Temura 21b תמורה

A přichází desátek a odvozuje se od prvorozeného? Copak odvozujeme posvěcené [věci] jednu od druhé? Vždyť rabi Jochanan řekl: V celé Tóře odvozujeme odvozené od odvozeného, kromě posvěcených [obětí], kde neodvozujeme odvozené od odvozeného!

Desátek je [věc] světská. – To je dobré podle toho, kdo říká, že se řídíme tím, co se odvozuje; ale podle toho, kdo říká, že se řídíme tím, od čeho se odvozuje, co lze říci? – Maso a krev jsou jedna věc.

Rabi Akiva říká: Mohl bych myslet, že člověk smí přivést prvorozené ze zahraničí do země [Izraele], když Chrám stojí, a přinést ho. Verš učí: „A budeš jíst před Hospodinem, svým Bohem, desátek svého obilí, svého moštu a svého oleje a prvorozená svého skotu a svého bravu“ (Dt 14,23) – z místa, odkud přinášíš desátek obilí, přinášíš prvorozené,

a z místa, odkud nepřinášíš desátek obilí, nepřinášíš prvorozené.

Ben Azaj říká: Mohl bych myslet, že člověk přinese druhý desátek a jí ho všude, odkud je vidět [Jeruzalém]. A je to úsudek: prvorozené vyžaduje přinesení na místo a desátek vyžaduje přinesení na místo; jako se prvorozené jí jen uvnitř hradeb, tak i desátek se jí jen uvnitř hradeb.

Co [platí] o prvorozeném – [to], že vyžaduje podání krve a obětních částí na oltář; řekneš [to] o desátku, který [to] nevyžaduje? Verš učí: „A budeš jíst před Hospodinem, svým Bohem, desátek svého obilí, svého moštu a svého oleje a prvorozená svého skotu a svého bravu“ – srovnává desátek s prvorozeným: jako se prvorozené jí jen uvnitř hradeb, tak i desátek se jí jen uvnitř hradeb.

Co mu dělalo potíž, že řekl „mohl bych myslet“? – Řekl jsi: Protože jsme učili [v mišně]: Mezi Šilem a Jeruzalémem není jiný rozdíl než ten, že v Šilu se jedí oběti nižší svatosti a druhý desátek všude, odkud je vidět, a v Jeruzalémě uvnitř hradeb,

(a tak) oběti nejvyšší svatosti uvnitř opon [nádvoří] – mohl bys říci, že [jako] v Šilu, [tak] i v Jeruzalémě přichází druhý desátek [ke snědení] všude, odkud je vidět. Učí nás [jinak].

Jiní říkají: Mohl bych myslet, že prvorozené, kterému uplynul jeho rok, je jako nezpůsobilé posvěcené [oběti] a stane se nezpůsobilým.

Verš učí: „desátek svého obilí, svého moštu a svého oleje“ – srovnává prvorozené s desátkem: jako se desátek nestává nezpůsobilým z jednoho roku do druhého, tak se ani prvorozené nestává nezpůsobilým z jednoho roku do druhého.

A rabíni, kteří [ten verš] vykládají k jinému důvodu – odkud mají [pravidlo] „z jednoho roku do druhého“? Vyvozují to z: „Před Hospodinem, svým Bohem, ho budeš jíst rok co rok“ (Dt 15,20) – to učí o prvorozeném, že se nestává nezpůsobilým z jednoho roku do druhého.

A Jiní – co vykládají z „Před Hospodinem, svým Bohem, ho budeš jíst rok co rok“? To je jim zapotřebí pro to, co je v baraitě: Jeden den z tohoto roku a jeden den z jiného roku – to učí o prvorozeném, že se jí dva dny a jednu noc.

A rabíni – odkud mají, že se jí dva dny a jednu noc? Verš říká: „Bude tvé jako hruď podávání“ (Nu 18,18).

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Elu kodašim“.

MIŠNA: Mládě oběti za hřích, náhrada oběti za hřích a oběť za hřích, jejíž majitelé zemřeli, se nechají zemřít. A [oběť za hřích], které uplynul její rok, a ta, která se ztratila a byla nalezena s vadou – jestliže [byla nalezena] poté, co majitelé dosáhli smíření, nechá se zemřít a nečiní náhradu;