[Zákaz] samoty je [však] z Tóry! Neboť rabi Jochanan řekl jménem rabiho Šimona ben Jehocadaka: Odkud [víme] o náznaku [zákazu] samoty z Tóry? Neboť je řečeno: „Kdyby tě svedl tvůj bratr, syn tvé matky“ (Dt 13,7). Copak svádí [jen] syn matky, a syn otce nesvádí? Nýbrž [to má] říci: Syn smí být o samotě se svou matkou, ale nikdo jiný nesmí být o samotě s žádnou z žen zakázaných v Tóře.
יחוד דאורייתא הוא דאמר ר' יוחנן משום ר' שמעון בן יהוצדק רמז לייחוד מן התורה מניין שנאמר (דברים יג, ז) כי יסיתך אחיך בן אמך וכי בן אם מסית בן אב אינו מסית אלא לומר לך בן מתייחד עם אמו ואין אחר מתייחד עם כל עריות שבתורה
„Adonijáš, syn Chagity, se vyvyšoval a říkal: Já budu kralovat“ (1Kr 1,5). Rav Jehuda řekl jménem Rava: To učí, že se pokoušel ji [korunu] nasadit, ale nepadla mu.
(מלכים א א, ה) ואדניה בן חגית מתנשא לאמר אני אמלוך אמר רב יהודה אמר רב מלמד שביקש להולמו ולא הולמתו
„Pořídil si vůz a jezdce a padesát mužů, kteří před ním běhali“ (1Kr 1,5). Co je na tom zvláštního? Rav Jehuda řekl jménem Rava: Všichni měli odňatou slezinu a vyřezaná chodidla.
(מלכים א א, ה) ויעש לו רכב ופרשים וחמשים איש רצים לפניו מאי רבותא אמר רב יהודה אמר רב כולן נטולי טחול וחקוקי כפות רגלים היו:
MIŠNA: „Ať si nepořizuje mnoho koní“ (Dt 17,16) – jen kolik je třeba pro jeho vůz. „Ať si nehromadí příliš mnoho stříbra a zlata“ (Dt 17,17) – jen kolik je třeba na výplatu žoldu. A píše si svitek Tóry pro sebe. Vytáhne-li do války, vezme jej s sebou; vrací-li se, přinese jej s sebou; zasedá-li k soudu, je s ním; sedí-li u stolu, je naproti němu, neboť je řečeno: „Bude u něho a bude v něm číst po všechny dny svého života“ (Dt 17,19).
מתני׳ לא ירבה לו סוסים אלא כדי מרכבתו וכסף וזהב לא ירבה לו מאד אלא כדי ליתן אספניא וכותב לו ס"ת לשמו יוצא למלחמה מוציאה עמה נכנס הוא מכניסה עמו יושב בדין היא עמו מיסב היא כנגדו שנאמר (דברים יז, יט) והיתה עמו וקרא בו כל ימי חייו:
GEMARA: Naši mistři učili: „Ať si nepořizuje mnoho koní“ (Dt 17,16) – mohl bych [myslet], že ani tolik, kolik je třeba pro jeho vozy a jezdce? Verš říká: „si“ – pro sebe [jich] mnoho nepořizuje, ale pořizuje [tolik], kolik je třeba pro jeho vozy a jezdce. Jak tedy naplním „koní“? [Jde o] nečinné koně. Odkud [víme], že i jeden kůň, je-li nečinný, spadá pod [zákaz] „ať si nepořizuje mnoho“? Verš říká: „aby si pořídil mnoho koní [doslova: koně]“ (Dt 17,16).
גמ׳ תנו רבנן (דברים יז, טז) לא ירבה לו סוסים יכול אפילו כדי מרכבתו ופרשיו תלמוד לומר לו לו אינו מרבה אבל מרבה הוא כדי רכבו ופרשיו הא מה אני מקיים סוסים סוסים הבטלנין מניין שאפילו סוס א' והוא בטל שהוא בלא ירבה ת"ל (דברים יז, טז) למען הרבות סוס
Jestliže tedy i jeden kůň, je-li nečinný, spadá pod [zákaz] „ať si nepořizuje mnoho“, k čemu je mi [slovo] „koní“? Aby přestupoval zákaz za každého jednotlivého koně.
וכי מאחר דאפילו סוס אחד והוא בטל קאי בלא ירבה סוסים למה לי לעבור בל"ת על כל סוס וסוס
Důvodem [povolení] je, že Milosrdný napsal „si“; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych, že ani tolik, kolik je třeba pro jeho vozy a jezdce? Ne, bylo to třeba [kvůli tomu], aby jich [směl mít] více.
