Sota 41a סוטה

„Četl z ní na prostranství, které je před Vodní branou“ (Neh 8,3). Rav Chisda řekl: V nádvoří žen.

„A čte ‚Po smrti‘ a ‚Avšak desátého‘.“ Postav proti tomu: V Prorocích se přeskakuje, ale v Tóře se nepřeskakuje!

Abaje řekl: To není obtíž. Zde [smí přeskočit] tolik, aby tlumočník musel přestat, a zde jen tolik, aby tlumočník nemusel přestat.

Vždyť ale právě k tomu se učí: V Prorocích se přeskakuje, ale v Tóře se nepřeskakuje. A kolik se přeskakuje? Jen tolik, aby tlumočník nemusel přestat. Z toho plyne, že v Tóře vůbec ne!

Nýbrž Abaje řekl: To není obtíž: zde v rámci jednoho tématu, zde u dvou témat.

A tak učí baraita: V Tóře se přeskakuje v rámci jednoho tématu a v Prorocích i mezi dvěma tématy, a zde i zde jen tolik, aby tlumočník nemusel přestat.

A nepřeskakuje se od jednoho proroka k druhému, ale v [knize] Dvanácti proroků se přeskakuje, jen aby nepřeskočil od konce knihy k jejímu začátku.

„Pak svine Tóru a položí si ji do klína“ atd. A proč to všechno? Aby se nešířila pomluva o svitku Tóry.

„A ‚desátého‘ z knihy Numeri čte zpaměti.“ Ať svitek převine a přečte! Rav Huna bar Jehuda řekl, že Rav Šešet řekl: Protože se svitek Tóry před obcí nepřevíjí.

Ať přinesou jiný svitek Tóry a přečte [z něj]! Rav Huna bar Jehuda řekl: Kvůli pohaně prvního [svitku]. Reš Lakiš řekl: Protože se neříká zbytečné požehnání.

A obáváme se snad pohany? Vždyť rabi Jicchak Napcha řekl: Když novoluní tevetu připadne na Šabat, přinese tři svitky Tóry a čte jeden o tématu dne, jeden o novoluní a jeden o Chanuce!

Tři muži ze tří svitků – to není pohana; jeden muž ze dvou svitků – to je pohana.

„A říká nad ní osm požehnání“ atd. Učili naši rabíni: Za Tóru [se žehná] tak, jak se žehná v synagoze; za Službu, za díkůvzdání a za odpuštění viny podle jejich ustáleného znění; za Chrám zvlášť, za kohanim zvlášť, za Izrael zvlášť a za Jeruzalém zvlášť.

„A zbytek [je] modlitba.“ Učili naši rabíni: Zbytek je modlitba, prosba, plesání a žádost, neboť tvůj lid Izrael potřebuje spásu; a zakončí [slovy] „…jenž slyšíš modlitbu“. Od té chvíle si každý jednotlivě přinese svitek Tóry ze svého domu a čte z něj. A proč to všechno? Aby ukázal jeho nádheru veřejnosti.

MIŠNA: Oddíl [čtený] králem – jak [probíhá]? Na sklonku prvního svátečního dne Svátku [stánků], v osmém [roce], na sklonku sedmého [roku], mu udělají dřevěné pódium v Chrámovém nádvoří a on na něm sedí, neboť je řečeno: „Na konci sedmi let, v ustanovený čas…“ (Dt 31,10).

Synagogální služebník vezme svitek Tóry a dá jej představenému synagogy, představený synagogy jej dá segenovi, segen jej dá veleknězi, velekněz jej dá králi a král stojí, přijme a čte vsedě.

Král Agripa stál, přijal a četl vstoje, a mudrci ho chválili. A když došel k [verši] „nesmíš nad sebe ustanovit cizince“ (Dt 17,15), vytryskly mu z očí slzy. Řekli mu: Neboj se, Agripo, jsi náš bratr, jsi náš bratr!

A čte od začátku „Toto jsou slova“ (Dt 1,1) až po „Slyš“ (Dt 6,4), a „Slyš“, „Bude-li tomu tak, že budete poslouchat“, „Odvádět desátek budeš“, „Když dokončíš odvádění desátku“, oddíl o králi a požehnání a kletby, až dokončí celý oddíl.

Požehnání, která říká velekněz, ta říká i král, jen místo odpuštění viny říká [požehnání] za poutní svátky.

GEMARA: „V osmém“ – napadlo by tě [v osmém roce]? Řekni: v osmém [roce sedmiletého cyklu, tedy na začátku dalšího].

A k čemu jsou mi všechny ty [výrazy ve verši]?

Jsou nutné. Kdyby Milosrdný napsal jen „na konci“, řekl bych: ať se počítá od nynějška, i když to nepřipadne na rok odpočinku. Proto Milosrdný napsal „rok odpočinku“.

A kdyby Milosrdný napsal „rok odpočinku“, řekl bych: na konci roku odpočinku. Proto Milosrdný napsal „v ustanovený čas“.

A kdyby napsal „v ustanovený čas“, řekl bych: od počátku roku. Proto Milosrdný napsal „o Svátku stánků“.

A kdyby Milosrdný napsal „o Svátku stánků“, řekl bych: třeba i poslední sváteční den. Proto Milosrdný napsal „když přijde celý Izrael“ –