Zevachim 118b זבחים

„a k Taanat Šilo“ (Joz 16,6) – místo, nad nímž každý, kdo je vidí, vzdychá kvůli jedení svých svatých obětí.

Rabi Abahu řekl: Verš říká: „Plodný štěp je Josef, plodný štěp u pramene“ (Gn 49,22) – oko, které nechtělo sytit se a mít užitek z věci, která nebyla jeho, si zaslouží jíst, kam až oko dohlédne.

Rabi Josi bar Chanina řekl: „a přízeň toho, jenž přebývá v keři“ (Dt 33,16) – oko, které nechtělo mít užitek z věci, která nebyla jeho, si zaslouží jíst mezi nenáviděnými.

Bylo učeno: ‚Vidí‘, o němž řekli – vidí ho celé, ale ne [místo], kde něco odděluje mezi ním a jím. Řekl rabi Šimon ben Eljakim rabimu Elazarovi: Vysvětlím ti to: například synagoga v Maonu. Řekl Rav Papa: ‚Vidí‘, o němž řekli – nevidí ho celé, nýbrž vidí jeho část.

Ptal se Rav Papa: Stojící [ho] vidí, sedící nevidí – co [platí]? Ptal se rabi Jirmeja: Stojí-li [na břehu] potoka, vidí [ho], v potoce nevidí – co [platí]? Zůstane to nerozhodnuto.

Když přišel Rav Dimi, řekl: Rabi [řekl]: Na třech místech spočinula Šechina nad Izraelem: v Šilu, v Novu a Gibeonu a ve Věčném domě; a ve všech spočinula jen v podílu Benjamínově, neboť je řečeno: „chrání ho po celý den“ (Dt 33,12) – všechna ochraňování budou jen v podílu Benjamínově.

Když šel Abaje [a] řekl to před Ravem Josefem, řekl: Kajlil měl jediného syna, a ani ten se nepovedl! Vždyť je psáno: „Opustil příbytek v Šilu“ (Ž 78,60), a je psáno: „Zavrhl stan Josefův a kmen Efrajimův nevyvolil“ (Ž 78,67).

Řekl Rav Ada: Co mu činí potíž? Snad [byla] Šechina v podílu Benjamínově a Velký sanhedrin v podílu Josefově, jak nacházíme u Věčného domu, že Šechina [byla] v podílu Benjamínově a sanhedrin v podílu Judově.

Řekl mu: Jak se to dá srovnat? Tam jsou dědičné podíly blízko sebe; zde copak jsou blízko? – I zde jsou blízko, jak řekl rabi Chama bar rabi Chanina: Z podílu Judova vybíhal pruh a vnikal do podílu Benjamínova, a na něm byl postaven oltář; a spravedlivý Benjamín se kvůli němu trápil, [toužil] jej pohltit.

I zde vybíhal pruh z podílu Josefova do podílu Benjamínova, a to je, co je psáno: ‚Taanat Šilo‘.

Jako [spor] tanaitů: ‚chrání ho‘ – to je první Chrám; ‚po celý den‘ – to je druhý Chrám; „a mezi jeho rameny přebývá“ (Dt 33,12) – to jsou dny Mesiáše.

Rabi říká: ‚chrání ho‘ – to je tento svět; ‚po celý den‘ – to jsou dny Mesiáše; ‚a mezi jeho rameny přebývá‘ – to je budoucí svět.

Učili naši mistři: Dny stanu setkávání na poušti [trvaly] čtyřicet let bez jednoho; dny stanu setkávání v Gilgalu čtrnáct: sedm, kdy dobývali, a sedm, kdy rozdělovali; dny stanu setkávání v Novu a Gibeonu padesát sedm; pro Šilo zbylo tři sta sedmdesát bez jednoho.

Dny stanu setkávání na poušti čtyřicet bez jednoho – odkud to máme? Neboť pravil mistr: Prvního roku zhotovil Mojžíš Svatostánek, druhého byl Svatostánek postaven a Mojžíš vyslal zvědy.

V Gilgalu čtrnáct, sedm, kdy dobývali, a sedm, kdy rozdělovali – odkud to máme? Neboť Kálev říká: „Bylo mi čtyřicet let, když mě Mojžíš, služebník Hospodinův, vyslal z Kadeš-barneje prozkoumat zemi, a přinesl jsem mu zprávu, jak jsem to měl v srdci“ (Joz 14,7), a je psáno: „A nyní, hle, je mi dnes osmdesát pět let“ (Joz 14,10).

Když přešel Jordán, kolik mu bylo? Sedmdesát osm. A říká: osmdesát pět let – to je sedm [let], kdy dobývali.

A sedm, kdy rozdělovali – odkud to máme? Chceš-li, řekni: Protože [bylo] sedm [let], kdy dobývali, [bylo] také sedm, kdy rozdělovali.

A chceš-li, řekni: Protože jinak to nevychází [s veršem] „ve čtrnáctém roce po tom, co bylo město dobyto“ (Ez 40,1).

Stan setkávání v Novu a Gibeonu padesát sedm – odkud to máme? Neboť je psáno: „A stalo se, když se zmínil o truhle Boží“ (1S 4,18) –

a bylo učeno: Když zemřel kněz Eli, bylo Šilo zničeno a přišli do Novu; když zemřel Šmuel z Ramy, byl zničen Nov a přišli do Gibeonu –

a je psáno: „A stalo se ode dne, kdy truhla spočinula v Kirjat Jearimu, uplynulo mnoho dní, bylo to dvacet let, a celý dům Izraele naříkal za Hospodinem“ (1S 7,2).

Těch dvacet let: deset let, kdy vládl Šmuel sám, rok, kdy vládli Šmuel a Šaul, dva, kdy vládl Šaul, a sedm Davidových,