Sanhedrin 21a סנהדרין

„A pomazali [ho] Hospodinu za vladaře a Cadoka za kněze“ (1Pa 29,22) – [verš] přirovnává vladaře k Cadokovi: jako Cadok [dostává] polovinu pro sebe a polovinu pro své bratry, tak i vladař [dostává] polovinu pro sebe a polovinu pro své bratry.

A [to] o samotném Cadokovi – odkud víme? Neboť se učí v baraitě: Rabi říká: „Bude [patřit] Áronovi a jeho synům“ (Lv 24,9) – polovina Áronovi a polovina jeho synům.

MIŠNA: „Ať si nebere mnoho žen“ (Dt 17,17) – jen osmnáct. Rabi Jehuda říká: [Smí] si jich vzít mnoho, jen když neodvracejí jeho srdce. Rabi Šimon říká: I jedinou, která odvrací jeho srdce, si nesmí vzít. Proč je tedy řečeno: „Ať si nebere mnoho žen“? [Ani] kdyby byly jako Abigail.

GEMARA: To má znamenat, že rabi Jehuda vykládá důvod verše a rabi Šimon nevykládá důvod verše? Vždyť jsme je slyšeli [říkat] opak!

Neboť se učí v baraitě: Vdovu – ať je chudá, ať bohatá – nezastavují, neboť je řečeno: „Nebudeš brát do zástavy oděv vdovy“ (Dt 24,17) – slova rabiho Jehudy. Rabi Šimon říká: Bohatou zastavují, chudou nezastavují; a jsi povinen jí [zástavu] vracet a způsobuješ jí špatnou pověst mezi sousedy.

A řekli jsme: Co tím říká? Říká toto: Protože ji zastavuješ, jsi povinen jí [zástavu každý večer] vracet, a [tak] jí způsobuješ špatnou pověst mezi sousedy. Zřejmě tedy rabi Jehuda nevykládá důvod verše a rabi Šimon vykládá důvod verše.

Obecně rabi Jehuda nevykládá důvod verše, ale zde je tomu jinak, protože [sám verš] vysvětluje důvod verše: Proč si nemá brát mnoho žen? Proto, „aby se neodvrátilo jeho srdce“ (Dt 17,17).

A rabi Šimon ti řekne: Vždyť obecně vykládáme důvod verše; [kdyby tomu tak bylo], měl verš napsat „ať si nebere mnoho žen“ a dál mlčet, a já bych řekl: Proč si nemá brát mnoho? Aby se neodvrátilo [jeho srdce]. K čemu je mi [tedy] „aby se neodvrátilo“? I jedinou, která odvrací jeho srdce, si nesmí vzít. Jak tedy naplním „ať si nebere mnoho“? [Ani] kdyby byly jako Abigail.

Těch osmnáct – odkud to víme? Neboť je psáno: „Davidovi se v Chebronu narodili synové: jeho prvorozený byl Amnon z Achinoamy Jizreelské, druhý Kilab z Abigail, ženy Nábala Karmelského, třetí Abšalom, syn Maaky, čtvrtý Adonijáš, syn Chagity, pátý Šefatjáš, syn Abitaly, šestý Jitream z Egly, Davidovy ženy. Ti se Davidovi narodili v Chebronu“ (2S 3,2–5).

A prorok mu řekl: „A kdyby to bylo málo, přidal bych ti toho i toho [kahena ve-chahena]“ (2S 12,8) – ‚kahena‘ [je] šest a ‚ve-chahena‘ [je] šest, takže jich bylo osmnáct.

Ravina namítl: Řekni [spíše], že ‚kahena‘ [je] dvanáct a ‚ve-chahena‘ dvacet čtyři!

I v baraitě se učí takto: Ať si nebere více než dvacet čtyři žen. Podle toho, kdo vykládá [i spojku] vav, by jich bylo čtyřicet osm. I v baraitě se učí takto: Ať si nebere více než čtyřicet osm žen.

A jaký je důvod našeho tany? Rav Kahana řekl: [Verš] přirovnává pozdější ‚kahena‘ k prvnímu ‚kahena‘: jako první ‚kahena‘ [je] šest, tak i pozdější ‚kahena‘ [je] šest.

