Sanhedrin 95b סנהדרין

Jak je psáno: „Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Charanu“ (Gn 28,10), a je psáno: „Narazil na místo a přenocoval tam, neboť zapadlo slunce“ (Gn 28,11). Když došel do Charanu, řekl: Je možné, že jsem prošel kolem místa, kde se modlili moji otcové, a já jsem se tam nepomodlil? Chtěl se vrátit. Jakmile pojal v mysli úmysl vrátit se, země mu skočila vstříc a hned „narazil na místo“.

Jiný výklad: slovo „narazit“ (pegi'a) neznamená nic jiného než modlitbu, jak je řečeno: „Ty se nemodli za tento lid, nepozdvihuj za ně prosbu ani modlitbu a nenaléhej na mě“ (Jr 7,16).

„A přenocoval tam, neboť zapadlo slunce.“ Když se pomodlil, chtěl se vrátit. Svatý, budiž požehnán, řekl: Tento spravedlivý přišel do mého noclehu, a má odejít bez přenocování? Hned zapadlo slunce. A to je, co je psáno: „Vzešlo mu slunce“ (Gn 32,32). Copak vzešlo jen jemu? Vždyť vzešlo celému světu! Nýbrž, řekl rabi Jicchak: Slunce, které kvůli němu [předčasně] zapadlo, kvůli němu [předčasně] vzešlo.

A odkud víme, že Davidovo potomstvo bylo [téměř] vyhlazeno? Jak je psáno: „Když Atalja, matka Achazjáše, viděla, že její syn zemřel, povstala a vyhubila všechno královské potomstvo“ (2Kr 11,1). Vždyť mu zůstal Joaš! – Tam také zůstal Evjatar, jak je psáno: „Ale jeden syn Achimeleka, syna Achituvova, unikl, jménem Evjatar“ (1S 22,20). Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Kdyby nebyl Achimelekovi, synu Achituvovu, zůstal Evjatar, nezůstal by z Davidova potomstva nikdo, kdo by přežil a unikl.

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Přitáhl na ně ničema Sancheriv se čtyřiceti pěti tisíci muži, syny králů, kteří seděli ve zlatých vozech a s nimi konkubíny a nevěstky; s osmdesáti tisíci hrdiny oděnými v šupinatém pancíři; se šedesáti tisíci šermíři, kteří běželi před ním; a zbytek byli jezdci. A tak přitáhli na Abrahama a tak mají v budoucnu přitáhnout s Gogem a Magogem.

V baraitě se učí: Délka jeho tábora byla čtyři sta parsa, šíře šíje jeho koní čtyřicet parsa, úhrn jeho vojska dvě stě šedesát myriád tisíců bez jednoho. Abaje se otázal: Bez jedné myriády, bez jednoho tisíce, bez jedné stovky, nebo bez jednoho? Zůstává to nerozhodnuto.

Učí se: První přešli [řeku] plaváním, jak je řečeno: „Vtrhne do Judska, zaplaví a přejde“ (Iz 8,8); prostřední ji přešli vstoje, jak je řečeno: „až po hrdlo dosáhne“ (Iz 8,8); poslední zvířili nohama prach, nenašli v řece vodu k pití, až přinesli vodu odjinud a pili, jak je řečeno: „Já jsem kopal a pil vodu atd.“ (Iz 37,25).

Vždyť je psáno: „Vyšel anděl Hospodinův a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc; a když za jitra vstali, hle, všichni byli mrtvá těla“ (Iz 37,36)! – Řekl rabi Abahu: To byli [jen] velitelé oddílů.

Řekl Rav Aši: Je to i přesně vyjádřeno, neboť je psáno: „na jeho tučné [pošle] úbytě“ (Iz 10,16) – na tučné, kteří byli mezi nimi. Řekl Ravina: Je to i přesně vyjádřeno, neboť je psáno: „Hospodin poslal anděla, který zahladil všechny udatné bojovníky, vůdce a velitele v táboře atd. Vešel do domu svého boha a tam ho ti, kdo vzešli z jeho útrob, srazili mečem“ (2Pa 32,21). Vyvoď z toho.

