Ševuot 2a שבועות

MIŠNA: Přísahy jsou dvě, a to jsou vlastně čtyři;

uvědomění si nečistoty jsou dvě, a to jsou vlastně čtyři;

vynášení o Šabatu jsou dvě, a to jsou vlastně čtyři;

vzhledy kožních skvrn [malomocenství] jsou dva, a to jsou vlastně čtyři.

[Nečistota,] při níž bylo uvědomění na začátku a uvědomění na konci a zapomnění mezi tím – za tu [se přináší oběť] stoupající a klesající.

Bylo-li při ní uvědomění na začátku, ale nebylo uvědomění na konci, pak kozel, jehož [krev] se obětuje uvnitř [ve Svatyni svatých], spolu se Dnem smíření [vinu] pozastavuje, dokud se mu to nestane známým a nepřinese [oběť] stoupající a klesající.

Nebylo-li při ní uvědomění na začátku, ale bylo uvědomění na konci, pak kozel, který se obětuje venku, spolu se Dnem smíření usmiřuje, neboť je řečeno: „kromě oběti za hřích smíření“ (Nu 29,11). Za to, za co usmiřuje tento, usmiřuje i onen: jako vnitřní [kozel] usmiřuje jen za věc, při níž bylo uvědomění, tak i vnější usmiřuje jen za věc, při níž bylo uvědomění.

A za tu, při níž nebylo uvědomění ani na začátku, ani na konci, usmiřují kozlové svátků a kozlové novoluní – to jsou slova rabiho Jehudy. Rabi Šimon říká: Kozlové svátků usmiřují, ale ne kozlové novoluní. A za co usmiřují kozlové novoluní?