Ale vždyť tu byla [i] Míkal! Rav řekl: Egla – to je Míkal. A proč byla nazvána jménem Egla [jalovice]? Protože mu byla milá jako jalovice. A tak se říká: „Kdybyste neorali s mou jalovicí…“ (Sd 14,18) atd.

A měla snad Míkal děti? Vždyť je psáno: „Míkal, dcera Šaulova, neměla dítě až do dne své smrti“ (2S 6,23)! Rav Chisda řekl: Až do dne své smrti [dítě] neměla, [ale] v den své smrti [je] měla.

Vždyť – kde počítá ty syny? V Chebronu! Kdežto příhoda s Míkal byla v Jeruzalémě, neboť je psáno: „Míkal, dcera Šaulova, vyhlížela oknem a uviděla krále Davida, jak poskakuje a tančí před Hospodinem, a pohrdla [jím]“ (2S 6,16). A Rav Jehuda – a někteří říkají Rav Josef – řekl: Míkal za to dostala [trest], [že neměla děti]. Nýbrž řekni: až do té příhody [děti] měla, od té doby dále [je] neměla.

Ale vždyť je psáno: „David si v Jeruzalémě vzal další ženiny a ženy“ (2S 5,13)! [To bylo] k doplnění [počtu] osmnácti. Co [jsou] ‚ženy‘ a co ‚ženiny‘? Rav Jehuda řekl jménem Rava: Ženy [jsou] s ketubou a se zasnoubením; ženiny bez ketuby a bez zasnoubení.

Rav Jehuda řekl jménem Rava: David měl čtyři sta dětí a všichni byli synové krásných [zajatých] žen. Pěstovali si kadeře, všichni seděli ve zlatých vozech, kráčeli v čele vojsk a byli silnými muži Davidova domu.

A Rav Jehuda řekl jménem Rava: Tamar byla dcerou krásné [zajaté] ženy, neboť je řečeno: „Nyní tedy promluv s králem, neboť mě tobě neodepře“ (2S 13,13). A kdyby tě napadlo, že byla dcerou [z řádného] sňatku, byla by mu snad jeho sestra dovolena? Nýbrž vyvoď z toho, že byla dcerou krásné [zajaté] ženy.

„Amnon měl přítele jménem Jonadab, syna Šimy, Davidova bratra, a [byl to] muž velmi moudrý…“ (2S 13,3) atd. Rav Jehuda řekl jménem Rava: Muž moudrý ke zlu.

„Řekl mu: Proč jsi tak sešlý, královský synu?… A Jonadab mu řekl: Ulehni na své lože a předstírej [nemoc]…“ (2S 13,4–5) atd. až „ať mi před očima připraví jídlo“ (2S 13,5); „vzala pánev a vylila [jídlo] před ním“ (2S 13,9). Rav Jehuda řekl jménem Rava: Že mu připravila druhy smažených pokrmů.

„Amnon k ní pocítil nesmírnou nenávist“ (2S 13,15). Proč? Rabi Jicchak řekl: Zachytil se mu [její] vlas a učinil ho [mužem] s utrženým údem. Ale [když] se mu zachytil [sám], co udělala ona? Nýbrž řekni: Uvázala mu vlas a učinila ho [mužem] s utrženým údem.

Je tomu tak? Vždyť Rava vykládal: Co je psáno: „Tvé jméno se rozšířilo mezi národy kvůli tvé kráse“ (Ez 16,14)? Že dcery Izraele nemají [ochlupení] v podpaží ani v klíně. Tamar je jiný [případ], protože byla dcerou krásné [zajaté] ženy.

„Tamar si posypala hlavu popelem a roztrhla pestrobarevnou suknici, kterou měla na sobě“ (2S 13,19). Učilo se jménem rabiho Jehošuy ben Korchy: Tamar v tu chvíli postavila velký plot. Řekli: Děje-li se tak královským dcerám, tím spíše dcerám obyčejných lidí; děje-li se tak cudným, tím spíše nevázaným. Rav Jehuda řekl jménem Rava: V tu chvíli vydali zákaz