Čím je pobil? Rabi Eliezer říká: Rukou je pobil, jak je řečeno: „Izrael viděl velikou ruku“ (Ex 14,31) – ruku, která má v budoucnu potrestat Sancheriva. Rabi Jehošua říká: Prstem je pobil, jak je řečeno: „Mágové řekli faraonovi: To je prst Boží“ (Ex 8,15) – to je prst, který má v budoucnu potrestat Sancheriva. Rabi Eliezer, syn rabiho Josiho z Galileje, říká: Svatý, budiž požehnán, řekl Gabrielovi: Je tvůj srp nabroušen? Odpověděl před ním: Pane světa, je nabroušen a připraven od šesti dnů stvoření, jak je řečeno: „Neboť před meči utíkají atd.“ (Iz 21,15).

Rabi Šimon ben Jochaj říká: Tehdy byla doba zrání plodů. Svatý, budiž požehnán, řekl Gabrielovi: Až vyjdeš dávat zrát plodům, vypořádej se s nimi, jak je řečeno: „Kdykoli přejde, vezme vás, neboť každé jitro přejde, ve dne i v noci, a jen hrůzou bude pochopit zvěst atd.“ (Iz 28,19). Řekl Rav Papa: To je, co lidé říkají: Mimochodem na své cestě se dej slyšet svému nepříteli.

A někteří říkají: Fouknul jim do nosu a zemřeli, jak je řečeno: „A také na ně fouknul a uschli“ (Iz 40,24). Rabi Jirmeja bar Aba řekl: Tleskl na ně rukama a zemřeli, jak je řečeno: „I já tlesknu dlaní o dlaň a utiším svou zlobu“ (Ez 21,22). Rabi Jicchak Napcha řekl: Otevřel jim uši, uslyšeli píseň z úst [nebeských] bytostí a zemřeli, jak je řečeno: „Před tvou vznešeností se rozprchly národy“ (Iz 33,3).

A kolik jich zůstalo? Rav řekl: Deset, jak je řečeno: „A zbytek stromů jeho lesa bude tak nepatrný, že je i chlapec zapíše“ (Iz 10,19) – kolik dokáže chlapec napsat? Deset. A Šmuel řekl: Devět, jak je řečeno: „A zůstanou v něm paběrky jako při otloukání olivy: dvě, tři zrnka na vrcholu koruny, čtyři, pět na jejích větvích“ (Iz 17,6).

Rabi Jehošua ben Levi řekl: Čtrnáct, jak je řečeno: dvě, tři atd., čtyři a pět. Rabi Jochanan řekl: Pět: Sancheriv a jeho dva synové, Nevuchadnecar a Nevuzaradan. Nevuzaradan – to je tradováno. Nevuchadnecar – jak je psáno: „a vzezření čtvrtého je podobno synu bohů“ (Da 3,25); kdyby ho [dříve] nebyl viděl, odkud by to věděl? Sancheriv a jeho dva synové – jak je psáno: „Když se klaněl v domě Nisrocha, svého boha, zabili ho mečem Adramelech a Sar-ecer, jeho synové“ (2Kr 19,37).

Řekl rabi Abahu: Kdyby ten verš nebyl napsán, nebylo by možné to vyslovit: „V onen den oholí Pán břitvou najatou za Řekou, asyrským králem, hlavu i chlupy na nohou, a také bradu smete“ (Iz 7,20).

Přišel Svatý, budiž požehnán, připodobnil se mu ke starci a řekl mu: Až půjdeš ke králům východu a západu, jejichž syny jsi přivedl [do boje] a dal zabít, co jim řekneš? Odpověděl mu: I já [ten muž] sedím v tom strachu. Zeptal se ho: Co máme dělat? Řekl mu: Jdi