Sota 41b סוטה

od začátku svátku.

„Synagogální služebník vezme svitek Tóry a dá jej představenému synagogy.“ Lze z toho vyvodit, že se v přítomnosti učitele prokazuje čest žákovi? Abaje řekl: To vše je kvůli cti krále.

„A král stojí, přijme a čte vsedě. Král Agripa stál, přijal a četl vstoje.“ „Stál“ – z toho plyne, že [předtím] seděl. Vždyť ale mistr řekl: V Chrámovém nádvoří se nesedí, jen králové z domu Davidova, neboť je řečeno: „Král David vešel, posadil se před Hospodinem a řekl…“ (2S 7,18)! Jak řekl Rav Chisda: V nádvoří žen; i zde v nádvoří žen.

„A mudrci ho chválili.“ Chválili ho – z toho plyne, že jednal správně. Vždyť ale Rav Aši řekl: I podle toho, kdo říká, že nasi, který se vzdá své cti, má čest prominutou – král, který se vzdá své cti, nemá čest prominutou, neboť je řečeno: „Jistě nad sebe ustanovíš krále“ (Dt 17,15) – aby na tobě byla bázeň z něho!

Přikázání je něco jiného [– kvůli přikázání se král smí cti vzdát].

„A když došel k [verši] ‚nesmíš ustanovit‘.“ Učilo se jménem rabiho Natana: V tu hodinu si nepřátelé Izraele [eufemismus za Izrael] zasloužili zničení, protože Agripovi lichotili.

Rabi Šimon ben Chalafta řekl: Ode dne, kdy zesílila pěst lichocení, se soudy zkřivily a činy zkazily, a nikdo nemůže svému druhovi říci: Mé činy jsou větší než tvé.

Rabi Jehuda ze Západu [ze země Izraele], a někteří říkají rabi Šimon ben Pazi, vyložil: Je dovoleno lichotit ničemům v tomto světě, neboť je řečeno: „Bloud už nebude nazýván šlechetným a o lstivém se nebude říkat, že je vznešený“ (Iz 32,5). Z toho plyne, že v tomto světě je to dovoleno.

Reš Lakiš řekl: Odtud: „Jako bych viděl Boží tvář, a ty jsi mě laskavě přijal“ (Gn 33,10).

A je to ve sporu s rabim Levim, neboť rabi Levi řekl: Podobenství o Jákobovi a Ezauovi – čemu se ta věc podobá? Člověku, který pozval svého druha a poznal na něm, že ho chce zabít. Řekl mu: Chuť tohoto pokrmu, který ochutnávám, je jako chuť pokrmu, který jsem ochutnal v královském domě. [Ten] si řekl: Král ho zná. Dostal strach a nezabil ho.

Rabi Eleazar řekl: Každý člověk, v němž je lichocení, přivádí na svět hněv, neboť je řečeno: „Pokrytci srdce chovají hněv“ (Jb 36,13). A nejen to, ale jeho modlitba není vyslyšena, neboť je řečeno: „nevolají, když je spoutá“ (Jb 36,13).

Mnemotechnická pomůcka: hněv, plod, gehinom, v jeho ruce, nida, vyhnanství.

A rabi Eleazar řekl: Každého člověka, v němž je lichocení, proklínají i plody v lůně matky, neboť je řečeno: „Kdo říká ničemovi: Jsi spravedlivý, toho proklínají národy, zlořečí mu kmeny (leumim)“ (Př 24,24). A „kov“ znamená jen kletbu, neboť je řečeno: „[Jak mám proklínat,] koho Bůh neproklel?“ (Nu 23,8). A „leom“ znamená jen plody v lůně, neboť je řečeno: „Jeden kmen bude silnější než druhý“ (Gn 25,23).

A rabi Eleazar řekl: Každý člověk, v němž je lichocení, padá do gehinomu, neboť je řečeno: „Běda těm, kdo zlé nazývají dobrým a dobré zlým…“ (Iz 5,20). A co je psáno poté? „Proto jako jazyk ohně pohlcuje strniště a seno klesá v plameni…“ (Iz 5,24).

A rabi Eleazar řekl: Každý, kdo lichotí svému druhovi, nakonec padne do jeho rukou; a nepadne-li do jeho rukou, padne do rukou jeho synů; a nepadne-li do rukou jeho synů, padne do rukou jeho vnuka. Neboť je řečeno: „Jeremjáš řekl Chananjášovi: Amen, kéž tak Hospodin učiní, kéž Hospodin splní tvá slova“ (Jr 28,5–6). A je psáno: