Taanit 14b תענית

Vyhlásil třináct půstů, a nebyli vyslyšeni. Zamýšlel vyhlásit další. Řekl mu rabi Ami: Vždyť řekli: Pospolitost se nemá zatěžovat nadmíru.

Řekl rabi Aba, syn rabiho Chiji bar Aby: Rabi Ami jednal jen podle sebe. Nýbrž takto řekl rabi Chija bar Aba, řekl rabi Jochanan: To se učilo jen o deštích, ale kvůli ostatním druhům pohrom se postí dál, dokud nejsou vyslyšeni z nebes. Tak se také učí: Když řekli tři a když řekli sedm, řekli to jen o deštích, ale kvůli ostatním druhům pohrom se postí dál, dokud nejsou vyslyšeni.

Řekněme, že je to vyvrácení rabiho Amiho? Rabi Ami ti řekne: Je to spor tanaitů, neboť se učí: Nevyhlašuje se pospolitosti více než třináct půstů, protože pospolitost se nemá zatěžovat nadmíru – slova Rabiho. Raban Šimon ben Gamliel říká: Ne z tohoto důvodu, nýbrž proto, že již uplynula doba podzimních dešťů.

Obyvatelé Ninive poslali Rabimu [otázku]: Lidé jako my, kteří potřebujeme déšť i v období tamuzu – co máme dělat? Jsme jako jednotlivci, nebo jako mnozí? Jsme-li jako jednotlivci, [prosíme] v „Který slyšíš modlitbu“; jsme-li jako mnozí, v požehnání let. Vzkázal jim: Jste jako jednotlivci, a [proste] v „Který slyšíš modlitbu“.

Namítají: Řekl rabi Jehuda: Kdy [to platí]? V době, kdy jsou roky v řádném stavu a Izrael přebývá na své půdě; ale v této době vše podle let, vše podle míst, vše podle času. Řekl mu: Baraitou útočíš na Rabiho? Rabi je tana a může se lišit.

Co tedy platí? Rav Nachman řekl: V požehnání let. Rav Šešet řekl: V „Který slyšíš modlitbu“. A halacha: V „Který slyšíš modlitbu“.

„V pondělí [obchody] přivírají za soumraku a ve čtvrtek [jsou otevřeny] celý den kvůli úctě k Šabatu.“ Byla jim položena otázka: Jak to učí? V pondělí přivírají za soumraku a ve čtvrtek [jsou otevřeny] celý den kvůli úctě k Šabatu? Nebo snad: v pondělí přivírají a ve čtvrtek otevírají celý den?

Pojď a slyš, neboť se učí: V pondělí přivírají až do večera a ve čtvrtek otevírají celý den kvůli úctě k Šabatu. Měl-li [obchodník] dva vchody, jeden otevře a druhý zavře. Měl-li pult naproti svému vchodu, otevírá obvyklým způsobem a nemusí se obávat.

„Když tyto [půsty] minuly a nebyli vyslyšeni, omezují obchod, stavění a sázení.“ Učilo se: Stavění – stavění pro radost; sázení – sázení pro radost. Co je stavění pro radost? To když někdo staví svatební dům pro svého syna. Co je sázení pro radost? To když někdo sází královský okrasný sad.

„A pozdravy.“ Učili naši mistři: Mezi učenci se pozdravy nekonají; prostým lidem, kteří zdraví, odpovídají tlumeným hlasem a se zachmuřenou tváří. A zahalí se a sedí jako truchlící a jako vyobcovaní, jako lidé, které Všudypřítomný pokáral, dokud se nad nimi nesmilují z nebes.

Řekl rabi Elazar: Významný člověk nesmí padnout na tvář, leda by si byl jist, že bude vyslyšen jako Jehošua bin Nun, neboť je řečeno: „I řekl Hospodin Jehošuovi: Vstaň! Proč padáš na tvář?“ (Joz 7,10).

A řekl rabi Elazar: Významný člověk nesmí opásat se pytlovinou, leda by si byl jist, že bude vyslyšen jako Joram, syn Achabův, neboť je řečeno: „Když král uslyšel slova té ženy, roztrhl svůj oděv – a šel po hradbách – a lid uviděl, a hle, pytlovina na jeho těle…“ (2Kr 6,30).

A řekl rabi Elazar: Ne všichni [se projevují] roztržením [oděvu] a ne všichni padnutím [na tvář]. Mojžíš a Aharon padnutím, Jehošua a Kalev roztržením. Mojžíš a Aharon padnutím, neboť je psáno: „I padli Mojžíš a Aharon na své tváře“ (Nu 14,5); Jehošua a Kalev roztržením, neboť je psáno: „A Jehošua bin Nun a Kalev ben Jefune roztrhli svá roucha“ (Nu 14,6).

Namítl rabi Zejra, a někteří říkají rabi Šmuel bar Nachmani: Kdyby bylo psáno „Jehošua“, bylo by to, jak říkáš; nyní však, když je psáno „A Jehošua“, učinil to i ono.

A řekl rabi Elazar: Ne všichni [projevují úctu] povstáním a ne všichni poklonou. Králové povstáním a knížata poklonou. Králové povstáním, neboť je psáno: „Tak praví Hospodin, Vykupitel Izraele, jeho Svatý,