Sanhedrin 96b סנהדרין

Copak Nevuchadnecar přišel do Jeruzaléma? Vždyť je psáno: „Přivedli ho ke králi babylonskému do Rivly“ (2Kr 25,6), a řekl rabi Abahu: To je Antiochie! Rav Chisda a Rav Jicchak bar Avudimi: jeden říká: Podoba jeho [Nevuchadnecarovy] tváře byla vyryta na jeho [Nevuzaradanově] voze; a druhý říká: Měl z něho takovou bázeň, že to bylo, jako by před ním stál.

Řekl Rava: Nevuchadnecar poslal Nevuzaradanovi náklad tří set mul železných seker, které přemáhají železo. Všechny je pohltila jediná brána Jeruzaléma, jak je řečeno: „A nyní všechny jeho řezby rozbíjejí sekerou a kladivy“ (Ž 74,6). Chtěl se vrátit; řekl: Bojím se, aby se mnou neudělali, co udělali se Sancherivem.

Ozval se hlas a řekl: Skoč, synu skokanův, Nevuzaradane, skoč! Neboť přišel čas, aby byl Chrám zbořen a jeho svatyně spálena. Zbyla mu jedna sekera; šel, udeřil [do brány] jejím týlem a otevřela se, jak je řečeno: „Je znám jako ten, kdo vzhůru pozvedá sekery v houští stromů“ (Ž 74,5).

Postupoval a zabíjel, až dospěl ke svatyni. Zapálil ji. Svatyně se vzpínala, ale z nebe na ni šlápli, jak je řečeno: „Jako lis pošlapal Pán pannu, dceru judskou“ (Pl 1,15). Jeho mysl zpychla; vyšel hlas z nebe a řekl mu: Zabil jsi lid [už] zabitý, spálil jsi svatyni [už] spálenou, umlel jsi mouku [už] umletou, jak je řečeno: „Vezmi mlýnek a umel mouku, odhal svůj závoj, vykasej vlečku, odhal stehno, přebroď řeky“ (Iz 47,2). Není řečeno „pšenici“, ale „mouku“.

Uviděl krev Zecharji, která kypěla. Zeptal se jich: Co je to? Odpověděli mu: To je krev obětí, která byla vylita. Řekl jim: Přineste [krev zvířat], ať porovnám, zda se podobá. Porovnal ji a nepodobala se. Řekl jim: Odhalte mi [pravdu], a jestli ne, rozčešu vám maso železným hřebenem.

Řekli mu: To byl kohen a prorok, který prorokoval Izraeli zkázu Jeruzaléma, a zabili ho. Řekl jim: Já ho usmířím. Přivedl rabíny a zabil je nad ní, a neutišila se; přivedl školní děti a zabil je nad ní, a neutišila se; přivedl mladé kohanim a zabil je nad ní, a neutišila se – až nad ní zabil devadesát čtyři myriád, a neutišila se.

Přistoupil k ní a řekl: Zecharjo, Zecharjo, ty nejlepší z nich jsem zahubil; chceš, abych je zabil všechny? Hned se utišila. Pojal v mysli myšlenku na pokání; řekl: Jestliže oni, kteří zahubili jen jednu duši, [byli potrestáni] takto, co bude s oním mužem [se mnou]? Utekl, poslal svému domu poslední vůli a stal se proselytou.

Rabíni učili: Naaman byl usedlý cizinec, Nevuzaradan byl spravedlivý proselyta. Z potomků Sisery studovali Tóru v Jeruzalémě; z potomků Sancheriva vyučovali Tóru veřejně. A kdo to jsou? Šemaja a Avtaljon.

Z potomků Hamanových studovali Tóru v Bnej Braku. A také potomky onoho ničemy [Nevuchadnecara] chtěl Svatý, budiž požehnán, přivést pod křídla Šechiny. Řekli služební andělé před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, toho, kdo zničil tvůj dům a spálil tvou svatyni, chceš přivést pod křídla Šechiny? To je, co je psáno: „Léčili jsme Babylon, ale nebyl uzdraven“ (Jr 51,9). Ula řekl: To je Nevuchadnecar. Rabi Šmuel bar Nachmani řekl: To jsou řeky Babylonu; a vyložil to jako zakrslé palmy Babyloňanů.

Řekl Ula: Amon a Moav byli zlí sousedé Jeruzaléma. Když uslyšeli proroky, jak prorokují zkázu Jeruzaléma, vzkázali Nevuchadnecarovi: Vytáhni a přijď. Řekl: Bojím se, aby se mnou neudělali, co udělali s mými předchůdci.

Vzkázali mu: „Muž totiž není doma, odešel na dalekou cestu“ (Př 7,19) – a „muž“ není nikdo jiný než Svatý, budiž požehnán, jak je řečeno: „Hospodin je muž války“ (Ex 15,3). Vzkázal jim: Je blízko a vrátí se. Vzkázali mu: „Odešel na dalekou cestu.“ Vzkázal jim: Mají spravedlivé, kteří budou prosit o milosrdenství a přivedou ho zpět.

Vzkázali mu: „Vzal s sebou váček stříbra“ (Př 7,20) – a „stříbro“ nejsou nikdo jiní než spravedliví, jak je řečeno: „Koupil jsem si ji za patnáct stříbrných a za chomer a letech ječmene“ (Oz 3,2).

Vzkázal jim: Ničemové se obrátí v pokání, budou prosit o milosrdenství a přivedou ho zpět. Vzkázali mu: Už jim stanovil čas, jak je řečeno: „Vrátí se domů v den úplňku (kese)“ (Př 7,20) – a „kese“ není nic jiného než [stanovený] čas, jak je řečeno: „Při úplňku, v den našeho svátku“ (Ž 81,4). Vzkázal jim: Je zima a nemohu přijít kvůli sněhu a dešti.

Vzkázali mu: Přijď přes hřbet hory, jak je řečeno: „Pošlete beránka vládci země, od Sely pouští k hoře dcery Sijónu“ (Iz 16,1). Vzkázal jim: Když přijdu, nebudu mít místo, kde bych se usadil. Vzkázali mu: Jejich hroby jsou lepší než tvé paláce, jak je psáno: „V onen čas, je výrok Hospodinův, vynesou z hrobů kosti judských králů, kosti jeho knížat, kosti kněží, kosti proroků a kosti obyvatel Jeruzaléma a rozprostřou je před sluncem, měsícem a veškerým nebeským zástupem, které milovali, kterým sloužili a za kterými chodili“ (Jr 8,1–2).

Rav Nachman se zeptal rabiho Jicchaka: Slyšel jsi, kdy přijde Bar Nafle? Řekl mu: Kdo je Bar Nafle? Řekl mu: Mesiáš. – Mesiáše nazýváš Bar Nafle (Syn padlých)? Řekl mu: Ano, neboť je psáno: „V onen den pozdvihnu