Taanit 30b תענית

mezi pec a kamna, jedl a zapíjel to džbánem vody, a byl jako ten, jehož mrtvý leží před ním.

Tam jsme se učili: Kde je zvykem pracovat na Devátého ava, pracuje se; kde je zvykem nepracovat, nepracuje se; a všude učenci zahálejí. Raban Šimon ben Gamliel říká: Vždy ať se každý člověk chová jako učenec. Bylo učeno také takto: Raban Šimon ben Gamliel říká: Vždy ať se člověk chová jako učenec, aby se postil [a cítil trápení].

Bylo učeno jinde: Raban Šimon ben Gamliel říká: Kdo jí a pije na Devátého ava, je jako by jedl a pil na Den smíření. Rabi Akiva říká: Kdo pracuje na Devátého ava, nikdy neuvidí znamení požehnání.

A mudrci říkají: Kdo pracuje na Devátého ava a netruchlí nad Jeruzalémem, neuvidí jeho radost, jak je řečeno: „Radujte se s Jeruzalémem a jásejte nad ním všichni, kdo jej milujete; veselte se s ním veselím všichni, kdo nad ním truchlíte“ (Iz 66,10). Odtud řekli: Každý, kdo truchlí nad Jeruzalémem, bude hoden a uvidí jeho radost; a kdo netruchlí nad Jeruzalémem, neuvidí jeho radost. Bylo učeno také takto: Kdo jí maso a pije víno na Devátého ava, o tom praví Písmo: „A jejich viny byly na jejich kostech“ (Ez 32,27).

„Rabi Jehuda zavazuje k převrácení lůžka, ale mudrci s ním nesouhlasili.“ Bylo učeno: Řekli rabimu Jehudovi: Podle tvých slov, co bude s těhotnými a kojícími? Řekl jim: I já jsem to řekl jen o tom, kdo může.

Bylo učeno také takto: Rabi Jehuda souhlasí s mudrci v případě toho, kdo nemůže, a mudrci souhlasí s rabim Jehudou v případě toho, kdo může. Jaký je tedy mezi nimi rozdíl? Rozdíl je mezi nimi ohledně ostatních lůžek.

Jak bylo učeno: Když řekli, [že je třeba] převrátit lůžko, nepřevrací jen své lůžko, ale převrací všechna lůžka. Řekl Rava: Halacha je podle našeho tanaity: „ale mudrci s ním nesouhlasili“ – vůbec.

„Řekl Raban Šimon ben Gamliel: Nebylo pro Izrael svátků jako patnáctý av a Den smíření.“ Dobře, Den smíření – protože je v něm odpuštění a prominutí; je to den, kdy byly dány poslední desky.

Ale co je patnáctý av? Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Den, kdy bylo kmenům dovoleno vzájemně se ženit.

Co vykládali? „Toto je slovo, které Hospodin přikázal ohledně dcer Celofchadových“ atd. (Nu 36,6) – tato věc bude platit jen pro toto pokolení.

Řekl Rav Josef, řekl Rav Nachman: Den, kdy bylo kmeni Binjamín dovoleno vstoupit do shromáždění, jak je řečeno: „Muži Izraele přísahali v Micpě: Nikdo z nás nedá svou dceru Binjamínovi za ženu“ (Sd 21,1). Co vykládali? Řekl Rav: „Z nás“ – ale ne z našich synů.

Řekl Raba bar bar Chana, řekl rabi Jochanan: Den, kdy vymřeli ti, kdo měli zemřít na poušti. Neboť Mistr řekl: Dokud nevymřeli ti, kdo měli zemřít na poušti, nebyla k Mojžíšovi [přímá] řeč, jak je řečeno: „Když všichni bojovníci vymřeli… Hospodin ke mně promluvil“ (Dt 2,16–17) – ke mně byla řeč.

Ula řekl: Den, kdy Hošea, syn Elův, zrušil stráže, které rozestavil Jarobeam, syn Nevatův, na cestách, aby Izraelité nevystupovali [na pouť] o svátcích, a řekl: