Rabíni učili: Stalo se s rabim Eliezerem, že trávil Šabat v Horní Galileji, a zeptali se ho na třicet halach o zákonech suky. O dvanácti jim řekl: Slyšel jsem [je]; o osmnácti jim řekl: Neslyšel jsem [je]. Rabi Josi, syn rabiho Jehudy, říká: Naopak: o osmnácti jim řekl: Slyšel jsem; o dvanácti jim řekl: Neslyšel jsem.
ת"ר מעשה ברבי אליעזר ששבת בגליל העליון ושאלוהו שלשים הלכות בהלכות סוכה שתים עשרה אמר להם שמעתי שמונה עשר אמר להם לא שמעתי ר' יוסי בר' יהודה אומר חילוף הדברים שמונה עשר אמר להם שמעתי שתים עשרה אמר להם לא שמעתי
Řekli mu: Všechna tvá slova jsou jen z doslechu? Odpověděl jim: Nutíte mě říci něco, co jsem neslyšel od svých učitelů. Nikdy mě nikdo v učebně nepředešel, nikdy jsem v učebně nespal, ani pravidelným spánkem, ani krátkým, nikdy jsem nenechal nikoho v učebně a neodešel, nikdy jsem nevedl všední hovory a nikdy jsem neřekl nic, co jsem neslyšel z úst svého učitele.
אמרו לו כל דבריך אינן אלא מפי השמועה אמר להם הזקקתוני לומר דבר שלא שמעתי מפי רבותי מימי לא קדמני אדם בבית המדרש ולא ישנתי בבית המדרש לא שינת קבע ולא שינת עראי ולא הנחתי אדם בבית המדרש ויצאתי ולא שחתי שיחת חולין ולא אמרתי דבר שלא שמעתי מפי רבי מעולם
O Rabanu Jochananu ben Zakajovi se vyprávělo: Nikdy ve svém životě nevedl všední hovory, neušel čtyři lokte bez Tóry a bez tefilin, nikdy ho nikdo v učebně nepředešel, nikdy v učebně nespal, ani pravidelným spánkem, ani krátkým, nikdy nerozjímal [o Tóře] v nečistých uličkách, nikdy nenechal nikoho v učebně a neodešel, nikdy ho nikdo nezastihl, jak sedí mlčky, nýbrž [vždy] seděl a studoval, nikdo jiný než on sám neotvíral dveře jeho žákům, nikdy neřekl nic, co neslyšel z úst svého učitele, a nikdy neřekl „nastal čas odejít z učebny“, kromě předvečerů Pesachu a předvečerů Dne smíření. A tak se po něm choval i rabi Eliezer, jeho žák.
אמרו עליו על רבן יוחנן בן זכאי מימיו לא שח שיחת חולין ולא הלך ד' אמות בלא תורה ובלא תפילין ולא קדמו אדם בבית המדרש ולא ישן בבית המדרש לא שינת קבע ולא שינת עראי ולא הרהר במבואות המטונפות ולא הניח אדם בבית המדרש ויצא ולא מצאו אדם יושב ודומם אלא יושב ושונה ולא פתח אדם דלת לתלמידיו אלא הוא בעצמו ולא אמר דבר שלא שמע מפי רבו מעולם ולא אמר הגיע עת לעמוד מבית המדרש חוץ מערבי פסחים וערבי יום הכפורים וכן היה ר' אליעזר תלמידו נוהג אחריו
Rabíni učili: Osmdesát žáků měl Hilel Starší. Třicet z nich bylo hodno, aby na nich spočinula Šechina jako na Mojžíši, našem učiteli, a třicet z nich bylo hodno, aby se kvůli nim zastavilo slunce jako kvůli Jozuovi, synu Nunovu, [a] dvacet [bylo] průměrných. Největší ze všech byl Jonatan ben Uziel, nejmenší ze všech Raban Jochanan ben Zakaj.
תנו רבנן שמונים תלמידים היו לו להלל הזקן שלשים מהן ראוים שתשרה עליהן שכינה כמשה רבינו ושלשים מהן ראוים שתעמוד להם חמה כיהושע בן נון עשרים בינונים גדול שבכולן יונתן בן עוזיאל קטן שבכולן רבן יוחנן בן זכאי
O Rabanu Jochananu ben Zakajovi se vyprávělo, že neopomenul Písmo ani Mišnu, gemaru, halachy a agady, jemnosti Tóry a jemnosti učenců, závěry a minori ad maius a gezerot šavot, astronomické výpočty a gematrie, řeč služebných andělů, řeč démonů a řeč palem, bajky pradláků a bajky o liškách, věc velkou i věc malou.
