Temura 3a תמורה

za úrodu svého druha, tomu náleží právo volby [komu ji dát].

Odpověděl mu: Tam [zvíře] přichází z moci Izraelity, proto se řídíme tím, kdo je smiřován, a tak je začátek i konec v rukou Izraelity. Ale zde se ptá takto: Musí [zvíře] od začátku do konce zůstat v moci toho, kdo provádí záměnu? Zůstává to nerozhodnuto.

Mistr řekl: Z posvěcených věcí modloslužebníků se nesmí mít užitek a není na ně zpronevěra. Nesmí se mít užitek – podle rabínského nařízení; a není zpronevěra – podle Tóry.

Jaký je důvod? Je psáno: „Kdyby se někdo zpronevěřil a zhřešil nedopatřením“ (Lv 5,15), a odvozujeme „hřích – hřích“ od dávky [truma]; a o dávce je psáno „synové Izraele“ (Lv 22,15) – a ne modloslužebníci.

„A není za ně vina z titulu piggul, notar a nečistoty“ – neboť je o nečistotě psáno: „Mluv k Áronovi a k jeho synům, ať jsou zdrženliví vůči svatým darům synů Izraele a neznesvěcují mé svaté jméno…“ (Lv 22,2).

A u notar se odvozuje „znesvěcení – znesvěcení“ od nečistoty, neboť je u nečistoty psáno „synové Izraele … neznesvěcují“ (Lv 22,2), a u notar je psáno: „Kdo to jí, ponese svou vinu, protože znesvětil, co je svaté Hospodinu“ (Lv 19,8).

A u piggul se odvozuje „vina – vina“ od notar, neboť je u piggul psáno: „A kdo by z toho jedl, ponese svou vinu“ (Lv 7,18), a u notar je psáno: „Kdo to jí, ponese svou vinu, protože znesvětil, co je svaté Hospodinu“ (Lv 19,8). A ve všech těchto případech [se mluví o] synech Izraele, a ne o modloslužebnících.

„A nelze s nimi provést záměnu“ – neboť je psáno: „Nevymění ho ani nezamění“ (Lv 27,10), a na začátku toho oddílu je psáno: „Mluv k synům Izraele … muž, který vysloví slib podle tvého odhadu“ (Lv 27,2).

Jiná verze: „A nelze s nimi provést záměnu“ – jaký je důvod? Protože záměna zvířete je přirovnána k desátku dobytka a desátek dobytka k desátku obilí, a o desátku obilí je psáno: „Neboť desátek synů Izraele, který odvádějí Hospodinu“ (Nu 18,24) – synové Izraele, a ne modloslužebníci.

„A nepřinášejí se k nim úlitby; jeho oběť však vyžaduje úlitby – to jsou slova rabiho Šimona.“ Odkud to víme? Neboť učili naši mistři: „Každý domorodec“ (Nu 15,13) – domorodec přináší úlitby, ale modloslužebník úlitby nepřináší. Mohl bych si myslet, že ani jeho zápalná oběť nevyžaduje úlitby; proto se praví „takto“.

„Rabi Josi řekl: Ve všech těchto věcech jsem toho názoru, že je třeba být přísný.“ Jaký je důvod? Je o tom psáno „Hospodinu“ (Lv 22,18).

„Kdy to platí? U věcí posvěcených pro oltář; ale u věcí posvěcených pro údržbu Chrámu se na ně zpronevěra vztahuje.“ Jaký je důvod? Protože když odvozujeme zpronevěru [analogií] „hřích – hřích“ od dávky, je to [jen] obdobné dávce, která je svatá svatostí samotného těla; ale u svatosti pro údržbu Chrámu, která je [jen] svatostí ceny, ne.

Řekl Rav Jehuda jménem Rava: U každého zákazu v Tóře – provedl-li [přestupník] čin, je vinen; neprovedl-li čin, je osvobozen.

A je to [obecné] pravidlo, že za zákaz, při němž není čin, je člověk osvobozen? Vždyť zaměňující – to je zákaz, při němž není čin, a přece dostane bití, neboť jsme se učili: Ne že by směl zaměňovat, ale když zaměnil, je zaměněno a dostane čtyřicet [ran].

Rav ti odpoví: Čí je tato [mišna]? Rabiho Jehudy, který říká, že za zákaz, při němž není čin, se trestá bitím.

A můžeš snad mišnu vyložit podle rabiho Jehudy? Vždyť jsme začátek vyložili ne podle rabiho Jehudy, neboť se učí: „Všichni mohou zaměňovat“ – co má zahrnout „všichni“? Má zahrnout dědice, a to proti rabimu Jehudovi.

Tento tanaita s ním souhlasí v jedné věci, totiž že za zákaz, při němž není čin, se trestá bitím, a v jedné věci s ním nesouhlasí: rabi Jehuda totiž zastává, že dědic neklade ruce a dědic nezaměňuje, kdežto náš tanaita zastává, že dědic klade ruce a dědic zaměňuje.

Řekl Rav Idi bar Avin jménem Rava Amrama jménem rabiho Jicchaka jménem rabiho Jochanana jménem rabiho Josiho z Galileje: U každého zákazu v Tóře – provedl-li čin, dostane bití; neprovedl-li čin, je osvobozen; kromě toho, kdo přísahá [křivě], kdo zaměňuje a kdo proklíná svého druha Jménem [Božím] – ti jsou vinni, ačkoli neprovedli čin. Jménem rabiho Josiho, syna rabiho Chaniny, řekli: Také ten, kdo odděluje dávku [truma] před prvotinami.

O tom, kdo přísahá, odkud to víme? Řekl rabi Jochanan jménem rabiho Meira: Verš praví: „Neboť Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo vysloví jeho jméno nadarmo“ (Ex 20,7) – nebeský soud