טעמא דכתב רחמנא לו הא לאו הכי ה"א אפילו כדי רכבו ופרשיו נמי לא לא צריכא לאפושי:
„Ať si nehromadí příliš mnoho stříbra a zlata – jen kolik je třeba na výplatu žoldu.“ Naši mistři učili: „Ať si nehromadí příliš mnoho stříbra a zlata“ (Dt 17,17) – mohl bych [myslet], že ani tolik, kolik je třeba na výplatu žoldu? Verš říká: „si“ – pro sebe [mnoho] nehromadí, ale hromadí [tolik], kolik je třeba na výplatu žoldu.
וכסף וזהב לא ירבה לו אלא כדי ליתן אספניא: ת"ר (דברים יז, יז) וכסף וזהב לא ירבה לו יכול אפילו כדי ליתן אספניא ת"ל לו לו אינו מרבה אבל מרבה הוא כדי ליתן אספניא
Důvodem [povolení] je, že Milosrdný napsal „si“; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych, že ani tolik, kolik je třeba na výplatu žoldu? Ne, bylo to třeba [kvůli tomu], aby [měl] hojnost.
טעמא דכתב רחמנא לו הא לאו הכי הוה אמינא אפילו כדי ליתן אספניא נמי לא לא צריכא להרווחה
Nyní, když jsi řekl, [že slovo] „si“ [slouží] k výkladu – [u verše] „ať si nebere mnoho žen“ (Dt 17,17) co z toho vykládáš? K vyloučení obyčejných lidí.
השתא דאמרת לו לדרשה (דברים יז, יז) לא ירבה לו נשים מאי דרשת ביה למעוטי הדיוטות
Rav Jehuda poukázal na rozpor: Je psáno: „Šalomoun měl čtyřicet tisíc stání pro koně svých vozů“ (1Kr 5,6), a je psáno: „Šalomoun měl čtyři tisíce stání pro koně“ (2Pa 9,25). Jak to? Bylo-li [tam] čtyřicet tisíc stájí, v každé z nich byla čtyři tisíce stání pro koně; a bylo-li [tam] čtyři tisíce stájí, v každé z nich bylo čtyřicet tisíc stání pro koně.
רב יהודה רמי כתיב (מלכים א ה, ו) ויהי לשלמה ארבעים אלף ארוות סוסים למרכבתו וכתיב (דברי הימים ב ט, כה) ויהי לשלמה ארבעת אלפים (ארוות) סוסים הא כיצד אם ארבעים אלף איצטבלאות היו כל אחד ואחד היו בו ד' אלפים ארוות סוסים ואם ד' אלפים איצטבלאות היו כל אחד ואחד היו בו ארבעים אלף ארוות סוסים
(Rabi) Jicchak poukázal na rozpor: Je psáno: „Stříbro se za dnů Šalomounových za nic nepovažovalo“ (2Pa 9,20), a je psáno: „Šalomoun učinil v Jeruzalémě stříbro [hojným] jako kameny“ (1Kr 10,27). To není obtížné: zde [jde o dobu] předtím, než si Šalomoun vzal faraonovu dceru, zde potom, co si Šalomoun vzal faraonovu dceru.
(רבי) יצחק רמי כתיב (דברי הימים ב ט, כ) אין כסף נחשב בימי שלמה למאומה וכתיב (מלכים א י, כז) ויתן) שלמה את הכסף בירושלים כאבנים לא קשיא כאן קודם שנשא שלמה את בת פרעה כאן לאחר שנשא שלמה את בת פרעה
Rabi Jicchak řekl: V hodině, kdy si Šalomoun vzal faraonovu dceru, sestoupil Gabriel, zabodl do moře rákos a ten nanesl písčinu, a na ní bylo vystavěno velké město Řím.
אמר רבי יצחק בשעה שנשא שלמה את בת פרעה ירד גבריאל ונעץ קנה בים והעלה שירטון ועליו נבנה כרך גדול שברומי
A rabi Jicchak řekl: Proč nebyly zjeveny důvody Tóry? Protože u dvou veršů byl jejich důvod zjeven, a klopýtl na nich [největší] velikán světa. Je psáno: „Ať si nebere mnoho žen“ (Dt 17,17); Šalomoun řekl: Já si jich vezmu mnoho, a [mé srdce] se neodvrátí. A je psáno: „Když Šalomoun zestárl, jeho ženy odvrátily jeho srdce“ (1Kr 11,4).
ואמר ר' יצחק מפני מה לא נתגלו טעמי תורה שהרי שתי מקראות נתגלו טעמן נכשל בהן גדול העולם כתיב (דברים יז, יז) לא ירבה לו נשים אמר שלמה אני ארבה ולא אסור וכתיב (מלכים א יא, ד) ויהי לעת זקנת שלמה נשיו הטו את לבבו
A je psáno: „Ať si nepořizuje mnoho koní“ (Dt 17,16); a Šalomoun řekl: Já si jich pořídím mnoho, a [lid do Egypta] nenavrátím. A je psáno: „Vůz z Egypta stál šest [set šekelů stříbra]…“ (1Kr 10,29) atd.
