Šabat 154b שבת

A i podle toho, kdo říká, že se [za takový zákaz] trestá bičováním: Milosrdný měl napsat „Nebudeš konat žádnou práci … ani tvé dobytče“; proč potřebuji „ty“? [Aby se řeklo:] on je ten, kdo je povinen, [za] jeho zvíře povinen není.

„Když dojde do vnějšího dvora“: Rav Huna řekl: Bylo-li jeho zvíře naloženo skleněnými nádobami, přinese polštáře a přikrývky, položí je pod ně, rozváže provazy a pytle spadnou.

Vždyť jsme se učili: „sejme předměty, které se v Šabat smějí přenášet“!

Když to Rav Huna říkal, [mluvil] o baňkách pouštěče žilou, které pro něj [v Šabat] nejsou k potřebě. Ale vždyť tím odnímá nádobě [polštáři] její připravenost [k přenášení]! [Jde] o malé vaky [které lze zpod nich zase vytáhnout].

Namítali: Bylo-li jeho zvíře naloženo tevelem a skleněnými lampami, rozváže provazy a pytle spadnou, třebaže se rozbijí. Tam jde o laciné sklo. Tak je to i přesně vyvoditelné, neboť se to učí obdobně jako tevel: jako tevel pro něj není k potřebě, tak ani zde [sklo] pro něj není k potřebě.

A proč [se učí] „třebaže se rozbijí“? Mohl bys říct, že [mudrci] dbali i o malou ztrátu; proto nás to učí.

Učí se: Rabi Šimon bar Jochaj říká: Bylo-li jeho zvíře naloženo pytlem obilí, vsune pod něj hlavu, odsune ho na druhou stranu a on spadne sám.

Osel Rabana Gamliela byl naložen medem a [Raban Gamliel] ho nechtěl složit až do konce Šabatu; na konci Šabatu [osel] pošel. Vždyť jsme se učili: „sejme předměty, které se smějí přenášet“! [Šlo o případ], kdy se med zkazil. A k čemu je zkažený [med] dobrý? Na odřeniny velbloudů.

Ať rozváže provazy a pytle spadnou! Měchy by praskly. Ať přinese polštáře a přikrývky a položí je pod ně! Ušpinily by se, a kromě toho by odňal nádobě její připravenost [k přenášení]. Ale vždyť tu je trápení zvířete! Je toho názoru, že [zákaz] trápení zvířat je [jen] rabínský.

Abaje zastihl Rabu, jak nechává svého syna sklouzávat po hřbetě osla. Řekl mu: Pán [v Šabat] používá zvíře? Řekl mu: To je [jen používání] boků, a ohledně boků mudrci nic nenařídili. Odkud to víš? Neboť jsme se učili: „rozváže provazy a pytle spadnou“. Není to snad [případ], kdy jsou připevněny ke kruhům [sedla], takže jde o boky, a ohledně boků mudrci nic nenařídili?

Ne, [jde o případ], kdy jsou připevněny ke kruhům [samotných pytlů], takže nejde o boky; anebo [jde o pytle upevněné] kolíčkem.

Namítl mu: [Suka, jejíž] dvě [stěny jsou zhotoveny] lidskou rukou a jednu tvoří strom, je platná, ale ve svátek se do ní nevstupuje. Není to snad [případ], kdy ji opřel o strom, takže jde o boky, a boky jsou zakázány?

Ne, [jde o případ], kdy ohnul strom a položil na něj střechu, takže používá samotný strom. Jestliže je tomu tak, uveď závěr: „Tři [stěny] lidskou rukou a jednu tvoří strom – je platná a ve svátek se do ní vstupuje.“ Jestliže ohnul strom, proč se do ní ve svátek vstupuje?

A co tedy [chceš říct]? Že boky jsou zakázány? Nakonec, proč se do ní ve svátek vstupuje? Spíše tam jde o rozložitou korunu, kde ze samotného stromu učinil jen stěnu. Tak je to i přesně vyvoditelné, neboť se učí: Toto je pravidlo: do každé [suky], která by mohla stát, i kdyby se strom odstranil, se ve svátek vstupuje. Z toho to vyplývá.

Řekněme, že jde o spor tanaitů: „Ve svátek se do ní nevstupuje.“ Rabi Šimon ben Elazar říká jménem rabi Meira: Ve svátek se do ní vstupuje. Nerozcházejí se snad v tom, že jeden zastává názor, že boky jsou zakázány, a druhý zastává názor, že jsou dovoleny?

Abaje řekl: Ne, všichni souhlasí, že boky jsou zakázány, a zde se rozcházejí ohledně boků boků: jeden zastává názor, že boky boků jsou zakázány, a druhý, že boky boků jsou dovoleny.

Rava řekl: Kdo zakazuje boky, zakazuje i boky boků; kdo dovoluje boky boků, dovoluje i boky. Rav Mešaršija namítl Ravovi: Zarazil-li