Temura 25b תמורה

Kdo osvobodí polovinu svého otroka, [otrok] vyšel na svobodu, neboť jeho propouštěcí listina a jeho ruka přicházejí současně.

Ale řekneš-li, že vyhradil-li si ho, je vyhrazeno, [protože] plod není stehnem své matky – proč [svobodu] pro něj získala? Vždyť je baraita: Zdá se, že otrok může přijmout propouštěcí listinu svého druha z ruky jeho pána, který není jeho, ale ne z ruky svého vlastního pána. Nýbrž z toho se nauč: vyhradil-li si ho, není vyhrazeno. A je to vyvrácení rabiho Jochanana! – Je to vyvrácení.

Řekněme, že [otázka] „vyhradil-li si ho, je vyhrazeno“ je [sporem] tanaitů? Neboť je baraita: Kdo řekne své otrokyni: Ty jsi svobodná a tvé dítě je otrok – její dítě je jako ona; to jsou slova rabiho Josiho ha-Glili. A mudrci říkají: Jeho slova platí, protože se praví: „Žena a její děti budou patřit jejímu pánu“ (Ex 21,4).

Jaký je [tento] verš důkaz pro rabíny? Rava řekl: Ten verš [patří] rabimu Josimu ha-Glili, a učí se [tak]: Její dítě je jako ona, protože se praví: „Žena a její děti budou patřit jejímu pánu“ – v době, kdy žena patří svému pánu, její dítě patří jejímu pánu.

Zda se nepřou v tomto: rabi Josi zastává [názor], že vyhradil-li si ho, není vyhrazeno, a rabíni zastávají [názor], že je vyhrazeno?

Rabi Jochanan ti odpoví: Podle všech, vyhradil-li si ho, je vyhrazeno; a zde je toto důvod [rabiho Josiho]: verš říká: „Žena a její děti budou patřit jejímu pánu.“

Nýbrž jistě řekněme, [že je to spor] jako mezi těmito tanaity. Neboť je baraita: Kdo porazí oběť za hřích a nalezne v ní živé čtyřměsíční [mládě] – jedna [baraita] učí: Jí se jen mužskými kohanim, jí se jen jeden den a jí se jen uvnitř opon [nádvoří].

A jiná [baraita] učí: Jí ho každý člověk, jí se na každém místě a jí se kdykoli.

Zda to nejsou tanaité, [kde] první tanaita zastává [názor], že vyhradil-li si ho, není vyhrazeno, a druhý mistr zastává [názor], že vyhradil-li si ho, je vyhrazeno?

Rabi Jochanan ti odpoví: Podle všech, vyhradil-li si ho, je vyhrazeno; a tito tanaité se přou v tomto: jeden mistr zastává [názor], že mláďata posvěcených [zvířat] jsou posvěcena svým vznikem, a druhý mistr zastává [názor], že mláďata posvěcených [zvířat] jsou posvěcena v lůně své matky.

A chceš-li, řekni: Není to těžkost: zde [jde o případ], kdy ji posvětil a nakonec zabřezla,

tam [o případ], kdy zabřezla a nakonec ji posvětil.

Rava proti tomu namítl: Odkud [víš], že důvod rabiho Jochanana je „vyhradil-li si ho, je vyhrazeno“? Snad je důvodem rabiho Jochanana to, že člověk dosahuje smíření přírůstkem posvěceného [majetku]!

Rav Hamnuna mu řekl: Rabi Elazar, žák rabiho Jochanana, seděl před rabim Jochananem, a ten mu touto odpovědí neodpověděl; a ty říkáš, že důvodem rabiho Jochanana je, že člověk dosahuje smíření přírůstkem posvěceného [majetku]?

„Ale jestliže poté, co řekl ‚toto [ať je] pokojnou obětí‘, si to rozmyslel“ atd. To je zřejmé, že jejich mládě je pokojnou obětí! Copak si to může rozmyslet, kdykoli chce?

Rav Papa řekl: Bylo to zapotřebí jen [pro případ], kdy to řekl v rozmezí řeči [v době, za kterou se vysloví pozdrav]. Mohl bys říci: [výrok] v rozmezí řeči je jako [součást téže] řeči, a tento [člověk] jen uvažoval. Učí nás [jinak].

MIŠNA: [Kdo řekne:] Toto [ať je] náhradou zápalné oběti, náhradou pokojné oběti – to je náhrada zápalné oběti; to jsou slova rabiho Meira.

Rabi Josi řekl: Jestliže to tak od počátku zamýšlel – protože není možné vyslovit dvě jména najednou – jeho slova platí. Ale jestliže poté, co řekl „náhradou zápalné oběti“, si to rozmyslel a řekl „náhradou pokojné oběti“, to je náhrada zápalné oběti.