וכתיב (דברים יז, טז) לא ירבה לו סוסים ואמר שלמה אני ארבה ולא אשיב וכתיב (מלכים א י, כט) ותצא מרכבה ממצרים בשש וגו':
Rava řekl: I když člověku zanechali jeho předkové svitek Tóry, je přikázáním napsat [si] vlastní, neboť je řečeno: „Nyní si sepište tuto píseň“ (Dt 31,19). Abaje mu namítl: ‚A píše si svitek Tóry pro sebe, aby se nezdobil [svitkem] jiných‘ – král ano, obyčejný člověk ne?
אמר (רבא) אף על פי שהניחו לו אבותיו לאדם ספר תורה מצוה לכתוב משלו שנאמר (דברים לא, יט) ועתה כתבו לכם את השירה איתיביה אביי וכותב לו ספר תורה לשמו שלא יתנאה בשל אחרים מלך אין הדיוט לא
Ne, bylo to třeba [kvůli] dvěma [svitkům] Tóry, jak se učí v baraitě: „Napíše si opis [mišne][tohoto zákona]“ (Dt 17,18) atd. – píše si pro sebe dva [svitky] Tóry: jeden, s nímž vychází a vchází, a jeden, který je mu uložen v jeho pokladnici.
לא צריכא לשתי תורות וכדתניא (דברים יז, יח) וכתב לו את משנה וגו' כותב לשמו שתי תורות אחת שהיא יוצאה ונכנסת עמו ואחת שמונחת לו בבית גנזיו
Ten, s nímž vychází a vchází (zhotoví jako jakýsi amulet a zavěsí si ho na paži, neboť je řečeno: „Hospodina mám neustále před sebou; je po mé pravici, nezakolísám“ (Ž 16,8)), s ním nevchází ani do lázně, ani na záchod, neboť je řečeno: „Bude u něho a bude v něm číst“ (Dt 17,19) – [jen] na místě, kde je vhodné v něm číst.
אותה שיוצאה ונכנסת עמו (עושה אותה כמין קמיע ותולה בזרועו שנאמר (תהלים טז, ח) שויתי ה' לנגדי תמיד כי מימיני בל אמוט) אינו נכנס בה לא לבית המרחץ ולא לבית הכסא שנאמר (דברים יז, יט) והיתה עמו וקרא בו מקום הראוי לקראות בו
Mar Zutra – a někteří říkají Mar Ukva – řekl: Zprvu byla Tóra dána Izraeli v hebrejském písmu a ve svatém jazyce. Znovu jim byla dána za dnů Ezdráše v asyrském písmu a v aramejském jazyce. Izrael si vybral asyrské písmo a svatý jazyk a obyčejným lidem ponechal hebrejské písmo a aramejský jazyk.
אמר מר זוטרא ואיתימא מר עוקבא בתחלה ניתנה תורה לישראל בכתב עברי ולשון הקודש חזרה וניתנה להם בימי עזרא בכתב אשורית ולשון ארמי ביררו להן לישראל כתב אשורית ולשון הקודש והניחו להדיוטות כתב עברית ולשון ארמי
Učí se v baraitě: Rabi Josi říká: Ezdráš by byl hoden, aby skrze něj byla Izraeli dána Tóra, kdyby ho nebyl předešel Mojžíš. O Mojžíšovi se říká: „A Mojžíš vystoupil k Bohu“ (Ex 19,3); o Ezdrášovi se říká: „Ten Ezdráš vystoupil z Babylónu“ (Ezd 7,6). Jako vystoupení, o němž se mluví zde, [bylo kvůli] Tóře, tak i vystoupení, o němž se mluví tam, [bylo kvůli] Tóře.
תניא רבי יוסי אומר ראוי היה עזרא שתינתן תורה על ידו לישראל אילמלא (לא) קדמו משה במשה הוא אומר (שמות יט, ג) ומשה עלה אל האלהים בעזרא הוא אומר (עזרא ז, ו) הוא עזרא עלה מבבל מה עלייה האמור כאן תורה אף עלייה האמור להלן תורה
O Mojžíšovi se říká: „A mně Hospodin v té době přikázal, abych vás učil nařízením a právům“ (Dt 4,14); o Ezdrášovi se říká: „Neboť Ezdráš upnul své srdce k tomu, aby zkoumal Tóru Hospodina (svého Boha), plnil ji a učil v Izraeli nařízení a právo“ (Ezd 7,10). A ačkoli skrze něj nebyla dána Tóra, skrze něj se změnilo písmo, neboť je řečeno:
במשה הוא אומר (דברים ד, יד) ואותי צוה ה' בעת ההיא ללמד אתכם חקים ומשפטים בעזרא הוא אומר (עזרא ז, י) כי עזרא הכין לבבו לדרוש את תורת ה' (אלהיו) ולעשות וללמד בישראל חוק ומשפט ואף על פי שלא ניתנה תורה על ידו נשתנה על ידו הכתב שנאמר
Originál: Sanhedrin 21b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.