, že za co není při omylu povinen obětí za hřích, za to není při úmyslu povinen ukamenováním!

Copak se tam učí: „z toho plyne, že není povinen…“? Takto to míní: Za věc, za niž je při omylu povinen obětí za hřích, je při úmyslu povinen ukamenováním; a existuje věc, za niž není při omylu povinen obětí za hřích, a přesto je při úmyslu povinen ukamenováním. A co to je? Pohánění [zvířete].

Rava, bratr Rav Mariho bar Rachel – a někteří říkají otec Rav Mariho bar Rachel. Podle druhé verze je to obtížné: vždyť Rav uznal Rav Mariho bar Rachel za způsobilého [k úřadu] a ustanovil ho mezi představené Babylónie! Snad byli dva [muži jménem] Mari bar Rachel.

[Tento Rava] učil toto podání jménem rabi Jochanana ve smyslu osvobození: Rabi Jochanan řekl: Kdo v Šabat pohání své zvíře, je osvobozen od čehokoli.

Při omylu není povinen obětí za hřích, neboť celá Tóra je přirovnána k modloslužbě. Ani při úmyslu není povinen, neboť jsme se učili: „Kdo znesvětí Šabat věcí, za niž je při omylu povinen obětí za hřích a při úmyslu ukamenováním…“ – z toho plyne, že za co není při omylu povinen obětí za hřích, za to není při úmyslu povinen ukamenováním.

Ani za [porušení] zákazu není povinen, neboť je to zákaz daný jako varování před trestem smrti, který ukládá soud, a za žádný zákaz daný jako varování před trestem smrti, který ukládá soud, se netrestá bičováním.