Ševuot 38a שבועות

Nýbrž z toho se nic vyvodit nedá.

„Jak [vypadá] přísaha o svěřeném majetku? Dej mi svěřený majetek, který máš ode mne v rukou atd.“: Mudrci učili: [Zapřel-li] obecně, je povinen jen jednou; jednotlivě, je povinen za každou jednotlivou. To jsou slova rabiho Meira. Rabi Jehuda říká: [Řekl-li:] Přísahám, [že nemám nic] ani tvého, ani tvého, ani tvého – je povinen za každou jednotlivou.

Rabi Eliezer říká: [Řekl-li:] Ani tvého, ani tvého, ani tvého, přísahám – je povinen za každou jednotlivou. Rabi Šimon říká: [Jen] když řekne „přísahám“ každému jednotlivě.

Rav Jehuda řekl jménem Šmuela: Obecné [podle] rabiho Meira je jednotlivé [podle] rabiho Jehudy; obecné [podle] rabiho Jehudy je jednotlivé [podle] rabiho Meira.

Rabi Jochanan však řekl: Všichni souhlasí, že „a ani tvého“ je jednotlivé; přou se jen o „ani tvého“ [bez spojky], kde rabi Meir říká: jednotlivé, a rabi Jehuda říká: obecné. A co je obecné [podle] rabiho Meira? „Přísahám, že nemám nic vašeho v rukou.“

O čem se přou? Šmuel vyvozuje z baraity a rabi Jochanan vyvozuje z mišny. Šmuel vyvozuje z baraity: Z toho, že rabi Jehuda říká, že „a ani tvého“ je jednotlivé, plyne, že slyšel rabiho Meira říkat, že je to obecné, a rabi Jehuda mu řekl, že je to jednotlivé.

Rabi Jochanan však říká: Podle rabiho Meira je obojí jednotlivé, a rabi Jehuda mu řekl: V „a ani tvého“ s tebou souhlasím, v „ani tvého“ se s tebou přu. A Šmuel? Místo aby [baraita uváděla], že s ním souhlasí, ať uvede, v čem se s ním přou!

A rabi Jochanan vyvozuje z mišny: Z toho, že rabi Meir říká, že „přísahám, že nemám nic vašeho v rukou“ je obecné, plyne, že „a ani tvého“ je jednotlivé. Neboť kdyby tě napadlo, že „a ani tvého“ je obecné – místo aby nás učil „přísahám, že nemám nic vašeho v rukou“, ať nás učí „přísahám, [že nemám nic] ani tvého, ani tvého, ani tvého“, a tím spíše „přísahám, že nemám nic vašeho v rukou“!

A Šmuel říká: Každý, kdo říká „a ani tvého“, je jako ten, kdo říká „přísahám, že nemám nic vašeho v rukou“.

Učili jsme se: „ani tvého, ani tvého, ani tvého“! Uč: „ani tvého“ [bez spojky].

Pojď a slyš: „Dej mi svěřený majetek, a zápůjčku, a uloupenou věc, a ztracenou věc“! Uč: zápůjčku, uloupenou věc, ztracenou věc [bez spojky].

Pojď a slyš: „Dej mi pšenici, a ječmen, a špaldu“! Uč: ječmen, špaldu [bez spojky].

A tento tanaita [jen] tak dál opravuje a opravuje? Nýbrž čí je to [názor]? Je to Rabi, který říká: Ať [řekne] „olivu, olivu“, nebo „olivu a olivu“ – je to jednotlivé.

Pojď a slyš z jeho vlastních [slov]: Rabi Meir říká: I když řekl: zrnko pšenice, a zrnko ječmene, a zrnko špaldy, je povinen za každé jednotlivé. Uč: zrnko pšenice, zrnko ječmene, zrnko špaldy [bez spojky].

Co [znamená] „i“? Rav Acha, syn Rav Iky, řekl: I [když] zrnko pšenice [je obsaženo] v pšenici, zrnko ječmene v ječmeni a zrnko špaldy ve špaldě.

„Dej mi svěřený majetek, zápůjčku, uloupenou věc a ztracenou věc, které máš ode mne v rukou atd. Dej mi pšenici a ječmen“: Rabi Jochanan řekl: Peruta ze všech [dohromady] se sčítá.

Přou se o tom Rav Acha a Ravina. Jeden říká: Za jednotlivá [zapření] je povinen, za souhrnná povinen není. A druhý říká: I za souhrnná je povinen.

Ale vždyť rabi Chija učí: Hle, zde je patnáct obětí za hřích; a kdyby tomu tak bylo, bylo by jich dvacet! Tento tanaita počítá jednotlivá, souhrnná nepočítá.

Ale vždyť rabi Chija učí: Hle, zde je dvacet obětí za hřích! To [se týká] svěřeného majetku, zápůjčky, uloupené věci a ztracené věci.

Rava se otázal Rav Nachmana: Bylo pět [lidí], kteří po něm žádali, a řekli mu: Dej nám svěřený majetek, zápůjčku, uloupenou věc a ztracenou věc, které máš od nás v rukou. Řekl jednomu z nich: Přísahám, že nemám v rukou tvůj svěřený majetek, zápůjčku, uloupenou věc a ztracenou věc, ani tvé, ani tvé, ani tvé, ani tvé – jak [to je]? Je povinen [jen] za jednu