Sanhedrin 96a סנהדרין

a změň se. – Čím se mám změnit? Řekl mu: Jdi, přines mi nůžky a já tě ostříhám. – Odkud je přinesu? Řekl mu: Vejdi do onoho domu a přines je. Šel a našel je [tam]. Přišli služební andělé, připodobnili se k mužům a mleli datlové pecky.

Řekl jim: Dejte mi nůžky. Odpověděli mu: Umel jednu míru pecek a dáme ti je. Umlel jednu míru pecek a dali mu nůžky. Než se vrátil, setmělo se. [Stařec] mu řekl: Jdi, přines oheň. Šel a přinesl oheň. Když do něj foukal, chytily mu od ohně vousy. Ostříhal mu tedy hlavu i vousy. Řekli: To je, co je psáno: „a také bradu smete“ (Iz 7,20). Řekl Rav Papa: To je, co lidé říkají: Drbeš Aramejce a je mu to příjemné; chytnou mu vousy od ohně, a nemůžeš se mu vynasmát.

Šel a našel prkno z Noemovy archy. Řekl: To je ten velký bůh, který zachránil Noema před potopou. Řekl: Jestliže onen muž [tj. já] půjde a uspěje, obětuje ti své dva syny. Jeho synové to uslyšeli a zabili ho. To je, co je psáno: „Když se klaněl v domě Nisrocha, svého boha, zabili ho mečem Adramelech a Sar-ecer, jeho synové atd.“ (2Kr 19,37).

„V noci se proti nim rozdělil, on i jeho služebníci, a pobil je atd.“ (Gn 14,15). Řekl rabi Jochanan: Ten anděl, který se Abrahamovi naskytl, se jmenoval Noc, jak je řečeno: „a noc, která řekla: Počat byl muž“ (Jb 3,3). A rabi Jicchak Napcha řekl: [Znamená to,] že s ním vykonal dílo noci, jak je řečeno: „Z nebe bojovaly hvězdy, ze svých drah bojovaly se Siserou“ (Sd 5,20). Řekl Reš Lakiš: Lepší je [výklad] Kováře (Napchy) než [výklad] kovářova syna.

„A pronásledoval je až do Danu“ (Gn 14,14). Řekl rabi Jochanan: Jakmile ten spravedlivý přišel do Danu, ochabla jeho síla, neboť uviděl, že potomci jeho potomků budou v Danu sloužit modlám, jak je řečeno: „Jedno postavil v Bet-elu a druhé dal do Danu“ (1Kr 12,29). A také onen ničema [Nevuchadnecar] nenabyl síly, dokud nedošel do Danu, jak je řečeno: „Od Danu je slyšet frkání jeho koní“ (Jr 8,16).

Řekl rabi Zera: Ačkoli rabi [Jehuda ben Betera z Nisibisu] vzkázal: Dávejte pozor na starce, který zapomněl své učení kvůli nouzi, která ho postihla; dávejte pozor na krční žíly [při porážce] podle rabiho Jehudy; a dávejte pozor na syny prostých lidí, neboť z nich vyjde Tóra – přece takovou věc jim [lidu] dáváme na vědomí.

„Spravedlivý jsi, Hospodine, když se s tebou přu, přesto s tebou promluvím o soudech: Proč se daří cesta ničemů, proč mají pokoj všichni věrolomní? Zasadil jsi je, zapustili kořeny, rostou, i ovoce nesou“ (Jr 12,1–2). Co mu odpověděli? „Jestliže jsi běžel s pěšími a unavili tě, jak budeš soupeřit s koňmi? V zemi pokoje se cítíš bezpečný, ale co budeš dělat v houštinách Jordánu?“ (Jr 12,5).

Podobenství o člověku, který řekl: Dokážu běžet tři parsy před koňmi mezi bažinami. Narazil na jednoho pěšáka, běžel před ním tři míle po souši a unavil se. Řekl mu [pěšák]: Jestliže je tomu tak před pěším, tím spíše před koňmi; jestliže je tomu tak při třech mílích, tím spíše při třech parsách; jestliže je tomu tak na souši, tím spíše mezi bažinami.

Tak i ty: Jestliže se divíš odměně za čtyři kroky, kterou jsem zaplatil onomu ničemovi, jenž běžel kvůli mé cti, tím spíše [se budeš divit], až budu platit odměnu Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, kteří přede mnou běželi jako koně. To je, co je psáno: „O prorocích: Srdce se mi láme v nitru, chvějí se všechny mé kosti, jsem jako opilý muž, jako muž, kterého přemohlo víno, kvůli Hospodinu a kvůli jeho svatým slovům“ (Jr 23,9).

Ty čtyři kroky, co to bylo? Jak je psáno: „V té době poslal Merodach-Baladan, syn Baladanův, babylonský král, dopisy atd.“ (Iz 39,1). Protože Chizkija onemocněl a uzdravil se, poslal mu dopisy a dar, „aby se dotázal na zázrak, který se stal v zemi“ (2Pa 32,31). Neboť řekl rabi Jochanan: Ten den, kdy zemřel Achaz, měl [jen] dvě hodiny.

A když Chizkija onemocněl a uzdravil se, Svatý, budiž požehnán, mu vrátil těch deset hodin, jak je psáno: „Hle, vrátím stín na stupních, který sestoupil po Achazových stupních se sluncem, o deset stupňů nazpět. I vrátilo se slunce o deset stupňů po stupních, po kterých sestoupilo“ (Iz 38,8). [Merodach-Baladan] se zeptal: Co je tohle? Řekli mu: Chizkija onemocněl a uzdravil se. Řekl: Je takový muž, a já bych mu neměl poslat pozdrav? Napsali mu: Pokoj králi Chizkijovi, pokoj městu Jeruzalému, pokoj velkému Bohu.

Nevuchadnecar byl Baladanovým písařem; v tu chvíli tam nebyl. Když přišel, zeptal se jich: Jak jste napsali? Řekli mu: Takto jsme napsali. Řekl jim: Nazýváte ho velkým Bohem, a píšete ho nakonec? Řekl: Napište raději takto: Pokoj velkému Bohu, pokoj městu Jeruzalému, pokoj králi Chizkijovi. Řekli mu: Kdo předčítá dopis, ať je [sám] jeho poslem.

Rozběhl se za [poslem]. Když uběhl čtyři kroky, přišel Gabriel a zastavil ho. Řekl rabi Jochanan: Kdyby nebyl přišel Gabriel a nezastavil ho, nebylo by záchrany pro „nepřátele Izraele“ [tj. pro Izrael].

Proč „Baladan, syn Baladanův“? Říkají: Baladan byl král; jeho tvář se změnila a byla jako psí. Na trůnu seděl jeho syn. Když psal, psal své jméno i jméno svého otce, krále Baladana. To je, co je psáno: „Syn ctí otce a otrok svého pána“ (Mal 1,6).

„Syn ctí otce“ – to, co jsme řekli. „A otrok svého pána“ – jak je psáno: „V pátém měsíci, desátého dne měsíce, to byl devatenáctý rok krále Nevuchadnecara, krále babylonského, přišel Nevuzaradan, velitel tělesné stráže, který stál před babylonským králem, do Jeruzaléma a spálil dům Hospodinův i dům královský“ (Jr 52,12–13).