Temura 2b תמורה

A odvozuje konec posvěcení ze začátku posvěcení: Tak jako na začátku posvěcení dědic zaměňuje, tak i na konci posvěcení dědic klade ruce.

A rabi Jehuda, co dělá s tímto „a jestliže vskutku zamění“? [Potřebuje ho,] aby zahrnul ženu, jak se učí v baraitě: Protože celý ten oddíl mluví jen v mužském rodě, jak je řečeno „nevymění ho ani nezamění“, odkud víme o ženě? Proto se praví „a jestliže vskutku zamění“ – to má zahrnout ženu.

A podle rabiho Meira, odkud ví o ženě? Vyvozuje to ze slova „a jestliže“. A rabi Jehuda nevykládá „a jestliže“.

A podle rabiho Meira i podle rabiho Jehudy je důvodem to, že verš zahrnul ženu; kdyby ji verš nezahrnul, řekl bych, že když žena provede záměnu, nedostane bití? Vždyť řekl Rav Jehuda jménem Rava, a stejně učila škola rabiho Jišmaela: „Muž nebo žena, kteří by se dopustili kteréhokoli z lidských hříchů“ (Nu 5,6) – Písmo postavilo ženu na roveň muži ve všech trestech v Tóře.

Bylo to zapotřebí. Mohl bys říci: To platí o trestu, který je stejný pro jednotlivce i pro společenství; ale zde, kde jde o trest, který není stejný pro všechny – neboť jsme se učili: Společenství a společníci nemohou provést záměnu – i žena, když zamění, nedostane bití. Proto nás to učí.

Rami bar Chama se otázal: Může nezletilý provést záměnu? Jak si to představit? Řekneš-li o nezletilém, který nedosáhl věku [platných] slibů, na to se nemusíš ptát: když posvěcovat nemůže, jak by mohl zaměňovat? Nýbrž ptal se na nezletilého, který dosáhl věku slibů.

Řekneme snad: Protože Mistr řekl: [Je psáno] „muž“ – proč se praví „když vysloví slib“ (Lv 27,2)? Aby zahrnul chápavého [chlapce] blízkého mužnému věku, jehož posvěcení je platné; tedy když posvěcuje, i zaměňuje? Anebo snad, protože nepodléhá trestům, záměnou [zvíře] neposvětí?

Pokud dojdeš k závěru, že nezletilý záměnu provést může, protože jednou do trestní odpovědnosti dospěje, jak je to s modloslužebníkem? Řekneš snad: Když posvěcuje – neboť se učí v baraitě: „Muž, muž“ – proč se praví „muž, muž“? Aby zahrnul modloslužebníky, kteří skládají sliby a dobrovolné dary jako Izraelita – tedy i zaměňuje? Anebo snad, protože nikdy nedospěje k trestní odpovědnosti, když provede záměnu, [zvíře] posvěceno není?

Řekl Rava: Pojď a slyš, neboť se učí v baraitě: Z posvěcených věcí modloslužebníků se nesmí mít užitek, ale není na ně [trest za] zpronevěru, není za ně vina z titulu piggul, notar a nečistoty, nelze s nimi provést záměnu a nepřinášejí se k nim úlitby; jeho [zápalná] oběť však vyžaduje úlitby – to jsou slova rabiho Šimona.

Rabi Josi řekl: Ve všech těchto věcech jsem toho názoru, že je třeba být přísný. Kdy to platí? U věcí posvěcených pro oltář; ale u věcí posvěcených pro údržbu Chrámu se na ně zpronevěra vztahuje. Každopádně se zde učí: nelze s nimi provést záměnu.

A Rami bar Chama [by odpověděl]: Na případ, kdy modloslužebník posvětil [zvíře], aby jím byl smířen modloslužebník, se neptám; ptám se na případ, kdy modloslužebník posvětil a smířen má být Izraelita: řídíme se tím, kdo posvětil, nebo tím, kdo má být smířen?

Rozhodni to z výroku rabiho Abahua, neboť řekl rabi Abahu jménem rabiho Jochanana: Ten, kdo posvěcuje, přidává pětinu, a ten, kdo je smiřován, může provést záměnu; a kdo odděluje dávku ze svého