אמרו עליו על רבן יוחנן בן זכאי שלא הניח מקרא ומשנה גמרא הלכות ואגדות דקדוקי תורה ודקדוקי סופרים קלים וחמורים וגזרות שוות תקופות וגימטריאות שיחת מלאכי השרת ושיחת שדים ושיחת דקלים משלות כובסין משלות שועלים דבר גדול ודבר קטן
„Věc velká“ je dílo Vozu [Merkava], „věc malá“ jsou rozpravy Abajeho a Ravy. [To vše], aby se naplnilo, co je řečeno: „Abych odkázal svým milujícím majetek a naplnil jejich pokladnice“ (Př 8,21). A jestliže nejmenší ze všech byl takový, oč více největší ze všech! O Jonatanu ben Uzielovi se vyprávělo, že když seděl a zabýval se Tórou, každý pták, který nad ním přelétl, byl ihned spálen.
דבר גדול מעשה מרכבה דבר קטן הויות דאביי ורבא לקיים מה שנאמר (משלי ח, כא) להנחיל אוהבי יש ואוצרותיהם אמלא וכי מאחר שקטן שבכולן כך גדול שבכולן על אחת כמה וכמה אמרו עליו על יונתן בן עוזיאל בשעה שיושב ועוסק בתורה כל עוף שפורח עליו מיד נשרף:
MIŠNA: Kdo měl hlavu a většinu [těla] v suce a svůj stůl uvnitř domu, Bejt Šamaj[to] prohlašují za neplatné a Bejt Hilel za platné. Bejt Hilel řekli Bejt Šamaj: Nestalo se snad, že starší Bejt Šamaj a starší Bejt Hilel šli navštívit rabiho Jochanana ben ha-Choranit a zastihli ho, jak sedí s hlavou a většinou [těla] v suce a svým stolem uvnitř domu, a nic mu neřekli? Bejt Šamaj jim odpověděli: [Chcete] odtamtud důkaz? Vždyť i oni mu řekli: Jestliže ses takto choval, nikdy ve svém životě jsi nesplnil přikázání suky!
מתני׳ מי שהיה ראשו ורובו בסוכה ושולחנו בתוך הבית ב"ש פוסלין וב"ה מכשירין אמרו להם ב"ה לב"ש לא כך היה מעשה שהלכו זקני ב"ש וזקני ב"ה לבקר את רבי יוחנן בן החורנית ומצאוהו שהיה יושב ראשו ורובו בסוכה ושולחנו בתוך הבית ולא אמרו לו דבר אמרו להם ב"ש משם ראיה אף הם אמרו לו אם כן היית נוהג לא קיימת מצות סוכה מימיך
Ženy, otroci a nezletilí jsou od suky osvobozeni. Nezletilý, který nepotřebuje svou matku, je povinen [pobývat] v suce. Stalo se, že snacha Šamaje Staršího porodila, a on odstranil hliněnou vrstvu [stropu] a položil sechach nad postel kvůli dítěti.
נשים ועבדים וקטנים פטורין מן הסוכה קטן שאינו צריך לאמו חייב בסוכה מעשה וילדה כלתו של שמאי הזקן ופיחת את המעזיבה וסיכך על גבי המטה בשביל קטן:
GEMARA: Odkud to [víme]? Neboť rabíni učili: „Domorodec“ — to je domorodec; „ten domorodec“ (Lv 23,42) — k vyloučení žen; „všichni“ — k zahrnutí nezletilých.
גמ׳ מה"מ דת"ר אזרח זה אזרח (ויקרא כג, מב) האזרח להוציא את הנשים כל לרבות את הקטנים
Pán řekl: „Ten domorodec — k vyloučení žen.“ To má znamenat, že „domorodec“ označuje jak ženy, tak muže? Vždyť bylo učeno: „Ten domorodec“ — k zahrnutí domorodých žen, které jsou povinny postem [o Dni smíření]. Z toho plyne, že „domorodec“ označuje muže! Raba řekl: Jsou to tradované halachy, a mudrci je jen opřeli o verše.
אמר מר האזרח להוציא את הנשים למימרא דאזרח בין נשים בין גברי משמע והתניא האזרח לרבות את הנשים האזרחיות שחייבות בעינוי אלמא אזרח גברי משמע אמר רבה הלכתא נינהו ואסמכינהו רבנן אקראי
Který je verš a která halacha? A dále, k čemu potřebuji verš, k čemu potřebuji halachu? Vždyť suka je časově vázané přikázání [k činu], a od všech časově vázaných přikázání [k činu] jsou ženy osvobozeny!
הי קרא והי הלכתא ותו קרא למה לי הלכתא למה לי הא סוכה מצות עשה שהזמן גרמא וכל מצות עשה שהזמן גרמא נשים פטורות
A Den smíření se odvozuje z [výroku]Rava Jehudy, že Rav řekl. Neboť Rav Jehuda řekl, že Rav řekl, a tak se učilo i ve škole rabiho Jišmaela: Písmo říká: „Muž nebo žena“ (Nu 5,6) —
יום הכפורים מדרב יהודה אמר רב נפקא דאמר רב יהודה אמר רב וכן תנא דבי רבי ישמעאל אמר קרא (במדבר ה, ו) איש או אשה
Originál: Sukkah 28a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.