2. Královská 4 v talmudu

„I řekla svému muži: Hle, prosím, poznala jsem, že je to svatý muž Boží“ (2Kr 4,9)

„Který k nám stále zachází“ (2Kr 4,9)

… zakázaných příbuzných k oddílu o svatosti? Aby tě naučilo, že každý, kdo se oddělí od zakázaných příbuzných, se nazývá svatým. Neboť tak říká Šunemitka svému muži: „Hle, vím, že je to svatý Boží muž“ (2Kr 4,9)

A nevázanost v pohlavních věcech: Neboť Šunemka říká svému muži: „Hle, vím, že je to svatý muž Boží, který k nám stále zachází“ (2Kr 4,9)

„Udělejme, prosím, malou horní komnatu se zdí“ (2Kr 4,10)

„A postavme mu tam lůžko, stůl, stolici a svícen“ (2Kr 4,10)

… jako by se modlili v Chrámu. Moji otcové, kteří ti vzdali všechnu tuto chválu, tím spíše! Rabi Šmuel bar Nachman řekl: Ke zdi Šunemitky pozvedl oči, jak je řečeno: „Udělejme malou horní komoru se zdí“ (2Kr 4,10)

Rabi Šmuel bar Nachman řekl: Pozvedl oči ke zdi Šunemky: „Udělejme malou horní zděnou komoru a dejme mu tam lůžko, stůl, židli a svícen“ (2Kr 4,10)

… Jednoho dne vyšel ke svému otci k žencům. Řekl svému otci: Má hlava, má hlava! A on řekl sluhovi: Odnes ho k jeho matce. Odnesl ho a přivedl ho k jeho matce; seděl jí na kolenou až do poledne a zemřel“ (2Kr 4,18–20)

A rabi Jicchak řekl: Člověk je povinen navštívit svého učitele o svátku, neboť je řečeno: „Proč k němu dnes jdeš? Není novoluní ani sobota“ (2Kr 4,23)

Je tomu tak? Vždyť rabi Jicchak řekl: Odkud [víme], že je člověk povinen pozdravit svého učitele o svátku? Neboť je řečeno: „Proč k němu dnes jdeš? Není novoluní ani Šabat“ (2Kr 4,23)

„Je svatý“ – řekl rabi Josi bar Chanina: On je svatý, ale jeho sluha svatý není, jak je řečeno: „I přistoupil Gechazi, aby ji odstrčil“ (2Kr 4,27)

… Že nikdy v životě neviděl kapku semene. Služebná rabiho Šmuele bar Rav Jicchaka řekla: Nikdy v životě jsem na šatech svého pána neviděla nic špatného. Je psáno: „Gechazi přistoupil, aby ji odstrčil“ (2Kr 4,27)

… jeho šatech kapku semene. Služka rabiho Šmuela bar Rav Jicchaka řekla: Já jsem prala šaty svého pána; nikdy jsem na šatech svého pána neviděla nic zlého. Je psáno: „Gechazi přistoupil, aby ji odstrčil“ (2Kr 4,27)

… Spravedliví v budoucnu oživí mrtvé, neboť je řečeno: „Opět budou sedět starci a stařeny na náměstích Jeruzaléma, každý s holí v ruce pro množství dnů“ (Za 8,4), a je psáno: „A polož mou hůl na tvář chlapce“ (2Kr 4,29)

A neuznával vzkříšení mrtvých: Shledáš, že když Elíša přišel oživit syna Šunemky, řekl mu: „Vezmi mou hůl do ruky a jdi. Potkáš-li někoho, nepozdravuj ho, a pozdraví-li tě někdo, neodpovídej mu“ (2Kr 4,29)

Namítl Rav Nachman bar Jicchak: Pak tedy u Elkany, kde je psáno „a Elkana šel za svou ženou“, a u Elíši, kde je psáno: „I vstal a šel za ní“ (2Kr 4,30)

Rav Nachman bar Jicchak to napadl: Je-li tomu tak, pak u Elkany, o němž je psáno: „A Elkana šel za svou ženou“, také tak? A u Elíši, o němž je psáno: „vstal a šel za ní“ (2Kr 4,30)

řeřicha, portulák, vejce a rukola. „A jeden vyšel na pole, aby nasbíral orot“ (2Kr 4,39)

… však mistr [dar] přijme, aby se mistr nepřipravil o přinášení prvotin. Neboť je učeno: „Přišel muž z Baal Šališy a přinesl muži Božímu chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a čerstvé zrní ve svém vaku“ (2Kr 4,42)

Učí se: Rabi říká: „Přišel muž z Baal Šališa a přinesl muži Božímu chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů“ atd. (2Kr 4,42)

… dozrávaly rychleji než v Baal Šališa; a přesto [tehdy] uzrál jen jeden druh. Snad bys řekl: pšenice? Proto Písmo praví: „ječných“. Snad bys řekl: [bylo to] před omerem? Proto Písmo praví: „Dej lidu, ať jedí“ (2Kr 4,42)

… (rach u-mal). A tak se říká: „Jeden muž přišel z Baal Šališy a přinesl muži Božímu chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a čerstvé zrní (karmel) ve svém vaku (be-ciklono). I řekl: Dej lidu, ať jedí“ (2Kr 4,42)

Rabi Meir říkával: Hle, stojí psáno: „Přišel muž z Baal-Šališy a přinesl muži Božímu chléb z prvotin“ atd. (2Kr 4,42)

Rabi Meir říkával: Praví se: „Z Baal-Šališy přišel muž a přinesl muži Božímu chléb z prvotin, dvacet bochníků“ atd. (2Kr 4,42)

A z čeho [víme], že tolik zůstávalo? Neboť je psáno: „Jeho sluha řekl: Jak to mám předložit sto mužům?“ (2Kr 4,43)