Joma 18b יומא

řeřicha, portulák, vejce a rukola. „A jeden vyšel na pole, aby nasbíral orot“ (2Kr 4,39) – bylo učeno jménem rabiho Meira: To je rukola. Řekl rabi Jochanan: Proč se nazývají orot? Protože osvěcují oči. Řekl Rav Huna: Rukolu, může-li ji [člověk] jíst, ať ji jí, a ne-li, ať si ji přiloží na oči. Řekl Rav Papa: [Jde] o egyptskou rukolu.

Řekl Rav Gidel, řekl Rav: Host ať nejí vejce a ať nespí v plášti hospodáře. Rav, když přišel do Daršiše, dával vyhlásit: Která [chce být mou ženou] na [několik] dní? Rav Nachman, když přišel do Šechancivu, dával vyhlásit: Která [chce být mou ženou] na [několik] dní?

Ale vždyť bylo učeno: Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Ať si člověk nevezme ženu v jedné zemi a nejde si vzít [další] ženu v jiné zemi, aby se [jejich děti] nespojily jedno s druhým, a nestalo se, že si bratr vezme sestru, a celý svět se [tak] naplní mamzery; a o tom je řečeno: „A země se naplní nemravností“ (Lv 19,29). – Řekli: U mudrců [je to známo, o nich] jde zvěst.

Ale vždyť řekl Rava: Byla-li [žena] požádána o sňatek a svolila, musí počkat sedm čistých dní? – Mudrci jim to oznamovali předem; posílali napřed posla.

A chceš-li, řekni: [Ženy] s nimi jen pobývaly o samotě, protože není srovnatelný ten, kdo má chléb v košíku, s tím, kdo nemá chléb v košíku.

MIŠNA: Starší soudu ho předali starším kněžstva a vyvedli ho nahoru do síně rodu Avtinas, zapřísáhli ho, rozloučili se a odešli. A řekli mu: Můj pane, veleknězi, my jsme vyslanci soudu a ty jsi naším vyslancem a vyslancem soudu. Zapřísaháme tě při Tom, jenž dal přebývat svému Jménu v tomto Domě, abys nezměnil nic ze všeho, co jsme ti řekli. On se odvrátil a plakal, a oni se odvrátili a plakali.

Byl-li učenec, vykládal; ne-li, vykládali před ním učedníci mudrců. Byl-li zvyklý číst [Písmo], četl; ne-li, četli před ním. A z čeho před ním četli? Z Jóba, z Ezdráše a z Letopisů. Zecharja ben Kevutal říká: Mnohokrát jsem před ním četl z Daniela.