Sota 27b סוטה

„A kohen postaví ženu před Hospodina… a vloží jí na dlaně“ (Nu 5,18), tak ani on, je-li kulhavý nebo bezruký, nedá jí pít. Mar bar Rav Aši řekl: Tak jako němá nepije, neboť je psáno: „A žena řekne: Amen, amen“ (Nu 5,22), tak ani on, je-li němý, nedá jí pít.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Snoubenka“.

MIŠNA: Tak jako voda zkoumá ji, tak voda zkoumá jeho [tj. cizoložníka], neboť je řečeno: „a vstoupí“, „a vstoupí“ (Nu 5,22.27).

Tak jako je zakázána manželovi, tak je zakázána cizoložníkovi, neboť je řečeno: „poskvrnila se“, „a poskvrnila se“ (Nu 5,13–14). To jsou slova rabi Akivy.

Řekl rabi Jehošua: Tak vykládal Zacharjáš ben ha-Kacav. Rabi říká: Dvakrát je v oddílu řečeno „poskvrnila se“, „a poskvrnila se“ – jednou pro manžela a jednou pro cizoložníka.

Téhož dne vykládal rabi Akiva: „A každá hliněná nádoba, do níž některý z nich spadne, všechno, co je v ní, bude nečisté“ (Lv 11,33). Neříká „je nečisté“, nýbrž „bude nečisté“ [lze číst „učiní nečistým“] – aby činilo nečistými jiné. Učí tedy o bochníku ve druhém stupni [nečistoty], že činí nečistým [bochník ve] třetím [stupni].

Řekl rabi Jehošua: Kdo ti odhrne prach z očí, Rabane Jochanane ben Zakaji! Neboť jsi říkal: Jiné pokolení prohlásí za čistý bochník třetího stupně, protože pro to není verš z Tóry, že je nečistý. A hle, rabi Akiva, tvůj žák, přináší verš z Tóry, že je nečistý, neboť je řečeno: „všechno, co je v ní, bude nečisté“.

Téhož dne vykládal rabi Akiva: „A naměříte vně města na východní straně dva tisíce loket“ atd. (Nu 35,5). A jiný verš říká: „od zdi města a ven tisíc loket dokola“ (Nu 35,4).

Nelze říci tisíc loket, neboť už je řečeno dva tisíce loket; a nelze říci dva tisíce loket, neboť už je řečeno tisíc loket. Jak to tedy je? Tisíc loket je pastvina a dva tisíce loket je šabatová hranice.

Rabi Eliezer, syn rabiho Josiho Galilejského, říká: Tisíc loket je pastvina a dva tisíce loket jsou pole a vinice.

Téhož dne vykládal rabi Akiva: „Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraele tuto píseň Hospodinu a řekli takto“ (Ex 15,1). Písmo nemuselo říkat „takto“ [doslova „řkouce“]; proč tedy Písmo říká „takto“? Učí, že Izraelité odpovídali na píseň po Mojžíšovi po každé jednotlivé věci, jako když se recituje Halel: „Budu zpívat Hospodinu, neboť je vznešený, vznešený“ – proto je řečeno „takto“.

Rabi Nechemja říká: Jako když se recituje Šema, a ne jako když se recituje Halel.

Téhož dne vykládal rabi Jehošua ben Hyrkanos: Jób nesloužil Svatému, budiž požehnán, jinak než z lásky, neboť je řečeno: „I kdyby mě zabil, na Něho budu čekat“ (Jb 13,15). A ještě je ta věc nerozhodná: [Lze číst] „na Něho čekám“, nebo „nečekám“. Proto Písmo říká: „Dokud nezhynu, neodložím od sebe svou bezúhonnost“ (Jb 27,5) – učí, že jednal z lásky.

Řekl rabi Jehošua: Kdo ti odhrne prach z očí, Rabane Jochanane ben Zakaji! Neboť jsi po všechny své dny vykládal, že Jób nesloužil Všudypřítomnému jinak než z bázně, neboť je řečeno: „muž bezúhonný a přímý, bojící se Boha a vyhýbající se zlu“ (Jb 1,8). A hle, Jehošua, žák tvého žáka, učí, že jednal z lásky.

GEMARA: „Jeho“ – koho? Řekneš-li, že manžela – co udělal manžel? A řekneš-li: