Suka 27b סוכה

Nepřechází se ze suky do suky a nestaví se suka během polosvátečních dnů. A mudrci říkají: Přechází se ze suky do suky a staví se suka během polosvátečních dnů. A shodují se, že spadne-li, postaví ji znovu během polosvátečních dnů.

Jaký je důvod rabiho Eliezera? Písmo říká: „Svátek stánků budeš slavit sedm dní“ (Dt 16,13) — udělej suku, která se hodí na sedm [dní]. A mudrci? Milosrdný míní takto: Udělej suku o svátku.

„A shodují se, že spadne-li, postaví ji znovu během polosvátečních dnů.“ To je přece zřejmé! Mohl bys říci: Tato je jiná a není na sedm [dní]; proto nás to učí.

Bylo učeno: Rabi Eliezer říká: Jako člověk nesplní svou povinnost první sváteční den svátku lulavem svého druha, neboť je psáno: „Vezmete si první den plod krásného stromu, palmové ratolesti“ (Lv 23,40) — ze svého, tak člověk nesplní svou povinnost v suce svého druha, neboť je psáno: „Svátek stánků budeš slavit sedm dní“ (Dt 16,13) — ze svého.

A mudrci říkají: Ačkoli řekli, že člověk nesplní svou povinnost první sváteční den lulavem svého druha, splní však svou povinnost v suce svého druha, neboť je psáno: „Všichni domorodci v Izraeli budou bydlet ve stáncích“ (Lv 23,42) — to učí, že všichni Izraelité mohou bydlet v jedné suce.

A co mudrci vykládají z toho „ti“ [lecha]? Potřebují to k vyloučení ukradené [suky]; ale vypůjčená — je psáno „všichni domorodci“.

A co dělá rabi Eliezer s tím „všichni domorodci“? Potřebuje to pro konvertitu, který konvertoval mezitím, a pro nezletilého, který mezitím dospěl. A mudrci? Protože řekli, že se staví suka během polosvátečních dnů, verš [pro tyto případy] nepotřebují.

Rabíni učili: Stalo se s rabim Elajem, že šel o svátku pozdravit svého učitele rabiho Eliezera do Lodu. Ten mu řekl: Elaji, nejsi z těch, kdo o svátku odpočívají. Neboť rabi Eliezer říkal: Chválím lenochy, kteří o svátku nevycházejí ze svých domů, neboť je psáno: „A budeš se radovat ty i tvůj dům“ (Dt 14,26).

Je tomu tak? Vždyť rabi Jicchak řekl: Odkud [víme], že je člověk povinen pozdravit svého učitele o svátku? Neboť je řečeno: „Proč k němu dnes jdeš? Není novoluní ani Šabat“ (2Kr 4,23) — z toho plyne, že o novoluní a Šabatu je člověk povinen pozdravit svého učitele! To není obtíž: toto je, když jde a vrátí se týž den; toto, když jde a nevrátí se týž den.

Rabíni učili: Stalo se s rabim Eliezerem, že trávil Šabat v Horní Galileji v suce Jochanana, syna rabiho Elaje, v Césareji, a někteří říkají v Césarionu. Slunce dosáhlo do suky. [Jochanan] mu řekl: Smím přes ni rozprostřít plachtu? Odpověděl mu: Není žádného kmene v Izraeli, z něhož by nevzešel soudce.

Slunce dosáhlo do poloviny suky. Řekl mu: Smím přes ni rozprostřít plachtu? Odpověděl mu: Není žádného kmene v Izraeli, z něhož by nevyšli proroci; kmeny Juda a Benjamín ustanovovaly krále podle slova proroků. Slunce dosáhlo k nohám rabiho Eliezera. Jochanan vzal plachtu a rozprostřel ji přes ni. Rabi Eliezer si přehodil plášť dozadu a odešel. Ne proto, že by se vyhýbal [odpovědi], nýbrž protože nikdy neřekl nic, co neslyšel z úst svého učitele.

Jak to mohl udělat? Vždyť rabi Eliezer řekl: Nepřechází se ze suky do suky! Byl to jiný svátek.

Vždyť ale rabi Eliezer řekl: Chválím lenochy, kteří o svátku nevycházejí ze svých domů! Byl to [obyčejný] Šabat.

A ať to [Jochanan] rozhodne z jeho vlastního [učení]! Neboť jsme se učili: Ucpávka okna — rabi Eliezer říká: Je-li přivázaná a visí, smí se jí [okno] ucpat, a pokud ne, nesmí se jí ucpat. A mudrci říkají: Ať tak či onak, smí se jí ucpat.