Sanhedrin 43a סנהדרין

„A synové Izraele učinili, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi“ (Lv 24,23).

Je-li tomu tak, co dělají s [veršem] „a ukamenovali ho kamenem“ (Lv 24,23)? Ten je zapotřebí k tomu, co se učí v baraitě: „A ukamenovali ho kamenem“ – „jeho“, a ne jeho oděv; „kamenem“ – zemře-li jedním kamenem, [povinnosti] bylo učiněno zadost.

A bylo zapotřebí napsat „kamenem“ i bylo zapotřebí napsat „kameny“ (Dt 17,5), neboť kdyby Milosrdný napsal [jen] „kamenem“, řekl bych: Nezemře-li jedním, nemá se přinést další a usmrtit ho; [proto] Milosrdný napsal „kameny“. A kdyby Milosrdný napsal [jen] „kameny“, řekl bych: Hned zpočátku je třeba přinést dva; [proto] Milosrdný napsal „kamenem“.

Ale vždyť tento tanaita říká „je řečeno“ [a vyvozuje to z gzera šava]! – Říká „kdyby nebylo řečeno“ a myslí toto: Kdyby nebyl řečen [výslovný] verš, vyvodil bych to z gzera šava; nyní, když je verš řečen, gzera šava není zapotřebí.

Rav Aši řekl: Kde sídlil Mojžíš? V levitském táboře. A Milosrdný mu řekl: „Vyveď toho, kdo zlořečil“ – mimo levitský tábor; „ven z tábora“ – mimo tábor Izraele; „A vyvedli toho, kdo zlořečil“ – k [popisu] vykonání.

Vykonání je u nich napsáno výslovně: „A synové Izraele učinili, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi“! – Ten [verš] je zapotřebí: jedno [slovo] k vkládání rukou a druhé ke svržení.

Rabíni řekli Rav Ašimu: Podle tebe – všechna ta [slova] „vynese“, která jsou psána u spalovaných býků, co z nich vykládáš? Je to obtíž.

„Jeden stojí…“ atd. Řekl Rav Huna: Je mi zřejmé, že kámen, jímž je [odsouzený] ukamenován, dřevo, na němž je pověšen, meč, jímž je sťat, a šátek, jímž je uškrcen – všechny [jsou] z obecních [prostředků]. Proč? Protože mu neříkáme: Jdi, přines si [to] ze svého a usmrť sám sebe.

Rav Huna se tázal: Šátek, jímž se mává, a kůň, který cválá a zastaví je – z čího [majetku jsou]? Jelikož jde o jeho záchranu, [jsou] z jeho [majetku]? Nebo snad, jelikož je soudní dvůr povinen [pro něj] učinit záchranu, [jsou] z jejich [majetku]?

A dále: To, co řekl rabi Chija bar Rav Aši, řekl Rav Chisda: Tomu, kdo vychází k popravě, dávají pít zrnko kadidla v poháru vína, aby se mu zatemnila mysl, neboť je řečeno: „Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kdo jsou zahořklí v duši“ (Př 31,6). A učí se: Vznešené ženy v Jeruzalémě to dobrovolně darovaly a přinášely. Jestliže to vznešené ženy nedarovaly, z čího [majetku je to]? To je jistě rozumné, [že] z obecních [prostředků], protože je psáno „dejte“ – ze svého.

Rav Acha bar Huna se tázal Rav Šešeta: Řekl-li jeden z učedníků: Mám co uvést v jeho prospěch, a oněměl, jak [je tomu]? Rav Šešet mávl rukama: Oněměl? [Pak by se mělo čekat] i na jednoho na konci světa! – Tam [nikdo] nic neřekl, zde [něco] řekl. Jak [tedy je tomu]?

Pojď a slyš, neboť řekl rabi Josi bar Chanina: Jeden z učedníků, který osvobozoval a zemřel – hledí se na něj, jako by byl živ a stál na svém místě. Osvobozoval – ano; neosvobozoval – ne.

[Když] osvobozoval, je mi to zřejmé; [když jen] řekl [že má co uvést] – to zůstává tvou otázkou.

