Temura 25a תמורה

Proč na ně posvátnost nesestupuje? – Raban Šimon ben Gamliel zastává [názor], že mláďata posvěcených [zvířat] jsou posvěcena [až] svým vznikem [narozením]. Neboť kdyby tě napadlo, že jsou posvěcena [už] v lůně své matky – proč by na ně posvátnost nesestupovala? Vždyť je zachytila posvátnost jejich matky! Nýbrž z toho se nauč, že mláďata posvěcených [zvířat] jsou posvěcena svým vznikem.

A tento tanaita zastává [názor], že mláďata posvěcených [zvířat] jsou posvěcena v lůně své matky. Neboť rabíni učili: Kdyby bylo řečeno „prvorozené ať neposvěcuje“, řekl bych, že prvorozené ať neposvěcuje [k žádné jiné] posvátnosti. Verš učí: „Člověk ho [neposvětí]“ (Lv 27,26) – „ho“ neposvěcuješ, ale [jinak] člověk posvěcuje prvorozené k [jiné] posvátnosti.

A ještě bych řekl: On ať ho neposvěcuje, ale jiní ať ho posvěcují. Verš učí: „mezi dobytkem“ – zabýval jsem se dobytkem [ne lidmi].

Mohl bych myslet, že ho nesmí posvětit [ani] v lůně. Verš učí: „které se rodí jako prvorozené Hospodinu“ (Lv 27,26) – od chvíle, kdy se narodí jako prvorozené Hospodinu, ho neposvěcuješ, ale posvěcuješ ho v lůně.

Mohl bych myslet, že tak [je to] i u mláďat všech posvěcených [zvířat]. Verš učí: „Avšak“ – rozlišil. Z toho plyne, že zastává [názor], že mláďata posvěcených [zvířat] jsou posvěcena v lůně své matky.

Rav Amram řekl Ravu Šešetovi: Řekl-li o prvorozeném [v okamžiku], kdy vyšla jeho větší část: [Ať je] zápalnou obětí – je to zápalná oběť, nebo je to prvorozené?

Je to zápalná oběť, protože každý kousek, který vychází, je celopal? Nebo je to prvorozené, protože každý kousek, který vychází, je ve svém [stavu]?

Jiná verze: [Je to zápalná oběť], protože na ni posvátnost [ještě] sestupuje? Nebo snad je to prvorozené, protože jeho posvátnost je od lůna?

Odpověděl mu: Na co se ptáš? To je [totéž], nač se ptal Ilfa: Řekl-li o paběrkách [v okamžiku], kdy jejich větší část padá: Ať jsou opuštěným majetkem – jsou to paběrky, nebo opuštěný majetek?

Jsou to paběrky, protože jejich posvátnost je z rukou Nebes? Nebo snad je to opuštěný majetek, protože ho získávají chudí i bohatí?

A Abaje řekl: Nač se ptal? Slova mistra a slova žáka – čí slova se poslouchají? I zde: čí slova se poslouchají [– Boží]?

MIŠNA: Kdo řekne: Mládě tohoto [zvířete] [ať je] zápalnou obětí a ono samo pokojnou obětí – jeho slova platí. [Řekl-li:] Ono [ať je] pokojnou obětí a jeho mládě zápalnou obětí – to je mládě pokojné oběti; to jsou slova rabiho Meira.

Rabi Josi řekl: Jestliže to tak od počátku zamýšlel – protože není možné vyslovit dvě jména najednou – jeho slova platí. Ale jestliže poté, co řekl „toto [ať je] pokojnou obětí“, si to rozmyslel a řekl „jeho mládě zápalnou obětí“, to je mládě pokojné oběti.

GEMARA: Rabi Jochanan řekl: Oddělil-li březí [samici] jako oběť za hřích a porodila, chce-li, dosáhne smíření jí, chce-li, dosáhne smíření jejím mládětem.

Jaký je důvod? Rabi Jochanan zastává [názor], že vyhradil-li si ho, je vyhrazeno,

[protože] plod není stehnem své matky; takže je to jako ten, kdo oddělí dvě oběti za hřích jako zajištění: chce-li, dosáhne smíření jednou, chce-li, dosáhne smíření její družkou.

Rabi Elazar namítl: „Ono [ať je] pokojnou obětí a jeho mládě zápalnou obětí – to je mládě pokojné oběti.“ A kdyby tě napadlo, že vyhradil-li si ho, je vyhrazeno – [místo] „to je mládě pokojné oběti“ by se mělo učit „toto je pokojná oběť“!

Rav Tavla řekl: Pomiň to; vždyť Rav řekl tanaitovi [přednášejícímu]: Uč „toto je pokojná oběť“.

Namítají: Kdo řekne své otrokyni: Ty jsi otrokyně a tvé dítě je svobodné – byla-li březí [těhotná], získala ho [svobodu] pro něj.

Dobře, řekneš-li, že vyhradil-li si ho, není vyhrazeno [protože] plod je stehnem své matky – proto [svobodu] pro něj získala, a je to jako ten, kdo osvobodí polovinu svého otroka. A kdo [je autorem]? Je to rabi Meir, jak je baraita: