Sanhedrin 15a סנהדרין

Kdo řekne: ‚Odhadní hodnotu [erech] této nádoby beru na sebe,‘ dá její cenu. Proč? Člověk ví, že nádoba nemá odhadní hodnotu, rozhodl se tedy a řekl to ve smyslu ceny; proto dá její cenu. [Ale pak by se místo] ‚odhadní hodnoty movitostí‘ mělo říci ‚odhadní hodnoty z movitostí‘! Uč: ‚odhadní hodnoty z movitostí‘.

Rav Chisda řekl jménem Avimiho: [Jde o případ], kdy někdo zasvětí movitosti na [placení] odhadních hodnot. [Ale pak by se místo] ‚odhadní hodnoty movitostí‘ mělo říci ‚movitosti pro odhadní hodnoty‘! Uč: ‚movitosti pro odhadní hodnoty‘.

Rabi Abahu řekl: [Jde o případ], kdy někdo řekne: ‚Svou odhadní hodnotu beru na sebe,‘ a přijde kohen, aby od něj [platbu] vybral: movitosti [odhadují] tři, pozemky deset. Rav Acha z Difty řekl Ravinovi: Dobrá, k vyjmutí ze zasvěceného majetku potřebujeme tři; ale k vnesení do zasvěceného majetku – proč bych potřeboval tři?

Řekl mu: Je to logická úvaha – co mi záleží na tom, zda jde o vnesení, či o vyjmutí? Proč [se to vyžaduje] při vyjmutí? Protože by se snad mohli zmýlit. I při vnesení by se snad mohli zmýlit.

„Rabi Jehuda říká…“ atd. Rav Papa řekl Abajemu: Dobrá podle rabiho Jehudy – proto je psáno „kohen“. Ale podle mudrců – k čemu je jim „kohen“? Je to obtížné.

„Pozemky – devět a kohen.“ Odkud to [víme]? Šmuel řekl: V tomto oddílu je desetkrát napsáno „kohen“. Jeden [je potřeba] pro samotnou věc; ostatní jsou omezení po omezení, a omezení po omezení slouží jen k rozšíření – že [stačí] i devět Izraelitů a jeden kohen.

Rav Huna, syn Rava Natana, namítl: Řekni [tedy] pět kohanim a pět Izraelitů! Je to obtížné.

„A člověk obdobně.“ Lze snad člověka zasvětit? Rabi Abahu řekl: [Jde o případ], kdy někdo řekne: ‚Svou cenu beru na sebe.‘ Neboť se učí v baraitě: Kdo řekne: ‚Svou cenu beru na sebe,‘ toho odhadnou jako otroka, který se prodává na trhu; a otrok je přirovnán k pozemkům.

Rabi Avin se zeptal: Vlasy [otroka] připravené ke stříhání – kolika [soudci se odhadují]? Považují se za ostříhané, a tedy [je odhadují] tři, nebo za připojené [k tělu], a tedy deset?

Pojď a slyš: Kdo zasvětí svého otroka, nedopouští se na něm zpronevěry [meila]. Raban Šimon ben Gamliel říká: Dopouští se zpronevěry na jeho vlasech. A máme za to, že se přou o vlasy připravené ke stříhání. Vyvoď z toho [že se považují za ostříhané].

Řekněme, že tito tanaité [se přou] stejně jako tamti tanaité? Neboť jsme se učili v Mišně: Rabi Meir říká: Jsou věci, které jsou jako půda, a přece nejsou jako půda; a mudrci s ním nesouhlasí. Jak to? [Řekne-li]: ‚Svěřil jsem ti deset vinných keřů obtěžkaných [hrozny],‘ a druhý říká: ‚Je jich jen pět,‘ rabi Meir [ho] zavazuje [k přísaze], kdežto mudrci říkají: Vše, co je připojeno k půdě, je jako půda.

A rabi Josi bar Chanina řekl: Zabýváme se hrozny připravenými ke sklizni. Jeden mistr má za to, že se považují za sklizené, a druhý mistr má za to, že se nepovažují za sklizené. [Je tomu zde stejně?] Ne, můžeš to říci i podle rabiho Meira: Rabi Meir to říká jen tam, [protože] čím déle je necháš, tím více chřadnou; ale vlasy – čím déle je necháš, tím více se zlepšují.

„Hrdelní případy…“ atd. [Mišna] učí bez rozlišení: ať jde o zvíře, které obcovalo s mužem, ať o zvíře, které obcovalo se ženou. Dobrá u [zvířete, které obcovalo se] ženou, neboť je psáno: „Zabiješ ženu i zvíře“ (Lv 20,16). Ale [zvíře, které obcovalo s] mužem – odkud to víme?

Neboť je psáno: „Každý, kdo obcuje se zvířetem, musí zemřít“ (Ex 22,18). Nevztahuje-li se to k tomu, kdo obcuje, vztáhni to k tomu, s nímž [zvíře] obcuje; a Milosrdný to vyjádřil slovem ‚kdo obcuje‘, aby přirovnal toho, s nímž se obcuje, k tomu, kdo obcuje: jako [u toho], kdo obcuje, on i jeho zvíře [jsou souzeni] dvaceti třemi, tak i [u toho], s nímž se obcuje, on i jeho zvíře [jsou souzeni] dvaceti třemi.

„Býk, který má být ukamenován, [je souzen] dvaceti třemi.“ Neboť je řečeno: „Býk bude ukamenován a také jeho majitel bude usmrcen“ (Ex 21,29) – jako smrt majitele, tak smrt býka. Abaje se zeptal Ravy: Odkud [víš], že toto „a také jeho majitel bude usmrcen“ přichází [učit], že jako smrt majitele, tak smrt býka?