Ševuot 38b שבועות

nebo snad je povinen za každou jednotlivou?

Pojď a slyš, neboť rabi Chija učí: Hle, zde je dvacet obětí za hřích. Jak to vypadá? Kdyby [žalovaný] rozvedl [každého zvlášť], přišel nás rabi Chija učit počítání? Nýbrž což ne, že nerozvedl? A plyne z toho, že je to jednotlivé.

„Znásilnil jsi a svedl jsi mou dceru atd.“: Rabi Chija bar Aba řekl jménem rabiho Jochanana: Jaký je důvod rabiho Šimona? Protože [žalobce] žádá především pokutu.

Rava řekl: Podobenství pro [názor] rabiho Šimona – čemu se ta věc podobá? Člověku, který řekl svému druhovi: Dej mi pšenici, ječmen a špaldu, které máš ode mne v rukou. Odpověděl mu: Přísahám, že nemám v rukou tvou pšenici. A ukázalo se, že pšenici od něj nemá, ale ječmen a špaldu od něj má – ten je osvobozen, neboť když přísahal o pšenici, přísahal pravdivě.

Abaje mu řekl: Je to snad podobné? Tam mu zapřel pšenici, ječmen a špaldu mu nezapřel. Zde mu zapřel celou věc. To se podobá jen [případu], kdy [někdo] řekne svému druhovi: Dej mi pšenici, ječmen a špaldu, které máš ode mne v rukou; [a on řekne:] Přísahám, že nemám od tebe v rukou vůbec nic. A ukázalo se, že pšenici od něj nemá, ale ječmen a špaldu od něj má – ten je povinen.

Nýbrž když přišel Ravin, řekl jménem rabiho Jochanana: Podle slov rabiho Šimona žádá [žalobce] pokutu, a ne [náhradu za] zahanbení a znehodnocení; podle slov mudrců žádá i [náhradu za] zahanbení a znehodnocení. O čem se přou? Rav Papa řekl: Rabi Šimon soudí, že člověk neopustí něco, co je pevně stanoveno, aby žádal něco, co pevně stanoveno není. A mudrci soudí, že [člověk] neopustí něco, od čeho [žalovaný] není osvobozen, když to přizná, aby žádal něco, od čeho je osvobozen, když to přizná.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Přísaha o svěřeném majetku“.

MIŠNA: Přísaha [ukládaná] soudci: nárok [musí činit nejméně] dvě stříbrné [ma'a] a přiznání [nejméně] hodnotu peruty. A není-li přiznání stejného druhu jako nárok, je osvobozen.

Jak? [Řekl:] Dvě stříbrné máš ode mne v rukou; [odpověděl:] Nemám od tebe v rukou nic než perutu – je osvobozen. [Řekl:] Dvě stříbrné a perutu máš ode mne v rukou; [odpověděl:] Nemám od tebe v rukou nic než perutu – je povinen [přísahat].

[Řekl:] Minu máš ode mne v rukou; [odpověděl:] Nemám od tebe nic v rukou – je osvobozen. [Řekl:] Minu máš ode mne v rukou; [odpověděl:] Nemám od tebe v rukou nic než padesát denárů – je povinen.

[Řekl:] Minu mého otce máš v rukou; [odpověděl:] Nemám od tebe v rukou nic než padesát denárů – je osvobozen, protože je jako ten, kdo vrací ztracenou věc.

[Řekl:] Minu máš ode mne v rukou. Odpověděl mu: Ano. Nazítří mu řekl: Dej mi ji. [Odpověděl:] Dal jsem ti ji – je osvobozen. [Odpověděl-li:] Nemám od tebe nic v rukou – je povinen.

[Řekl:] Minu máš ode mne v rukou. Odpověděl mu: Ano. [Žalobce řekl:] Nedávej mi ji jinak než před svědky. Nazítří mu řekl: Dej mi ji. [Odpověděl:] Dal jsem ti ji – je povinen, protože mu ji měl dát před svědky.

[Řekl:] Libru zlata máš ode mne v rukou; [odpověděl:] Nemám od tebe v rukou nic než libru stříbra – je osvobozen. [Řekl:] Zlatý denár máš ode mne v rukou; [odpověděl:] Nemám od tebe v rukou nic než stříbrný denár, tresit, pondion a perutu – je povinen, neboť to vše je jeden druh – mince.

[Řekl:] Kor obilí máš ode mne v rukou; [odpověděl:] Nemám od tebe v rukou nic než letech luštěnin – je osvobozen. [Řekl:] Kor plodin máš ode mne v rukou; [odpověděl:] Nemám od tebe v rukou nic než letech luštěnin – je povinen, neboť luštěniny jsou zahrnuty v plodinách.

Žaloval ho o pšenici a on mu přiznal ječmen – je osvobozen; Raban Gamliel však zavazuje.

Kdo žaluje svého druha o džbány oleje a on mu přizná [prázdné] džbány – Admon říká: Protože mu přiznal část stejného druhu jako nárok, ať přísahá. Mudrci však říkají: Přiznání není stejného druhu jako nárok. Raban Gamliel řekl: Shledávám slova Admonova [správnými].

Žaloval ho o movité věci a pozemky, a on přiznal movité věci a zapřel pozemky, [nebo přiznal] pozemky a zapřel movité věci – je osvobozen. Přiznal-li část pozemků – je osvobozen; část movitých věcí – je povinen, neboť majetek, za nějž není záruka, zavazuje [k přísaze] i majetek, za nějž je záruka, aby se o něm přísahalo.

Nepřísahá se na nárok hluchoněmého, choromyslného a nezletilého, a nezletilý se nezaklíná; ale přísahá se nezletilému a Chrámovému pokladu.

GEMARA: Jak ho zaklínáme? Rav Jehuda řekl jménem Rava: Zaklínáme ho přísahou zmíněnou v Tóře, jak je psáno: „A zavážu tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes“ (Gn 24,3).

Ravina řekl Rav Ašimu: Podle koho? Podle rabiho Chaniny bar Idi, který říká, že požadujeme výslovné jméno [Boží]?

Odpověděl mu: Můžeš [to] říci i podle mudrců, kteří říkají, [že stačí] přízvisko. A rozdíl [z toho plynoucí je], že je třeba, aby držel v ruce [posvátný] předmět.

A [je to] podle Ravy, neboť Rava řekl: Soudce, který zaklel [přísahou] při Hospodinu, Bohu nebes, je jako ten, kdo se zmýlil ve věci [výslovně uvedené v] mišně, a [rozsudek] se ruší. A Rav Papa řekl: Soudce, který zaklel [přísahou] při tefilin, je jako ten, kdo se zmýlil ve věci [výslovně uvedené v] mišně, a [rozsudek] se ruší.

A halacha je podle Ravy, a halacha není podle Rav Papy. Halacha je podle Ravy, protože [přísahající] nedržel v ruce [posvátný] předmět; a halacha není podle Rav Papy, protože [přísahající] držel v ruce [posvátný] předmět.

Přísaha [se skládá] vestoje; učenec [přísahá] vsedě. Přísaha [se skládá] se svitkem Tóry; učenec od počátku s tefilin.

Mudrci učili: Přísaha [ukládaná] soudci se rovněž říká v jeho jazyce.

Říkají mu: Věz,