Sanhedrin 47a סנהדרין

Pojď a slyš: „Ten, jímž je v jeho očích pohrdáno, zavržený“ (Ž 15,4) – to je Chizkijahu, král Judy, který vlekl kosti svého otce na loži z provazů. A je-li [smuteční řeč] kvůli poctě živých, z jakého důvodu [to udělal]?

Aby měl jeho otec smíření. A kvůli smíření svého otce by pominul čest Izraele? Izraeli samému bylo milé, aby se kvůli němu vzdal své cti.

Pojď a slyš: [Rabi] jim řekl: Nekonejte nade mnou smuteční řeči ve městech. A řekneš-li [že je to] pocta živých, co z toho měl on? Soudil, že Izrael bude skrze něj poctěn víc [kdyby se je konalo].

Pojď a slyš: Nechal-li ho přes noc kvůli jeho cti, aby mu opatřil rakev a rubáš, nepřestupuje tím [zákaz]. Neznamená to kvůli cti mrtvého? Ne, kvůli cti živého.

A kvůli cti živého nechají mrtvého ležet přes noc? Ano, když Milosrdný řekl: „Jeho mrtvola nezůstane přes noc na dřevě“ (Dt 21,23), [je to] podobně jako u pověšeného, v němž je potupa; ale zde, kde v tom není potupa, ne.

Pojď a slyš: Nechal-li ho přes noc kvůli jeho cti, aby o tom slyšela [okolní] města, aby mu přivedl naříkačky, aby mu opatřil rakev a rubáš, nepřestupuje tím [zákaz], neboť vše, co se dělá, je jen kvůli cti mrtvého. Takto to říká: Vše, co se dělá kvůli cti živého, není pro mrtvého potupou.

Pojď a slyš: Rabi Natan říká: Je dobrým znamením pro mrtvého, je-li na něm vybírán trest po smrti. Mrtvý, nad nímž se nekonala smuteční řeč a který nebyl pohřben, nebo ho vláčela zvěř, nebo na jeho már kapal déšť – to je dobré znamení pro mrtvého. Z toho plyne, že je to pocta mrtvých. Plyne to z toho.

„Nepohřbívali ho“ atd. A proč tolik [úsilí]? Protože se nepohřbívá bezbožný vedle spravedlivého. Neboť rabi Acha bar Chanina řekl: Odkud [víme], že se nepohřbívá bezbožný vedle spravedlivého? Neboť je řečeno: „A stalo se, když pohřbívali jednoho muže, hle, spatřili tlupu a hodili toho muže do hrobu Elíšova. A muž se dotkl kostí Elíšových, ožil a postavil se na nohy“ (2Kr 13,21).

Rav Papa mu řekl: A možná [to bylo], aby se splnilo: „Kéž mi připadne dvojí podíl tvého ducha“ (2Kr 2,9)? Řekl mu: Jestliže tak, [jak vysvětlíš], co se učí [v baraitě]: Na nohy se postavil, ale do svého domu nešel?

Ale jak se tedy splnilo „kéž mi připadne dvojí podíl“? Rabi Jochanan mu řekl: Uzdravil malomocenství Naamana, které se rovná [stavu] mrtvého, neboť je psáno: „Ať prosím není jako mrtvá“ (Nu 12,12).

A jako se nepohřbívá bezbožný vedle spravedlivého, tak se nepohřbívá těžký bezbožník vedle lehkého bezbožníka. Ať se tedy připraví čtyři pohřebiště! [To, že jsou] dvě pohřebiště, je tradováno.

Ula řekl jménem rabiho Jochanana: [Ten, kdo] jedl lůj, oddělil oběť, odpadl od své víry a [pak] se vrátil – protože [oběť] byla odmítnuta, zůstává odmítnuta.

Bylo také řečeno: Rabi Jirmeja řekl jménem rabiho Abahua jménem rabiho Jochanana: [Ten, kdo] jedl lůj, oddělil oběť, zešílel a [pak] se opět uzdravil – protože [oběť] byla odmítnuta, zůstává odmítnuta.

A je [obojí] potřebné: Kdyby nás učil jen to první, [řekl bych, že je to] proto, že se sám vlastníma rukama odmítl; ale tento, který je odmítnut samovolně, řekl bych, že je jako spící.

A kdyby nás učil jen zde, [řekl bych, že je to] proto, že nemá ve své moci se vrátit; ale tam, kde má ve své moci se vrátit, řekl bych, že ne. [Proto je obojí] potřebné.

Rav Josef řekl: I my jsme se to učili [v Mišně o svedeném městě]: Byly-li v něm posvěcené věci – posvěcené pro oltář ať zahynou, posvěcené pro údržbu Chrámu ať se vyplatí. A zabývali jsme se tím: Proč ať zahynou? Jakmile byli [obyvatelé] popraveni, mají smíření, ať se tedy [oběti] přinesou Výšinám! Není to proto, že říkáme: Protože byly odmítnuty, zůstávají odmítnuty?

Abaje mu řekl: Copak soudíš, že ten, kdo zemřel ve své bezbožnosti, má smíření? Ten, kdo zemřel ve své bezbožnosti, smíření nemá. Neboť Rav Šemaja učil: Mohl bych [myslet], že [kohen] se má poskvrnit [svým otcem], i když jeho otcové se oddělili od cest pospolitosti. Písmo říká: „mezi svým lidem“ (Lv 21,1) – [jen kvůli] tomu, kdo jedná, jak jedná jeho lid.

Rava mu řekl: Copak srovnáváš toho, kdo byl popraven ve své bezbožnosti, s tím, kdo zemřel ve své bezbožnosti? Ten, kdo zemřel ve své bezbožnosti, protože umírá svou obvyklou cestou, smíření nemá. Ten, kdo byl popraven ve své bezbožnosti, protože neumírá obvyklou cestou, smíření má.

Věz, že je psáno: „Žalm Asafův. Bože, pohané vstoupili do Tvého dědictví, poskvrnili Tvůj svatý chrám [atd.]. Dali mrtvoly Tvých služebníků za potravu ptákům nebeským, maso Tvých zbožných zvěři země“ (Ž 79,1–2). Co [znamená] „Tvých služebníků“ a co „Tvých zbožných“? Neznamená to, že „Tvých zbožných“ jsou skutečně zbožní, [a] „Tvých služebníků“ jsou ti, kdo si dříve zasloužili trest, a protože byli zabiti, nazývá je „Tvými služebníky“?

Abaje mu řekl: Copak srovnáváš