Temura 3b תמורה

ho nenechá bez trestu, ale pozemský soud mu dá bití a tím ho očistí.

Řekl Rav Papa Abajemu: A proč neříci, že pro něj nemá být vůbec žádné očištění? Odpověděl mu: Pokud tak, ať verš napíše „nenechá bez trestu“ a zmlkne; proč potřebuji „Hospodin“? [Z toho plyne:] nebeský soud ho neočistí, ale pozemský soud mu dá bití a očistí ho.

Našli jsme [pramen] pro marnou přísahu; pro lživou přísahu, odkud to víme? Sám rabi Jochanan řekl: „Nadarmo, nadarmo“ – [je to psáno] dvakrát. Není-li to potřebné pro marnou přísahu, vztáhni to na lživou přísahu, že se za ni dostává bití.

Namítl rabi Abahu: Jak vypadá lživá přísaha? Řekneš-li, že řekl „[přísahám,] že nebudu jíst“, a jedl – tam provedl čin. A pokud řekl „že budu jíst“, a nejedl – dostane snad za to bití? Vždyť bylo řečeno: [Kdo přísahal:] „Přísahám, že dnes sním tento bochník“, a den uplynul, a nesnědl ho – rabi Jochanan i Reš Lakiš říkají: Bití nedostane.

Rabi Jochanan říká: Nedostane bití, protože je to zákaz, při němž není čin, a za žádný zákaz, při němž není čin, se bití nedává. A Reš Lakiš říká: Nedostane bití, protože je to nejisté varování, a za žádné nejisté varování se bití nedává.

Nýbrž řekl rabi Abahu: Ať je to [přísaha] „jedl jsem“ či „nejedl jsem“ [o minulosti].

A čím se liší, že zahrnuje „jedl jsem“ a „nejedl jsem“ spíše než „budu jíst“ a „nesnědl“? Řekl Rava: Tóra výslovně přirovnala lež k marnosti: Tak jako marnost [se týká] minulosti, tak i lež [se týká] minulosti.

Rabi Jirmeja vznesl námitku proti rabimu Abahuovi: [Kdo řekl:] „Přísahám, že nesním tento bochník; přísahám, že ho nesním; přísahám, že ho nesním“, a snědl ho, je vinen jen jednou. A to je ta „přísaha výroku“, za jejíž úmyslné porušení se dostává bití a za neúmyslné obětuje proměnlivá oběť. Co má vyloučit slovo „to je“? Což ne to, že má vyloučit „jedl jsem“ a „nejedl jsem“, za něž se bití nedostává?

Ne, „to je“ [vylučuje] tu [přísahu], za jejíž neúmyslné porušení se přináší oběť, kdežto za „jedl jsem“ a „nejedl jsem“ se oběť nepřináší. A čí je to [učení]? Rabiho Jišmaela, který říká, že vinen je jen [u přísahy] o budoucnosti; ale bití dostane.

Řekni [však] závěr: „To je marná přísaha, za jejíž úmyslné porušení se dostává bití a za neúmyslné je člověk osvobozen.“ Co má vyloučit „to je“? Což ne to, že má vyloučit „jedl jsem“ a „nejedl jsem“, za něž se bití nedostává?

Ne, „to je“ [vylučuje] tu, za jejíž neúmyslné porušení je člověk osvobozen od oběti, kdežto za „jedl jsem“ a „nejedl jsem“ se oběť přináší. A čí je to? Rabiho Akivy, který říká, že oběť se přináší i [za přísahu] o minulosti.

Vždyť jsi řekl, že začátek je podle rabiho Jišmaela? Nýbrž: protože závěr je podle rabiho Akivy, i začátek je podle rabiho Akivy; a začátek nevylučuje „jedl jsem“ a „nejedl jsem“, nýbrž vylučuje „budu jíst“ a nesnědl.

A čím se to liší? Protože [začátek] mluví o budoucnosti, vylučuje [případ] budoucnosti; [kdyby] mluvil o budoucnosti, vylučoval by [případ] minulosti?

A zaměňující? Řekl rabi Jochanan tanaitovi [recitátorovi]: Neuč „a zaměňující“, protože [ten] svou řečí provedl čin.

O tom, kdo proklíná svého druha Jménem, odkud to víme? Řekl rabi Elazar jménem rabiho Ošaji: Verš praví: „Nebudeš-li dbát…“ (Dt 28,58), a je psáno: „Hospodin ti uštědří neobyčejné rány“ (Dt 28,59). Nevím, co je to „neobyčejné“; když se praví: „Soudce ho dá položit a bít před sebou“ (Dt 25,2), musíš říci, že tato „neobyčejnost“ je bití.

Řekni, [že to platí] i o pravdivé přísaze? Výslovně je psáno: „Hospodinova přísaha bude mezi oběma“ (Ex 22,10).

Řekni, že to platí [jen], aby uchlácholil svého druha, ale bití ať dostane? Nemůžeš to říci, neboť je psáno: „A při jeho jménu budeš přísahat“ (Dt 6,13).

Ten [verš] je potřebný k tomu, co [učí] Rav, neboť řekl Rav Gidel jménem Rava: Odkud víme, že se smí přísahat, že se splní přikázání? Neboť je řečeno: „Přísahal jsem a dodržím to, že budu zachovávat tvé spravedlivé soudy“ (Ž 119,106). [Odpověď:] Je psán jiný verš: „K němu přilneš a při jeho jménu budeš přísahat“ (Dt 10,20).

Nýbrž k čemu tedy [verš o „neobyčejných ranách“] přichází? Pro toho, kdo proklíná svého druha Jménem. Ale řekni [raději], že pro toho, kdo vyslovuje Boží jméno nadarmo? Je snad ten, kdo proklíná svého druha Jménem, menší [hříšník] než ten, kdo vyslovuje Boží jméno nadarmo?

Nám to činí potíž takto: Řekni, že tomu, kdo vyslovuje Boží jméno nadarmo, stačí bití; ale ten, kdo proklíná svého druha Jménem, protože činí dvě [provinění] – vyslovuje Boží jméno nadarmo a působí bolest svému druhovi – tomu bití nestačí.