„Dokonce i když [odsouzený sám]…“ atd. A [platí podmínka podstaty] i poprvé a podruhé? Vždyť se učí: Poprvé a podruhé ho vrátí, ať je v jeho slovech podstata, nebo není; odtud dále: je-li v jeho slovech podstata, vrátí ho; není-li v jeho slovech podstata, nevrátí ho.

Řekl Rav Papa: Vysvětli to [Mišnu tak, že platí] od druhého [vrácení] dále.

Jak to poznají? Řekl Abaje: Přidělí mu dvojici učenců: je-li v jeho slovech podstata, [vrátí ho], ano; jestliže ne, ne.

Ať mu [ji] tedy přidělí hned zpočátku! – Protože je vyděšený, nedokáže říci všechno, co má [na srdci].

MIŠNA: Jestliže pro něj našli [důvod k] osvobození, propustili ho; a jestliže ne, vychází, aby byl ukamenován, a před ním vychází hlasatel: Ten a ten, syn toho a toho, vychází, aby byl ukamenován, protože spáchal ten a ten přečin, a ten a ten jsou jeho svědkové; kdokoli ví o něčem v jeho prospěch, ať přijde a uvede to.

GEMARA: Řekl Abaje: A je třeba říci [i]: v ten a ten den, v tu a tu hodinu a na tom a tom místě, protože možná jsou [lidé], kteří [něco] vědí, přijdou a usvědčí [svědky] jako křivé.

„A před ním vychází hlasatel“ – před ním ano, ale předtím ne? Vždyť se učí: V předvečer Pesachu pověsili Ješua a hlasatel před ním vycházel čtyřicet dní: Ješu vychází, aby byl ukamenován, protože provozoval kouzla, sváděl a odváděl Izrael; kdokoli ví o něčem v jeho prospěch, ať přijde a uvede to. Ale nenašli nic v jeho prospěch a pověsili ho v předvečer Pesachu.

Řekl Ulla: A myslíš, že on byl [někdo], u koho se má hledat [důvod k] osvobození? Byl svůdce, a Milosrdný řekl: „Nesmiluj se a nekryj ho“ (Dt 13,9). Ješu byl však jiný, protože měl blízko k vládě.

Učili rabíni: Ješu měl pět učedníků: Matai, Nakai, Necer, Buni a Toda. Přivedli Mataie. Řekl jim: Má být Matai popraven? Vždyť je psáno: „Kdy [matai] přijdu a spatřím Boží tvář?“ (Ž 42,3). Řekli mu: Ano, Matai bude popraven, neboť je psáno: „Kdy [matai] zemře a jeho jméno zanikne?“ (Ž 41,6).

Přivedli Nakaie. Řekl jim: Má být Nakai popraven? Vždyť je psáno: „Nevinného [naki] a spravedlivého nezabiješ“ (Ex 23,7). Řekli mu: Ano, Nakai bude popraven, neboť je psáno: „V úkrytech zabíjí nevinného [naki]“ (Ž 10,8).

Přivedli Necera. Řekl: Má být Necer popraven? Vždyť je psáno: „A výhonek [necer] z jeho kořenů ponese ovoce“ (Iz 11,1). Řekli mu: Ano, Necer bude popraven, neboť je psáno: „A ty jsi vyvržen ze svého hrobu jako ohavný výhonek [necer]“ (Iz 14,19).

Přivedli Buniho. Řekl: Má být Buni popraven? Vždyť je psáno: „Můj syn [bni], můj prvorozený, je Izrael“ (Ex 4,22). Řekli mu: Ano, Buni bude popraven, neboť je psáno: „Hle, já zabiji tvého syna, tvého prvorozeného“ (Ex 4,23).

Přivedli Todu. Řekl: Má být Toda popraven? Vždyť je psáno: „Žalm k díkůvzdání [toda]“ (Ž 100,1). Řekli mu: Ano, Toda bude popraven, neboť je psáno: „Kdo obětuje díkůvzdání [toda], ten mě ctí“ (Ž 50,23).