Temura 7b תמורה

„Jako dobrovolný dar ho můžeš dát“ (Lv 22,23) – to jsou posvěcené věci pro údržbu Chrámu. Vím to jen o dobrovolném daru; o slibu, odkud? Proto se praví „ale pro slib“.

Mohl bych si myslet, že i [jako] věci posvěcené pro oltář? Proto se praví: „Ale pro slib nebude příznivě přijato“ (Lv 22,23) – to jsou věci posvěcené pro oltář. Vím to jen o slibu; o dobrovolném daru, odkud? Proto se praví „dobrovolný dar“. Rabi říká: „Nebude příznivě přijato“ – Písmo mluví o příznivém přijetí samotného těla [zvířete].

To je [totéž co] první tanaita! Což se neliší v tomto: první tanaita zastává, že i kdo je posvětí pro hodnotu úliteb, dostane bití, kdežto Rabi zastává, že [jen] při příznivém přijetí samotného těla dostane bití, ale za hodnotu úliteb bití nedostane? Lze z toho vyvodit.

Nýbrž k čemu mi je „ho“? K tomu, co se učí v baraitě: „Jako dobrovolný dar ho můžeš dát“ (Lv 22,23) – jeho uděláš dobrovolným darem, ale neuděláš bezvadné [zvíře] dobrovolným darem pro údržbu Chrámu. Odtud řekli: Kdo posvětí bezvadná [zvířata] pro údržbu Chrámu, přestupuje příkaz.

A odkud víme, že i zákaz? Neboť je řečeno: „Hospodin promluvil k Mojžíšovi: [Řekni]“ (Lv 22,26) – [to] učí o tom oddíle, že je zákazem – to jsou slova rabiho Jehudy.

Řekl Rabi bar Kapparovi: Z čeho to plyne? Odpověděl mu: Je psáno „řekni“ (lemor) – [čti] lo emor, „neříkej“ ve slovech. V Rabiho škole říkali: [Čti] lo, emor.

Bylo řečeno: Kdo přinese na oltář údy zvířat s vadou – Rava řekl: Přestupuje „nespalujte celé“ a „nespalujte část“. Abaje řekl: Za obecný zákaz se bití nedostává.

Namítají: Kdo posvětí zvířata s vadou pro oltář, přestupuje pět zákazů. To je vyvrácení Abajeho.

Řekl Abaje: Učí se to o [různých] lidech. Kdyby šlo o lidi, mělo by se říci „přestupují“ místo „přestupuje“. Nýbrž je zřejmé, že jde o jednoho člověka, a je to vyvrácení Abajeho.

Řekl Abaje: Vyjmi „spálení části“ a vlož „přijetí krve“. [Ale] přijetí krve zastává rabi Josi, syn rabiho Jehudy, kdežto první tanaita je nezastává. To je obtíž.

Jiná verze: Vždyť protože závěr je podle rabiho Josiho, syna rabiho Jehudy, začátek je podle rabínů. To je vyvrácení Abajeho – skutečné vyvrácení.

MIŠNA: Kohanim mohou zaměňovat se svými [zvířaty] a Izraelité mohou zaměňovat se svými. Kohanim nemohou zaměňovat ani s obětí za hřích, ani s obětí za vinu, ani s prvorozeným. Řekl rabi Jochanan ben Nuri: Proč se nezaměňuje s prvorozeným? Řekl mu rabi Akiva: Oběť za hřích a oběť za vinu jsou darem kohenovi a prvorozený je darem kohenovi; tak jako se nezaměňuje s obětí za hřích a obětí za vinu, tak se nezaměňuje ani s prvorozeným.

Řekl rabi Jochanan ben Nuri: Co na tom, že [kohen] nezaměňuje s obětí za hřích a obětí za vinu, které nenabývá za jejich života; řekneš totéž o prvorozeném, kterého nabývá za jeho života? Řekl mu rabi Akiva: Což již není řečeno „bude on i to, čím byl zaměněn, svaté“ (Lv 27,10)? Kde na něj přichází svatost? V domě majitelů; tak i záměna [platí jen] v domě majitelů.

GEMARA: Tam jsme se učili: Prvorozeného lze prodat, bezvadného živého a s vadou živého i poraženého, a lze jím zasnoubit ženu. Řekl Rav Nachman jménem Raby bar Avuha: Učili to jen o dnešní době, protože kohen má na něm nárok; ale v době, kdy Chrám stojí, protože bezvadný je určen k obětování, nelze ho prodat bezvadného živého.

Rava vznesl proti Ravovi Nachmanovi námitku: „Lze ho prodat bezvadného živého“ – živého ano, poraženého ne. Kdy? Řekneš-li, že v dnešní době, existuje snad bezvadný poražený? Nýbrž je zřejmé, že v době, kdy Chrám stojí, a [přece] se učí: lze ho prodat bezvadného živého.

Ne, ve skutečnosti [jde] o dnešní dobu. Učí se snad „lze ho prodat bezvadného živého – živého ano, poraženého ne“? Právě toto nás chce sdělit: že i v dnešní době ho lze prodat bezvadného živého.