Suka 28a סוכה

Tam ji [ke stavbě] nepřipojí natrvalo, ale zde, kde ji natrvalo nepřipojí, ne.

Rabíni učili: Stalo se s rabim Eliezerem, že trávil Šabat v Horní Galileji, a zeptali se ho na třicet halach o zákonech suky. O dvanácti jim řekl: Slyšel jsem [je]; o osmnácti jim řekl: Neslyšel jsem [je]. Rabi Josi, syn rabiho Jehudy, říká: Naopak: o osmnácti jim řekl: Slyšel jsem; o dvanácti jim řekl: Neslyšel jsem.

Řekli mu: Všechna tvá slova jsou jen z doslechu? Odpověděl jim: Nutíte mě říci něco, co jsem neslyšel od svých učitelů. Nikdy mě nikdo v učebně nepředešel, nikdy jsem v učebně nespal, ani pravidelným spánkem, ani krátkým, nikdy jsem nenechal nikoho v učebně a neodešel, nikdy jsem nevedl všední hovory a nikdy jsem neřekl nic, co jsem neslyšel z úst svého učitele.

O Rabanu Jochananu ben Zakajovi se vyprávělo: Nikdy ve svém životě nevedl všední hovory, neušel čtyři lokte bez Tóry a bez tefilin, nikdy ho nikdo v učebně nepředešel, nikdy v učebně nespal, ani pravidelným spánkem, ani krátkým, nikdy nerozjímal [o Tóře] v nečistých uličkách, nikdy nenechal nikoho v učebně a neodešel, nikdy ho nikdo nezastihl, jak sedí mlčky, nýbrž [vždy] seděl a studoval, nikdo jiný než on sám neotvíral dveře jeho žákům, nikdy neřekl nic, co neslyšel z úst svého učitele, a nikdy neřekl „nastal čas odejít z učebny“, kromě předvečerů Pesachu a předvečerů Dne smíření. A tak se po něm choval i rabi Eliezer, jeho žák.

Rabíni učili: Osmdesát žáků měl Hilel Starší. Třicet z nich bylo hodno, aby na nich spočinula Šechina jako na Mojžíši, našem učiteli, a třicet z nich bylo hodno, aby se kvůli nim zastavilo slunce jako kvůli Jozuovi, synu Nunovu, [a] dvacet [bylo] průměrných. Největší ze všech byl Jonatan ben Uziel, nejmenší ze všech Raban Jochanan ben Zakaj.

O Rabanu Jochananu ben Zakajovi se vyprávělo, že neopomenul Písmo ani Mišnu, gemaru, halachy a agady, jemnosti Tóry a jemnosti učenců, závěry a minori ad maius a gezerot šavot, astronomické výpočty a gematrie, řeč služebných andělů, řeč démonů a řeč palem, bajky pradláků a bajky o liškách, věc velkou i věc malou.

„Věc velká“ je dílo Vozu [Merkava], „věc malá“ jsou rozpravy Abajeho a Ravy. [To vše], aby se naplnilo, co je řečeno: „Abych odkázal svým milujícím majetek a naplnil jejich pokladnice“ (Př 8,21). A jestliže nejmenší ze všech byl takový, oč více největší ze všech! O Jonatanu ben Uzielovi se vyprávělo, že když seděl a zabýval se Tórou, každý pták, který nad ním přelétl, byl ihned spálen.

MIŠNA: Kdo měl hlavu a většinu [těla] v suce a svůj stůl uvnitř domu, Bejt Šamaj [to] prohlašují za neplatné a Bejt Hilel za platné. Bejt Hilel řekli Bejt Šamaj: Nestalo se snad, že starší Bejt Šamaj a starší Bejt Hilel šli navštívit rabiho Jochanana ben ha-Choranit a zastihli ho, jak sedí s hlavou a většinou [těla] v suce a svým stolem uvnitř domu, a nic mu neřekli? Bejt Šamaj jim odpověděli: [Chcete] odtamtud důkaz? Vždyť i oni mu řekli: Jestliže ses takto choval, nikdy ve svém životě jsi nesplnil přikázání suky!

Ženy, otroci a nezletilí jsou od suky osvobozeni. Nezletilý, který nepotřebuje svou matku, je povinen [pobývat] v suce. Stalo se, že snacha Šamaje Staršího porodila, a on odstranil hliněnou vrstvu [stropu] a položil sechach nad postel kvůli dítěti.

GEMARA: Odkud to [víme]? Neboť rabíni učili: „Domorodec“ — to je domorodec; „ten domorodec“ (Lv 23,42) — k vyloučení žen; „všichni“ — k zahrnutí nezletilých.

Pán řekl: „Ten domorodec — k vyloučení žen.“ To má znamenat, že „domorodec“ označuje jak ženy, tak muže? Vždyť bylo učeno: „Ten domorodec“ — k zahrnutí domorodých žen, které jsou povinny postem [o Dni smíření]. Z toho plyne, že „domorodec“ označuje muže! Raba řekl: Jsou to tradované halachy, a mudrci je jen opřeli o verše.

Který je verš a která halacha? A dále, k čemu potřebuji verš, k čemu potřebuji halachu? Vždyť suka je časově vázané přikázání [k činu], a od všech časově vázaných přikázání [k činu] jsou ženy osvobozeny!

A Den smíření se odvozuje z [výroku] Rava Jehudy, že Rav řekl. Neboť Rav Jehuda řekl, že Rav řekl, a tak se učilo i ve škole rabiho Jišmaela: Písmo říká: „Muž nebo žena“ (Nu 5,6) —